Už jen málo lidí na Kubě i mimo ni si pamatuje, jaký je vlastně svět bez Fidela Castra. K moci se dostal v roce 1959, takže je se sedmačtyřiceti "odslouženými" lety třetí nejdéle působící hlavou státu na světě.
Déle vládnou jen dva monarchové - thajský král Pchúmipchon (od roku 1946) a britská královna Alžběta (od roku 1953).
Fidel teď poprvé předal všechny pravomoci jiné osobě. Svému bratrovi Raúlovi.
Ten zajišťuje kontinuitu. Je nejbližším Fidelovým spolupracovníkem a také ministrem obrany. Právě armáda je klíčovou oporou režimu.
Konec Fidela není koncem režimu
Příslusníci kubánské exilové komunity na Floridě jásají v ulicích a těší se na brzký konec komunismu na ostrově. Experti zabývající se vývojem kubánské politiky se ale domnívají, že konec Fidela ještě neznamená konec jeho režimu.
Raúl Castro je považován za muže, vyznávajícího reformy v někdejším čínském či vientamském stylu. Nebární se mírným ekonomickým změnám a většímu podílu privátního sektoru.
V politice je ale jednoznačným a naprosto neústupným zastáncem systému jediné vládnoucí strany. Té své.
"Nedočkáme se žádné radikální změny, ani když se Fidel už nevrátí. Posun bude pomalý, postupný, potrvá dlouho. Je to jako když si už koupíte kufry, ale ještě do nich nebudete balit věci," uvedl pro agenturu AFP Jaime Suchlicki z univerzity v Miami.
Raúl? Na jak dlouho?
Otázkou je, na jak dlouho Raúl nastupuje. Je mu už pětasedmdesát. Trochu to tak připomíná loňskou výměnu panovníků v Saúdské Arábii. Zesnulého dvaaosmdesátiletého krále Fahda nahradil na trůnu jen o tři roky mladší Abdalláh.
Podobnost se nabízí také s komunistickou Severní Koreou, kde po smrti dlouholetého diktátora Kim Ir-sena zůstala i přes republikánské zřízení nejvyšší moc v rodině. Převzal ji syn Kim Čong-il.
"Raúl je jen přechodná postava, nemá před sebou mnoho let vládnutí. O dalším vývoji se rozhodne po něm. V každém případě se proces změn dal do pohybu," tvrdí Nelson Cunnigham, bývalý poradce amerického prezidenta Billa Clintona pro Latinskou Ameriku.
Sílí tlak na Bushe
Přední americká média už začala vládu George Bushe vyzývat ke změně dosud tvrdé politiky USA vůči karibskému ostrovu.
Vlivný ekonomický list Wall Street Journal uvedl, že Washington by měl změnit Helms-Burtonův zákon z roku 1996, který zakazuje zrušení dlouholetého hospodářského embarga USA vůči Kubě.
New York Times tvrdí, že Spojené státy by měly "najít cestu" k Fidelovým nástupcům a podílet se kontruktivně na změně ostrova v demokracii.
Mluvčí Bílého domu však změny nenaznačil. "Zatím nemáme žádný plán. Raúl Castro v čele Kuby představuje v podstatě to samé co jeho bratr," prohlásil mluvčí Tony Snow.
Hlavní partneři:: Venezuela a Čína
Spojené státy vyhlásily blokádu Kuby v roce 1962. Přerušení styků mezi oběma zeměmi dodnes dokumentují tisíce starých modelů amerických automobilů z padesátých let, které stále brázdí kubánské silnice.
Režim se pak orientoval hlavně na sovětský blok včetně Československa. Po roce 1989 a změnách ve východní Evropě se Kuba dostala do větší izolace, v polovině devadesátých let Fidel opatrně povolil v malém měřítku tržní reformy.
Mezi hlavní obchodní partnery ostrova dnes patří Venezuela a Čína. Problémy s odbytem na světových trzích však momentálně má tradiční kubánská pýcha: doutníky.
