Nejnovější zprávu zveřejnil investigativní portál Važnyje istorii a projekt pro monitorování války Conflict Intelligence Team (CIT). Pro účely studie přezkoumali informace o třech tisících zemřelých Rusech povolaných do zbraně na základě mobilizačního zákona, o jejichž smrti se informovalo v otevřených zdrojích. Ve skutečnosti ale podle portálu bude skutečný počet obětí v řadách mobilizovaných pravděpodobně mnohem vyšší. Potvrzují se tak dohady o tom, že mnoho mobilizovaných míří na frontu bez patřičného výcviku a vybavení.
Analýza ukazuje, že mobilizované často čekala na bojišti rychlá smrt - podle zjištění až každý pátý na seznamu padlých nestrávil na frontě ani dva měsíce. V průměru umírali ruští rezervisté zhruba po čtyřech měsících a dvou týdnech. Jen čtyři mobilizovaní ze seznamu vydrželi na frontě přes 11 měsíců.
Mezi mrtvými se například nacházel i 23letý Vadim Bulatov z ruské Čeljabinské oblasti, který zemřel 8. října loňského roku, čili jen devět dní poté, co byl povolán do zbraně. Předtím zavolal rodině, aby jí řekl, že jeho jednotka jede k Chersonu na jihu Ukrajiny. "Chápete, on zemřel v přední linii. Neměl výcvik. Ani se nerozkoukal a už byl tam," uvedl tehdy jeho bratr. Další krajan, jednatřicetiletý Nikita Perlin, který po sobě zanechal dvě děti, žil po předvolání taktéž jen pár dní. "Úřady pak stanovily pohřeb na den jeho narozenin," popsala manželka.
Mobilizace podle analýzy nejvíce dopadla na Rusy starší 30 let - více než polovině mužů na seznamu padlých bylo mezi 30 a 45 lety. Věk téměř třetiny zemřelých se poté pohyboval od 20 do 29 let. Nejstarší oběti na seznamu bylo 62 let - byl jím major Nikolaj Isakov z Tverské oblasti. Ve válce strávil téměř osm měsíců.
Jedná se o "celoruskou tragédii"
Na rychlost, s jakou mobilizovaní muži umírali, měla negativní vliv i intenzita bojů na podzim roku 2022, míní analytici. Část povolaných se podle nich dostala do "mlýnku na maso" u měst Svatove a Kreminna v Luhanské oblasti na východě Ukrajiny, kde musely ruské síly rychle reagovat na ukrajinský průlom. "Mobilizovaní tam zpočátku vyplnili díry, aby urychleně zabránili kolapsu fronty. Jen ji ale nasytili lidskou silou," podotýkají.
Největší jednotlivou ztrátou ruské armády se podle investigativců stalo ukrajinské ostřelování odborné školy v Makejevce v lednu letošního roku. "Byla tam spousta lidí, kteří se proměnili v mleté maso. Mnoho těl bylo tak rozptýleno, že se jejich kusy nedaly sesbírat," popsala manželka jednoho z mobilizovaných, kterému se úder podařilo přežít. Podle analyzovaného seznamu na místě zahynulo 139 mobilizovaných mužů jen ze Samarského regionu. Ruské ministerstvo obrany přitom tehdy přiznalo pouze 89 obětí.
I po 12 měsících se podle analytiků podmínky mobilizovaných téměř nezměnily - stále nemají dělostřeleckou podporu a narážejí na zmatené vojenské vedení. Analýza rovněž upozorňuje i na jejich nedostatečné rotace. "Mnoho branců si nyní stěžuje, že slouží už 11 měsíců a nikdy nebyli doma. Oni ale po zahájení mobilizace již nemohou beztrestně odmítnout účast ve válce," vysvětlují investigativci. "Proč nejsou posíláni na dovolenou? Kreml se asi bojí, že když pošlou 100 lidí na dovolenou, tak se jich vrátí jen polovina," dodávají.
Mobilizace dopadla zejména na odlehlé regiony v Rusku, tvrdí analýza. Nejvíce zesnulých na seznamu pocházelo ze Sverdlovské oblasti na asijské straně Uralu - do několika měsíců padlo více než 200 odvedených místních mužů. Více než 100 mobilizovaných pak také pocházelo z Burjatska, Tatarstánu, Baškortostánu či Samary. "Mobilizaci však lze nazvat celoruskou tragédií: téměř v každém regionu země už byl pohřben alespoň jeden mobilizovaný člověk," uzavírají analytici.
