Praha - Bojujeme s teroristickou skupinou, nebo spíš se státním aktérem? V souvislosti s tažením proti Islámskému státu si tuhle otázku klade mezinárodně uznávaný expert na terorismus a vyjednávání s únosci Adam Dolnik. A není sám.
Na odpovědi přitom - ač to na první pohled nevypadá - mnohé závisí.
Pokud by totiž Islámský stát nebyl jen "obyčejná" teroristická organizace, ale spíš státní útvar, otevřely by se nové možnosti, jak s radikálními islamisty z Blízkého východu a jejich přívrženci bojovat.
"Pokud budeme o IS přemýšlet jako o teroristické organizaci, máme důvod se bát, protože je to nejsilnější a nejbohatší teroristická skupina v historii. Ale pokud o něm budeme uvažovat jako o státu, tak je to snad nejslabší a nejchudší stát vůbec," řekl Aktuálně.cz Dolnik.
Bojovníci Islámského státu za sebou mají několik úspěšných týdnů. V květnu v Iráku dobyli město Ramádí - dvousettisícovou metropoli provincie Anbar – a ze sousední Sýrie už kontrolují přes polovinu jejího území, byť jde většinou o poušť.
Islámský stát není Al-Káida
Jedním ze znaků, které radikální organizaci odlišují například od její - pro Západ asi nejznámější - konkurentky Al-Káidy, je právě jasně ohraničené dobyté území. Metody, kterými se proti IS bojuje, přitom v mnohém vycházejí právě ze zkušeností z boje proti Al-Káidě.
Ta byla přitom v době své největší "slávy" oproti IS protivníkem mnohem více beztvarým. Bez jasně vymezeného teritoria, a tudíž i hůře postihnutelná a obtížněji zaměřitelná.
Nahlížet na IS jako na stát přitom podle Dolnika v žádném případě neznamená přiznat mu legitimitu, které se mu - z pochopitelných důvodů - nedostává.
"Když to přejde do další fáze, kdy budou de facto fungovat jako stát, otevře se široká škála možností, jak je ovlivnit jako stát. Jsou v něm jasně zaměřitelné cíle, má jinou strukturu financování než Al-Káida, takže se nabízí jiné nástroje, jako například sankční režim," vysvětluje Adam Dolnik.
"Není to o tom, uznat je jako stát, jde spíš o strategii, změnu způsobu myšlení. Byť se to už víceméně děje, na té protiteroristické úrovni k tomu ještě nedošlo, tam s Islámským státem stále pracujeme jako s teroristickou organizací," dodává.
"Například metoda delegitimizace Al-Káidy, založená na poukazování na jejich brutalitu, je v případě IS spíše kontraproduktivní, protože IS svou existenci na legitimitě nestaví. Jde spíše o zisk moci a potlačení opozice. Zdůrazňováním jejich zvěrstev jim tak spíše přidáváme na auře síly a neporazitelnosti.“
Dobyvatelé vs. správci
"Hraje-li" si Islámský stát na útvar připomínající skutečný stát, bere na svá bedra značnou zodpovědnost.
Získat teritorium je pro zrod státu jako instituce nepochybně klíčový moment. Zásadní je ale i to, zda se z dobyvatelů a revolučních bojovníků mohou stát správci a úředníci, kteří instituci položí základy a udrží ji v chodu.
Vědom si toho ostatně byl i Usáma bin Ládin. Al-Káida se proto do zakládání islámského státu nepouštěla.
Svůj boj viděl jen jako "předehru k chálífátu, o kterém nepředpokládal, že ho za svého života uvidí", tvrdí Graeme Wood v článku "Co IS opravdu chce?" v měsíčníku The Atlantic.
Také americký univerzitní profesor Quinn Mecham došel ve svém blogu na serveru The Washington Post k závěru, že IS se ubírá ke stále větší "státovosti", což by mezinárodní společenství mělo vzít v úvahu.
Zároveň ale varoval, že rozklad systému povede k chaosu.
Zničující tlak zevnitř
"Zásadní přece je, aby se IS dále nerozpínal," zdůrazňuje Dolnik. "Nechme ho tedy, aby ho zničil tlak zevnitř."
Když lidé nezasejí, nebudou mít v blízké budoucnosti co jíst. A to podle něj radikálům na popularitě nepřidá.
"Zásadní je využít moment, kdy islamisté ukážou, že nedokážou vládnout. Podpořme to. Pak může být IS do dvou let zničen," tvrdí.
Pozemní operace s sebou podle Dolnika naopak nese mnohá rizika. Přesně takovou akci totiž Islámský stát potřebuje.
"Invazí dávají okolní státy islamistům protivníka, kterého bez jejich zásahu nemají, a tak zabíjejí muslimy ze svého okolí, místo aby zabíjeli západního nepřítele," zdůrazňuje.
