Kubánský vůdce Fidel Castro bude "v dokonalé formě", aby se mohl příští rok ucházet o znovuzvolení předsedou státní rady. Prohlásil to předseda Národního shromáždění Ricardo Alarcón.
Castro se podle něj soustřeďuje na to, aby se plně zotavil z operace zažívacího traktu, kterou podstoupil loni v červenci a jež ho donutila předat dočasně pravomoci svému bratru Raúlovi.
Fidel je pořád šéf
Castro, jehož zdravotní stav je na Kubě státním tajemstvím, se na veřejnosti od operace neobjevil. Stále častěji je však v telefonickém spojení s politbyrem i se svým nejbližším spojencem, venezuelským prezidentem Hugem Chávezem.
Alarcón s ním prý také často hovoří a jak zdůraznil, Fidel prý nikdy "neopustil svou úlohu" vůdce. Kdy přesně by Castro znovu mohl převzít pravomoci hlavy státu, které předal Raúlovi a šestici důvěryhodných mužů podle svého výběru, však šéf parlamentu nenaznačil.
O tom, že se v březnu příštího roku zúčastní voleb prezidenta, ale nepochybuje. Hlavu státu vybírá na Kubě parlament a ve volbách mohou kandidovat pouze osoby, které schválí komunistická strana.
Roztříštěná kubánská opozice čítající desítky organizací a stovky aktivistů mezitím nadále vyčkává. Obří protesty Kubánců se prozatím nekonají. Jediným pozitivním krokem od Castrovy hospitalizace, je propuštění tři známých postav disentu z vězení.
Dámy v bílém bojují
Hnutí Dámy v bílém, které sdružuje manželky kubánských politických vězňů, však před časem vyzvalo Radu OSN pro lidská práva, aby požadovala okamžité propuštění 59 disidentů, kteří byli zatčeni téměř před čtyřmi lety a stále jsou vězněni.
"Vyzýváme radu, aby prozkoumala situaci lidských práv na Kubě a požadovala, aby tyto nespravedlivě vězněné osoby byly okamžitě a bezpodmínečně propuštěny na svobodu, neboť jsou naprosto nevinné," uvedlo hnutí ve svém komuniké.
Sdružení Dámy v bílém vzniklo v roce 2003 po zatčení a odsouzení 75 odpůrců komunistického režimu Fidela Castra, z nichž někteří byli odsouzeni až k 28 letům vězení. O dva roky později jim Evropský parlament udělil Sacharovovu cenu. Opustit Kubu přesto nemohly.
Kritika Dam v bílém míří na kubánské úřady i za to, že odmítají povolit přístup do věznic mezinárodním organizacím pro lidská práva, zástupcům OSN i Mezinárodního výboru Červeného kříže.
Podobné obavy jako Dámy v bílém čerstvě vyjádřil také ekonom a spisovatel Oscar Espinosa Chepe, který byl také vězněn a v listopadu 2004 ze zdravotních důvodů proupuštěn.
Podle něho je možné, že se bude opakovat "černé jaro", tedy série zatýkání a zkrácených soudních řízení.
Ukázat tvář není jednoduché
Boj za svobodu s sebou nese pronásledování a věznění. Jen část z opozičních politiků se tak odvažuje ukázat svoji tvář a veřejně vystoupit na protest proti praktikám kubánské vlády.
Jedním z nich je Oswaldo Payá, zakladatel opozičního Křesťanského hnutí za osvobození, který se snaží dosáhnout změny nenásilnou cestou. Také Payá je nositel Ceny Andreje Sacharova za angažovanost v oblasti lidských práv z roku 2002.
Jeho projekt Varela, petiční akce často přirovnávaná k Chartě 77, vyprovokoval režim k reakci. Více než jedenáct tisíc Kubánců v petici vyzvalo parlament, aby vypsal referendum o změně řady nedemokratických zákonů a amnestii politických vězňů.
Odpovědí kubánského parlamentu však byl naopak dodatek ústavy, který prohlašuje socialistický systém na Kubě za nezrušitelný. Nechybělo ani masové zatýkání a pronásledování disidentů.
Strach na Kubě přetrvává
"Strach na Kubě je všudypřítomný," popsal současnou Kubu v rozhovoru pro BBC básník a novinář Raúl Rivero, který patřil mezi 75 představitelů demokratické opozice odsouzených v březnu 2003 k vysokým trestům.
Po propuštění na nátlak mezinárodního společenství opustil Kubu a usadil se ve Španělsku. "Kuba je divadelní společností, jejíž scénář píší každý den státní noviny," tvrdí o své rodné zemi.
Za pravdu mu dává i známá kubánská disidentka Marta Beatriz Roqueová, podle níž se režimu na Kubě podařilo lidi přesvědčit, že všechno včetně jejich soukromého života patří státu.
Pro mezinárodní společenství a část kubánské opozice je změna na Kubě bez podpory zvenčí nemožná. Jiní se však obávají, že pomoc - hlavně z USA - Kubě může spíše ublížit.
Také proto se s Martou Beatriz Roqueovou, která urdžuje úzké vztahy na exilovou komunitu na Floridě, střetl již zmiňovaný Oswaldo Payá.
Podle něj musí dojít ke změně zevnitř kubánské společnosti, která již více než čtyřicet let čeká na politické a ekonomické reformy. "Tlak ze zahraničí není řešením," tvrdí.
Mnozí aktivisté si přitom uvědomují, že nejednotnost disentu snižuje naděje na pokojné změny na Kubě. "Pokud se nám podaří sjednotit, šance tu existuje. Ale mezi námi je tolik rozdílů," posteskla si jedna z Dam v bílém, aktivistka Laura Pollanová v nedávném rozhovoru pro Washington Post.
