reklama
 
 

Trump je na Twitteru jako dítě, které kope kolem sebe. Podobá se v lecčems Zemanovi, tvrdí expert

2. 2. 2017 13:25
Americký prezident Donald Trump tweetuje jako obyčejný člověk, ale následky můžou být velké, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz expert na sociální sítě a komunikaci Daniel Dočekal. Tweety politiků už jsou dnes podle něj samy o sobě událostmi. Média by ale při jejich přebírání měla být opatrná. Dočekal je provozovatelem webů Pooh.cz a 365tipů. Sám sebe označuje za "kurátora, který sbírá na internetu a sociálních sítích věci, které by ostatní měli číst".

Aktuálně.cz: Představuje fakt, že Donald Trump ve funkci amerického prezidenta používá v takové míře a tak často Twitter, určitý zlom v sociálních sítích?

Daniel Dočekal: Je to spíše projev narcisismu Trumpa a kompenzace jeho vlastní nejistoty. Bojí se, jestli na to opravdu má, a kompenzuje si tuto nejistotu tím, že navenek vystupuje absolutně sebejistě a přehnaně sebevědomě. Bez myšlení střílí na všechny strany. Přijde mi, že Trump a Miloš Zeman se dost podobají. Mají stejné způsoby, stejnou vulgaritu.

Trump ale tvrdí, že mainstreamová média jsou proti němu, a tak mu Twitter dává šanci komunikovat s lidmi přímo…

On ale může komunikovat, kdekoliv a kdykoliv chce. Když půjde do médií, kývne jim na rozhovor, tak tam může říkat to, co říká na Twitteru. Nemá to nic společného s tím, jestli má nebo nemá vlastní sociální kanál. Z pozice amerického prezidenta se může kdykoliv objevit v jakémkoliv médiu a bez cenzury tam prezentovat to, co na Twitteru.

Problém s Twitterem je, že je to odosobněná elektronická komunikace. Trump si neuvědomuje důsledky toho, co píše. Je schopen psát výmysly, označit důvěryhodné americké médium (New York Times – pozn. red.) za fake news (vymyšlené zprávy – pozn. red.) jenom proto, že píše něco jiného, než on chce.

Chová se jako malé dítě, které kope okolo sebe. Ale je to americký prezident. Takže následky mohou být značné, včetně pádu akcií a podobně.

Agentura Reuters – velmi respektovaná a důvěryhodná – dávala ale jako rychlou zprávu ze summitů Evropské unie taky citace z twitterových účtů ministra vnitra Milana Chovance nebo státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy. Není to prostě jen možnost pro některé politiky se zviditelnit?

Twitter jim umožňuje v reálném čase publikovat věci krátkým a efektivním způsobem. Aniž by to vyžadovalo mnoho práce a úsilí. Kdyby to měli psát na blog nebo osobní webové stránky, což byl dřívější kanál politiků pro oslovování lidí na internetu, tak by to bylo daleko pracnější.

Média by si ale měla uvědomit, že zprávu na účtu nemusel nutně psát dotyčný člověk. Měla by si ověřovat, jestli to není hack nebo takzvaný drunk-tweet, který napsal někdo – v tomto případě politik – v opilosti. Nabouraných, hacknutých účtů byly jen loni tisíce a mnohokrát se stalo, že byl citován nabouraný nebo falešný účet.

Třeba kauza zadržení Miloslava Ransdorfa v bance ve Švýcarsku. Objevil se falešný twitterový účet pod jeho jménem, který to komentoval a některá média to převzala jako vyjádření Ransdorfa.

To se podle vás může stát i v americkém nebo evropském kontextu? U Trumpa nebo významných evropských politiků?

Může.

Někdo vytvoří "fake" účet, který naplní obsahem ze skutečného účtu, takže ten falešný na první pohled vypadá jako ten skutečný. Nebude se to jmenovat Real Donald Trump (oficiální účet Donalda Trumpa, kterému kromě něj ale náleží i oficiální účet prezidenta USA @POTUS – pozn. red.), ale může tam být změněno jen jedno písmenko nebo drobnost. Falešný účet může někdo sdílet, retweetovat a pro novináře je snadné v rychlosti přehlédnout, že tam něco nesedí. Že je tam jedno písmenko jinak.

Jakou šanci má někdo hacknout například Trumpův twitterový účet?

Velkou. Problém Twitteru je, že sice existuje ochrana pomocí esemeskového kódu, pomocí dvoufaktoru (dva na sobě nezávislé způsoby, jak ověřit totožnost uživatele – pozn. red.), ale řada institucí a politiků žádný dvoufaktor nepoužívá.

Když si politik nebo nějaká instituce ochrání účet dvoufaktorovým ověřením, je málo pravděpodobné, že se hacknutí nebo nabourání účtu podaří. K novému přihlášení je potřeba mobil.

Mnozí politici to ale nedělají, protože je to komplikované. A pokud účet spravuje více lidí, je to složité, protože se musí přihlašovat celý tým.

Nebo je sociální účet napojen na nějakou správcovskou aplikaci, která získala práva zápisu do účtu. Přes takovou používanou nebo naopak dlouhodobě nepoužívanou aplikaci, která má právo na zápis do účtů politiků nebo institucí, se může hackerům podařit na účty odesílat tweety politiků nebo institucí.

Směřujeme k tomu, že tweety politiků vytvářejí události? Trump něco dá na Twitter a všechna média o tom informují jako o něčem, co se stalo…

Rozhodně tweety politiků události vytvářejí – a to už dlouho. Ale je to podobné, jako když politik jede na nějaké shromáždění v nějaké lokalitě, tam něco řekne, lokální médium to zveřejní a od něj to převezmou další média.

U nás je to běžné s Milošem Zemanem na jeho jízdách republikou. Média dychtí po tom, aby z jeho řeči uvařila nějakou zprávu. Čili to funguje i mimo sociální sítě.

Může vůbec dnes politik fungovat nebo být úspěšný bez sociálních sítí?

Sociální sítě pomáhají těm, kteří mají obrovský počet sledujících. To je případ Donalda Trumpa nebo u nás Andreje Babiše. V drtivé většině je sledují lidé, kteří je obdivují.

Tito politici pomocí Twitteru nebo i Facebooku dokážou během kratičké chvilky mobilním telefonem ovlivnit miliony, nebo v českém případě statisíce lidí. Aniž by jejich zprávy šly komplikovanou cestou, na které by nabraly zpoždění nebo se mohly i mnohokrát pozměnit.

Tímto způsobem politici promlouvají k lidem coby jejich zachránci, kteří změní svět a vše za nás vyřeší. Což je image Trumpa nebo image, kterou si budoval Babiš.

Lze s odstupem říci, jestli sociální sítě Trumpovi pomohly výrazně v jeho volebním vítězství?

Nemyslím, že by to způsobila jenom sociální média. Ano, pomohla tomu, ale Trump cílí hlavně na část populace, která není vzdělaná a ta se přes sociální sítě oslovuje obtížně. Kdyby se oslovovala lehce, nemusí kandidáti jezdit po Spojených státech a pořádat mítinky.

Sociální sítě vliv měly, ale ne rozhodující. Rozhodující byla podle mě média ve Spojených státech jako taková. Nedokázala odpovídajícím způsobem nástup Trumpa zachytit, věnovala se podružným věcem.

Nyní – v prezidentské funkci – může Trumpovi intenzivní tweetování pomoci, nebo spíše uškodit?

Pomáhá mu to udržet popularitu v té skupině lidí, kterou oslovuje. Trump tweetuje jako obyčejný člověk, nehledejme v tom nějakou sofistikovanost.

Má přece poradce, experty, kteří mu pomáhají se sociálními sítěmi. Co a jak kdy dát…

Jistě jich má mnoho, ale jsou to lidé podobně naladění jako on. Jiné k sobě nepustí.

Podívejme se na jiný příklad využití sociálních sítí politikem. Před Vánoci bylo uneseno libyjské letadlo na Maltu a o vývoji situace se svět dozvídal prostřednictvím twitterového profilu maltského premiéra Josepha Muscata. Je toto cesta, jak by politici měli sociální sítě využívat?

Ano, toto je rozhodně dobře. Někteří naši politici jako premiér Bohuslav Sobotka a další píší na Twitter nesmysly, ale pokud představitelé státu dokážou sdělovat takové podstatné informace, tak je to pozitivní. Je to jeden z komunikačních kanálů.

Z Česka se to špatně posuzuje, protože sedm až osm milionů obyvatel má přístup k internetu, tři až čtyři miliony se vyskytují denně na Facebooku, to je v podstatě polovina internetové populace. Twitter je proti tomu miniaturní, na něm je zhruba 500 až 600 tisíc lidí z České republiky a ze Slovenska.

Na druhou stranu je to zajímavá cílová skupina. Jsou to vlivní lidé, většinou ze skupiny nad pětatřicet let. Na Facebooku je sice více lidí, ale Facebook to ukáže jen desetině z nich, takže jsme na úrovni Twitteru.

Takže pro politiky a jejich politické vzkazy je mnohem podstatnější Twitter než Facebook?

Samozřejmě. Má to kořeny ve Spojených státech.

Twitter byl v USA vždy takový. Platil tam za zpravodajské médium, zatímco Facebook stojí více na domácím sdílení. Na Facebooku se sdílí věci mezi přáteli, na Twitteru je to opačně. Tam většina uživatelů sdílí veřejně.

Ale úspěch politika na sociálních sítích spočívá hlavně v mixu Twitteru a Facebooku. Být politik a nemít obojí je už problém. Pořád ještě platí, že facebookoví lidé nejsou zároveň twitteroví a naopak.

Trump se obává rostoucího vlivu Číny, proto zřejmě hodlá posilovat vztahy s Ruskem, otázka je, co za to bude Putin chtít, říká Michael Žantovský. | Video: Martin Veselovský |  14:42

autor: Martin Novák | 2. 2. 2017 13:25

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama