Washington - Nečestná, upadající, bezcenná, krvácející, zanikající, umírající, mrtvá. Vždy na omylu, naštvaná, hloupá, levicová, podvodná a falešná.
Totální "lůzři" vyrábějící "fake news".
Taková jsou podle Donalda Trumpa až na výjimky americká média a drtivá většina novinářů v nich.
V loňské předvolební kampani si Trump právě z médií učinil jeden ze svých nejvděčnějších cílů.
Nohu z plynu pak neubral ani po svém nástupu do Bílého domu. Označil novináře za "nepřátele amerického lidu".
The FAKE NEWS media (failing @nytimes, @NBCNews, @ABC, @CBS, @CNN) is not my enemy, it is the enemy of the American People!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) February 17, 2017
Ve vztahu k Trumpovým voličům tato taktika vychází. Společný nepřítel spojuje.
Prodejná média jsou v jejich očích součástí komplotu politického a mediálního zřízení, který Trump přišel do Washingtonu rozbít.
Novináři na kolenou
Trumpovi se novináře zprvu podařilo dostat do kolen. V kampani vítězil a média zpytovala svědomí, co udělala špatně, že vůbec nepředvídala jeho nástup.
Novináři zároveň viděli, že jejich články o Trumpových přibližných, nesmyslných nebo prokazatelně lživých výrocích se zdály být úplně zbytečné.
Jako by nad informacemi novinářů skutečně měla zvítězit "alternativní fakta" Trumpových lidí.
Jenže média teď vracejí úder. A pomáhá jim přitom sám Donald Trump. Ukázalo se, že je zdrojem skvělého materiálu, který táhne publikum.
Užitek mají z Trumpa investigativní novináři, kteří na svých článcích pracují celé týdny. Stejně jako zpravodajské kabelové televize, které musejí krmit čtyřiadvacetihodinový informační proud.
Přímo "darem z nebes" je Trump pro americké televizní talk show, komediální a satirické pořady.
Začneme-li u těch posledně jmenovaných, legendární satirická show Saturday Night Live (SNL) díky Trumpovi zažívá nejlepší diváckou sezonu za posledních 20 let.
A ústřední hrdina, herec Alec Baldwin, už možná začíná litovat, že na sebe v SNL vzal roli Donalda Trumpa. Lidé mu údajně píšou, že ve srovnání s jeho Trumpem byly všechny jeho předešlé role nudné.
O tom, co Trump znamená pro zpravodajské televize, pak nejlépe vypovídá titulek několik dní starého článku v New York Times: "CNN měla problém. Donald Trump ho vyřešil."
Díky Trumpovi se zvedla sledovanost i dalším dvěma televizím. K republikánům tíhnoucí televizi FOX News i stanici MSNBC, která jde naopak proti Trumpovi.
Právě CNN, nejstarší z nich (začala vysílat už v roce 1980) a ve světě patrně stále ještě nejznámější, ale vydělala na Trumpovi nejvíc.
Před loňskou prezidentskou kampaní se nevyhraněná CNN hledala, ve srovnání s konkurenty FOX News a MSNBC ztrácela diváky.
Aby s příchodem Trumpa vsadila na to, že čím více Trumpa, tím lépe.
Trumpovi stačilo zavolat, ani nemusel před kamerou, a šel do vysílání. CNN jím byla jako uhranutá.
Ale vyšlo to.
Bláznivě úspěšný Donald Trump
"Je to bláznivé, bláznivé," pochvaloval si už loni v březnu prezident CNN Jeff Zucker při pohledu na rating a reklamní příjmy CNN.
Sledovanost CNN vyskočila o 170 procent a za inzertní čas uprostřed debaty republikánských kandidátů vydělávala čtyřicetkrát více (200 tisíc dolarů za 30 sekund) než v normálním čase.
Celkem CNN loni vydělala takřka 1 miliardu dolarů, byl to nejziskovější rok v celé její historii.
A "efekt Trump" - zvýšená sledovanost i příjmy - pro CNN zatím stále funguje i po jeho nástupu do Bílého domu.
Přesto, nebo možná právě proto, že prezident Trump jejího reportéra Jima Acostu během únorové tiskové konference povýšil z "falešných" do "velmi falešných" zpráv a odmítl mu dát slovo, protože je prý z "příšerné" mediální organizace.
Donald Trump je přitom užitečný i médiím, která se mu snaží důsledně dívat pod prsty a ve výsledku mu způsobit reálné problémy.
Jednu z letošních Pulitzerových cen, které se v USA udělovaly v pondělí, dostal investigativní novinář David Fahrenthold z deníku Washington Post za svoji loňskou sérii článků o nesrovnalostech v Trumpových příspěvcích na charitu.
Detailně popsal, že Donald Trump byl vždy zvyklý (a platilo to i v loňské prezidentské kampani) mnohem víc naslibovat než později skutečně dávat.
Investigativci v protiútoku
Fahrenthodova práce přitom není jediným příkladem.
Šéfredaktor listu Martin Baron oznámil, že Washington Post posiluje své reportérské oddělení o dalších osm investigativních novinářů.
Důvodem je zájem čtenářů, jak listu ukázal nejen čtenářský průzkum, ale i nárůst především internetových předplatitelů.
To platí i o dalších dvou amerických denících Wall Street Journal a New York Times. Především Timesy přitahují nové obecenstvo a "vydělávají" zřejmě právě na tom, že jsou k Trumpovi velmi kritické.
Od Trumpova listopadového vítězství jim do poloviny letošního února přibylo 276 tisíc digitálních předplatitelů, což je největší nárůst od chvíle, kdy v roce 2011 svůj web zpoplatnily.
I nevýdělečné novinářské projekty, které se specializují na pátrací žurnalistiku, zaznamenaly prudký nárůst sponzorských darů.
Například web ProPublica, který v pondělí získal, společně s listem Daily News, Pulitzerovu cenu za články o zneužívání pravomocí v newyorském policejním sboru.
V roce 2015 měl tento server 3400 individuálních dárců, kteří celkem věnovali 450 tisíc dolarů. Loni to bylo už 26 000 dárců a celkem 2,9 milionu dolarů.
Před dvěma týdny nazval tiskový mluvčí Bílého domu ProPublica "levicovým blogem". Za prvních šest týdnů letošního roku ale získala 600 tisíc dolarů a chystá se rozšířit redakci o více než třetinu současného stavu.
"Zdá se, že volby přivedly mnoho lidí k tomu, že se chtějí nějak občansky angažovat. A jsme velmi potěšeni, že mnozí mají v této souvislosti na mysli ProPubliku a obecně žurnalistiku, která slouží veřejnému zájmu," uvedl šéf projektu ProPublica Dick Tofel pro BBC.
Velký, krásný nepřítel
Tofel zdůraznil, že není jasné, zda příliv sponzorských darů přímo souvisí s nějakými konkrétními kroky Donalda Trumpa.
Upozornil ale, že od Trumpovy prezidentské lednové inaugurace příspěvky proudí ještě více.
Donald Trump médiím vyhlásil válku. Pro samotná média to je ale - pokud bychom použili Trumpova oblíbená slova - "velká, velká, krásná věc".
Lepšího "nepřítele" si sotva mohla přát.
