Šen-čen je jedno z nejrychleji rostoucích měst na světě, sídlí v něm několik univerzit a také významné technologické společnosti, i proto se mu přezdívá hardwarové Silicon Valley. Jaká je tam nyní situace?
Všechno se změnilo, nic nefunguje naplno, spíš tak na třicet procent. Spousta opatření se dotkla i nás. Život se tu zastavil, ulice jsou prázdné, všechno je zavřené a všude jsou kontroly.
Fungují ve městě běžné služby, obchody a restaurace?
Školy byly zavřené, nějaká výuka probíhá on-line. Továrny také nefungovaly, ale nyní se to na některých místech pomalu rozjíždí. Obchody jsou tak ze dvou třetin uzavřené. Restaurace také, třetina z nich nemá otevřeno, další třetina funguje normálně a ta poslední třetina funguje jen na donášky, takže nemůžete dovnitř.
Jak je to s obchody ve městě?
Spousta z nich má podobná opatření jako restaurace. Do některých ale nesmíte, ty pak mají zřízený pult ve dveřích, kde si řeknete, co chcete, abyste nechodil dovnitř a nesahal na zboží.
A zboží je dost?
Ano. Když se začala uzavírat města, zpočátku jsem se bála a měla obavy, jak bude probíhat zásobování, ale naštěstí se u nás nic moc nestalo a vše funguje. Přesto jsem se dostatečně zásobila jídlem.
Město Šen-čen a koronavirus
Město Šen-čen leží na jihu Číny v provincii Kuang-Tung, která je druhou nejpostiženější koronavirem hned po epicentru v Chu-peji. Úřady přímo v Šen-čenu evidují 1347 případů nákazy, celkem tam zemřelo 7 lidí.
Jak vypadá taková dostatečná zásoba? Kolik dní byste vydržela?
Myslím, že tak měsíc dva bych vydržela. Když jsem se bavila s rodinou, říkali mi, ať si koupím hodně rýže, abych jí měla dost, kdyby nastala nějaká apokalypsa. Víte, já už si teď ani netroufám moc chodit do obchodů. Snažím se chodit ven co nejméně. Používám donáškový supermarket, který vám nákup přiveze přímo domů.
Jak se obyvatelé města chrání před koronavirem?
Každý tady nosí roušky, to je naprostá samozřejmost, bez nich už se ani nemůže vycházet. Spousta Číňanů toho nosí mnohem víc, dost tu funguje lidová tvořivost a mají různé podomácku vyrobené roušky.
Jak se dvanáctimilionový Šen-čen změnil, když se mezi jeho obyvatele dostaly první zprávy o nákaze?
Město bylo dost vylidněné kvůli čínskému Novému roku. Na začátku ale fungovalo normálně, opatření se přijímala postupně. Nejdříve se začala uzavírat sídliště a bytové komplexy pro různé donášky a postupně to vše zpřísňovali.
Dneska jsou bytové komplexy uzavřené pro kohokoliv, kdo tu nebydlí, takže si sem nemůžete vzít ani návštěvu. Lidé tak přestali chodit ven, apeluje se na ně, aby nosili roušky. Oni to berou velmi vážně a vychází jen v nejnutnějších případech. Mají velký strach. Souvisí to s tím, že čínská vláda ze začátku o epidemii neinformovala a k lidem se nedostávaly informace. Takže teď žijí v takové nejistotě, jestli ty informace, které teď dostávají, jsou přesné.
Wu-chan, kde je epicentrum nákazy, je uzavřený a v karanténě. Jak je na tom Šen-čen? Můžete vycestovat z města?
Já cestovat můžu, naše město je izolované jen částečně. Musíte ale přes kontroly, přes měření teploty a musíte hlásit váš zdravotní stav. Každý musel vyplnit on-line dotazník a z něho se vygeneroval QR kód s informacemi o vašem stavu, kde jste v minulosti byl a kam jste cestoval. A tímto kódem se pak prokazujete na různých místech a na základě toho je vám umožněno vycestovat.
Jak takové kontroly vypadají? Kde všude jsou?
Každá veřejná budova má u vstupu kontrolu. Samozřejmostí je měření teplot, to je všude. I u nás v domě, když odcházím a přicházím, kontrolují mi teplotu. Co se týče letišť a nádraží, tak tam jsou podrobnější kontroly.
Kdy jste se poprvé dozvěděla o koronaviru? A odkud jste tu informaci měla?
Myslím, že to bylo někdy v prosinci kolem Vánoc, možná koncem roku. Ale nebylo to z čínských médií, ale z hongkongského tisku. Tady v Číně se o koronaviru do půlky ledna moc nemluvilo, přestože první nákaza byla zaznamenána někdy na začátku prosince. Úřady se o nemoci snažily nemluvit, až potom, co vyšlo najevo, že to bude velký problém, se začalo jednat.
Když se k vám informace o koronaviru poprvé dostala, co jste si pomyslela?
Že to bude velký problém, když už se o tom rozhodli mluvit. A pokud přistoupili k takovému drastickému opatření, jako je uzavření 11milionového města, tak to musí být kritické.
Uvažovala jste nad tím, že byste se na čas vrátila do Česka?
Zkoušela jsem to, ale mám tu psa a v té době už nebylo možné vycestovat se psem, takže jsme tu zůstali zaseknutí. Nad návratem domů jsem přemýšlela už dřív, ale nyní vzhledem k situaci bych se ráda vrátila co nejdřív. Takže až se situace uklidní, pojedu zpět do Prahy.
Jak na celou situaci reaguje rodina?
Myslím, že poslední dobou mají větší potřebu zjišťovat, jestli jsem naživu. Byli by nejradši, kdybych se okamžitě vrátila do Česka. Ale rozumí tomu, že se nechci vracet bez psa.
Byla jste v kontaktu s českým ministerstvem zahraničí?
Ano, celou situaci jsem řešila s českou ambasádou. Bylo to v době, kdy Česko oznámilo, že přeruší letecké spojení s Čínou, a já věděla, že už se nestihnu vrátit. Konzultovala jsem s nimi, co tedy dělat, jestli mi jsou schopni poradit, co například se psem. Také jsem se ptala na roušky, protože tu byl nedostatek zdravotnického materiálu a do dneška je problém je tady sehnat.
A poradili vám co s rouškami?
Ne, řekli, že ani oni je na ambasádě nemají a Česko nemá v plánu nic posílat.
Takže situaci s nedostatkem roušek jste vyřešila vlastními silami?
Tady neseženete nic. Je to tu zoufalé. O respirátorech si můžete nechat zdát a obyčejné papírové roušky se také nedají sehnat. V okolních státech je to podobné, ale já jsem si nějaké nechala poslat z Česka. Teď mám asi 50 kusů.
