Z jihoukrajinského přístavního města Mykolajiv, které bylo jedním z hlavních terčů ruských útoků především v prvních měsících invaze, pochází uprchlická rodina, již Ondráček u sebe ubytoval.
"Bylo strašné, když jsem tam přijel a oni mi řekli, co všechno se zničilo. Že škola, kam Anna chodila, je po smrti. Loděnice, ve kterých pracoval Vladimír, jsou absolutně zničené. Maminka Anny učila na univerzitě a ta je po smrti. Chata, na kterou jezdila babička, asi ideální terč, je na hadry," vzpomíná Ondráček.
Ve městě dle jeho zkušeností nyní spolehlivě nefungují ani zásobování, ani dodávky tepla. "Já jsem se s nimi hrozně dlouho bavil o tom, jestli už se teď nemají vrátit. A oni mi vyprávěli o svých kamarádech, kteří se vrátili, ale vydrželi tam deset dní. Prostě to nedali psychicky," uvádí Ondráček v pořadu Spotlight. "Je něco jiného odjet z města, které bylo úplně v pořádku, a za rok se vrátit do města, které je na hadry," dodává.
Ondráček v rozhovoru se Světlanou Witowskou také mluvil o své iniciativě Dárek pro Putina, v rámci níž pomáhá od loňského května vybírat mezi Čechy peníze na nákup zbraní a vojenské techniky pro Ukrajinu. Zmínil i to, proč některé zbraně nesou lidská jména. "Chtěl jsem vyprávět příběhy těch zbraní, třeba proč jsou důležité. A ten příběh se vypráví líp, když ho nevyprávím o T-72 A, ale řeknu, že to je Tomáš," upřesnil Ondráček.