Praha - Až dva tisíce produkcí přihlásí každoročně jejich autoři na mezinárodní festival dokumentárních filmů Jeden svět.
Prochází tříkolovým výběrem. V první fázi je "nakoukává" tým vyškolených dobrovolníků, který svému dramaturgovi doporučí ty hodné pozornosti. Ten je pak zhlédne a nejlepší postoupí oběma kolegům.
Z nich je následně sestaven konečný program. Prominentní snímky známé ze světových festivalů tímto systémem procházet nemusí. Jdou rovnou k posouzení všem dramaturgům.
"Kvůli grantům nemůžeme vybírat příliš amerických snímků, musíme se soustředit na Evropu. To ale nevadí, protože evropské dokumenty máme stejně radši," říká Ondřej Moravec, jeden ze tří dramaturgů Jednoho světa.
Americké bývají podle něj mnohdy zbytečně polopatické. Stále bohatším zdrojem dokumentů je ale Čína. "Je poněkud překvapivé, že jde mnohdy o snímky poměrně kritické vůči režimu. Ty nejtvrdší ale strana nakonec samozřejmě zakazuje."
Kdo má pravdu?
"K názorové vyváženosti máme v týmu různé postoje. Jedni by snímky příliš upřednostňující některou ze stran zobrazovaných konfliktů vylučovali, druzí by je přijali, ale trvají na tom, že je musíme vyvážit filmy s opačným postojem."
Dokument je podle Moravce subjektivní žánr a při sestavování programu je třeba to respektovat. "Na festivalu můžeme být v tomto ohledu uvolněnější než třeba veřejnoprávní televize," říká. Přesto je třeba zachovat určitý smysl pro objektivitu.
Ukázkovým příkladem může být ukrajinský konflikt. "Otevřeně proruský film bychom asi zařadit nechtěli, abychom se vyhnuli ruské propagandě. Přece jenom jsme lidskoprávní organizace, což je primární. Ačkoliv jsme diskutovali o tom, že by bylo zajímavé takovou propagandu ukázat čistě pro zajímavost."
Nakonec byl zařazen i dokument Olegova volba, sledující ruské vojáky vyslané na Ukrajinu, jejich motivace a třeba i deziluzi. "Je zajímavé, že někteří z nás vnímali určitou absurditu jejich výpovědí a někdo film naopak označil za propagandu."
Na druhou stranu snímky ukrajinských tvůrců obsahují určitý "aktivizační patos" hraničící s nacionalismem. "Potom jsme velmi opatrní a někdy snímek odmítneme. Neukrajinští tvůrci si v tomto ohledu udržují přeci jen větší odstup."
"Pak jsou tu témata, v nichž je těžší se orientovat, a musíme oslovit odborníky buď v rámci Člověka v tísni, nebo i mimo něj," vysvětluje dál Moravec.
"Někdy je obzvlášť těžké odhadnout manipulaci filmu. Měli jsme například dokument o očkování v Pákistánu, který se nám třem dramaturgům poměrně líbil. Postoupili jsme ho ale odborníkovi a ten poukázal na řadu faktických nesrovnalostí a dezinterpretací. Tak jsme snímek vyškrtli, ačkoliv natočený byl velmi dobře."
Stejné konzultaci musel být podroben americký dokument Deep Web, o němž si dramaturgové nebyli jistí, jestli přespříliš nepropaguje internetové pirátství. Ten však sítem nepropadl.
Dá se na to ještě koukat?
Jedním z předních konfliktů na festivalu zaměřeném na lidská práva je, nakolik se od promítaných snímků očekává umělecká hodnota a nakolik přesah.
"Každý film je na nějaké úrovni umění a platí to i o aktivistických dokumentech. Ale přístupy a důraz na styl jednotlivých filmařů jsou samozřejmě odlišné. Snažíme se mít na Jednom světě jak snímky umělecky hodnotné, primárně jim je určena hlavní soutěž, tak ty, které se naopak soustředí především na sdělení," pokračuje Moravec.
Jeden svět 2016
Přehlídka dokumentů Jeden svět se z Prahy přesunula do dalších 32 měst v Česku a do Bruselu.
Představuje 123 filmů z 62 zemí.
Podrobný program v regionech NAJDETE ZDE.
Aktuálně.cz vytvořilo k festivalu speciál.
"Je tu určitá třecí plocha. Občas se ptáme, jestli je ten konkrétní film natočený už tak špatně, že bychom ho měli odmítnout i přes zajímavé téma. V týmu máme i na to různé pohledy, někteří se soustředí víc na styl, jiní na poselství. Výsledný program je pak kompromis."
Jedním ze zamítnutých snímků byl například Hříšník v Mekce, který v Čechách uvedl už festival Mezipatra za účasti režiséra Parveze Sharmy. "Téma homosexuality v muslimském světě je zajímavé a Sharma si ve světě buduje poměrně silné jméno, snímek samotný se nám ale zdál příliš plochý a nesoustředěný. Zklamalo nás, že nemá ujasněno, čeho by chtěl vlastně dosáhnout – naším letošním tématem jsou totiž i filmy, jež se nějak pokoušejí změnit svět."
Například tvůrci snímku Bikes vs. Cars vypustili aplikaci, jež cyklistům měří, kolik ušetřili CO2, a ze shromážděných dat vytváří různé informační tabulky. "Snaží se tak své diváky aktivizovat. Jiní filmaři naopak tohle apriorně odmítají, nechtějí publikum k ničemu nutit. Snažíme se dát prostor oběma skupinám."
