Peking - Uplynulo pětadvacet let.
Čínský tovární dělník Miao Te-šun ale dál platí svou daň za účast na prodemokratických demonstracích na pekingském náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men).
Padesátiletý vězeň je jediným známým člověkem ze zhruba 15 000 zadržených demonstrantů, který si stále odpykává trest, napsal deník The Daily Telegraph.
Miao byl zatčen v červnu 1989 společně se čtyřmi přáteli za žhářství při potyčkách s vojáky v ulicích metropole.
"Podle našich záznamů je to v současnosti jediný zatčený z té doby, který je pořád ve věznici," prohlásil John Kamm, ředitel nadace Dui Hua, která řadu let usiluje o propuštění lidí zadržených při demonstracích z června 1989.
V předních liniích
Dělníci jako Miao, kteří vyšli do ulic bojovat, dostali podstatně tvrdší tresty než studenti mírově okupující náměstí Tchien-an-men, říká Kamm. Nadace Dui Hua odhaduje, že "téměř stovka lidí" byla v souvislosti s protesty popravena.
"Je velký rozdíl mezi násilnou a nenásilnou kontrarevolucí. Vzdělanější studenti a absolventi univerzit většinou nedostali tak vysoké tresty jako dělníci a rolníci, kteří stáli v předních liniích a házeli zápalné láhve. Intelektuálové takové věci neprováděli. Když se podíváte na propouštění z posledních let, ve všech případech šlo o dělníky," vysvětluje Kamm.
Organizace Dui Hua má podle něj ještě seznam několika vězňů, kteří jsou nezvěstní.
Spoluvězeň, který s Miaem strávil jistý čas v pekingské káznici číslo 1, uvedl, že Miaovi byl trest zpřísněn, protože odmítl spolupracovat s vězeňskými úřady. "Miao byl velmi neústupným odpůrcem komunistické strany a odmítal vykonávat práci, jež nám byla ve vězení přidělena."
On a další zadržovaní tehdy pracovali v továrně na výrobu badmintonových raket, která byla umístěna přímo ve vězeňském komplexu. Každý den vězni vstávali v šest hodin ráno a pracovali do deseti hodin do večera s přestávkou na oběd, který představovala řídká kapustová polévka.
"Všem tresty snižovali za dobré chování, Miao se ale ničeho takového nedočkal. Trest mu byl naopak nedlouho po uvěznění prodloužen, protože odmítl pracovat," uvedl spoluvězeň. "Také ho neustále bili a dávali na samotku, jednou dokonce na dva měsíce, protože se vzpíral dozorcům," dodal.
Bez rodiny
Téměř 180 centimetrů vysoký, vyzáblý Miao mluvil málo, mezi vězni byl ale nápadný.
"Byl neuvěřitelně vychrtlý a dostal žloutenku, takže chodil často k lékaři. V noci nespal a celý den seděl na posteli, zatímco ostatní pracovali. Odmítal, že je vězeň, a trávil dny čtením novin a analyzováním každého článku," vzpomíná jeho spoluvězeň.
Pět let po zadržení přestala rodina Miaa navštěvovat. "Jeho otec za ním chodil zpočátku často, vždy plakal a kupoval mu různé věci. Myslím si, že Miao ale nechtěl, aby se příbuzní o něj starali, že chtěl nést za sebe odpovědnost sám. Když ho otec přestal navštěvovat, neměl žádné peníze. Měl jen šest jüanů měsíčně (19 Kč), za dva jüany si koupil mýdlo, za dva toaletní papír a za dva prášek na praní. Ostatní vězňové mu občas dávali jídlo," uvedl stejný zdroj.
Jiný vězeň, který se rovněž nakazil žloutenkou, prohlásil, že úřady zakázaly příbuzným návštěvy, protože Miao se odmítl ke svým činům přiznat.
"Jen jsme dávali najevo náš vztek"
Další vězeň, který rovněž znal Miaa, popsal, jak úřady po protestech zatýkaly dělníky.
"Byl jsem zaměstnaný v tiskárně. Vyšel jsem do ulic, zapálil jsem hadr napuštěný benzinem a položil ho na kolo nákladního auta. Někdo mě musel nahlásit. 10. června si pro mě přišli dva policisté v civilu. Posadili mě do džípu, přetáhli mi tričko přes hlavu a donutili mě kleknout si na podlahu. Jeden člověk mi stoupl na obličej a druhý mi seděl na zádech. Když jsme přijeli na policejní stanici, začali mě surově mlátit a pak mi opakovaně bouchali hlavou o dveře," vylíčil.
"Řekli mi, že mě pošlou do parku, kde tábořili vojáci, vyhloubí tam jámu a pohřbí mě do ní," dodal. Po odsouzení strávil dotyčný 17 let ve vězení a propuštěn byl až v září 2006. "Nebyli jsme žádná lůza, jen jsme dávali najevo náš vztek a nespokojenost s vládou," dodal.
"Někteří lidé se mě ptají, jestli lituji toho, co jsem udělal. Říkám, že nelituji, ačkoli jsem hodně ztratil. Můj otec zemřel v roce 2003 a poté, co jsem byl uvězněn, mě opustila manželka s tříletým synem. Někdy syna vídám na Nový rok. Ve škole mu jednou učitel hrozil, že když bude zlobit, půjde do vězení jako já. Syn je introvert a já si myslím, že to, co se mi stalo, ho hodně ovlivnilo," řekl.
Miao pobývá nyní v Jen-čchingu, kde je speciální vězeňské zařízení pro nemocné vězně. Měl by být propuštěn v roce 2018, ale možná nebude mít kam jít. Jeho rodinu se prý nedaří kontaktovat. "Trpí vážnou duševní chorobou," uvedl Kamm.
