Zatímco Evropská komise velmi pravděpodobně podpoří nasměrování Ukrajiny do unie, mezi národními politiky přibývají kritici takového kroku. Rozhodnutí přitom musí být jednomyslné.
S pochybnostmi se tento týden ozval portugalský premiér António Costa. V rozhovoru pro deník Financial Times řekl, že by sedmadvacítka neměla dávat Kyjevu falešné naděje.
"Mým cílem je získat na příští Evropské radě jasný závazek o pomoci, kterou Ukrajina naléhavě potřebuje," řekl Costa britskému listu. "Pro tuto podporu nepotřebujeme otevírat vyjednávání nebo proceduru, která bude trvat řadu let. Vidím riziko ve vytvoření falešných očekávání, ze kterých se stanou hořká zklamání," dodal portugalský premiér.
Costa nevyloučil, že udělení statusu kandidátské země Ukrajině nakonec podpoří. Prosazuje ale tezi, že by se EU měla soustředit na to, jak pomoci lidem na Ukrajině "teď a tady", a zbytečně neodhalovat rozdílné postoje mezi členskými státy. "To by byl zbytečný dárek pro Putina," podotkl portugalský lídr.
Jeho názor není mezi politiky sedmadvacítky ojedinělý. Zatímco země za bývalou železnou oponou většinou podporují přizvání Ukrajiny do EU, západní státy jsou opatrnější. Země jako Nizozemsko a Švédsko, které patří mezi čisté plátce do unijního rozpočtu, upozorňují na to, že s Ukrajinou by do EU přibyla čtyřicetimilionová chudá země s rozbujelou korupcí.
Bez předcházející změny vnitřního chodu EU by se Ukrajina zároveň stala zemí s pátým nejvyšším počtem hlasů v Radě EU a s nárokem na stovky svých úředníků v institucích. Rázem by také předběhla všechny ostatní státy v objemu dotací z Bruselu.
Starosti s Polskem a Maďarskem
Zejména Nizozemci, Švédové a Dánové pak upozorňují na to, že EU má dostatečný bolehlav z Maďarska a Polska kvůli destrukci právního státu v obou zemích a před dalším rozšiřováním by se s tím měla nejprve vypořádat. Nizozemci hodlají tento pátek hlasovat proti uvolnění desítek miliard eur z Plánu obnovy pro Polsko právě kvůli omezování nezávislosti tamní justice varšavskou vládou.
Francouzský prezident Emmanuel Macron přišel v květnu s tezí, že zemím za hranicemi EU, které mají ambice jako Ukrajina, by měl být nabídnut jiný druh partnerství. Sám ho nazval "evropským politickým společenstvím", které by nevylučovalo budoucí plnohodnotné členství v EU.
Podle Macrona by takové nastavení "odpovídalo geopolitickým potřebám na pozadí války na Ukrajině lépe" než mnohaletý a vesměs technický proces vyjednávání o vstupu.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová je podle svých spolupracovníků rozhodnuta doporučit členství Ukrajiny v EU. Leyenová opakovaně říká, že Ukrajina si zasluhuje dostat "naději a perspektivu, po které touží", kvůli svým obětem bezpečnosti celé Evropy. Očekává se, že podobně, byť s podmínkami, dostane doporučení od Evropské komise také Moldavsko. Naopak Gruzie se zřejmě tentokrát nedočká kvůli potlačování svobody slova a nezávislých médií v zemi.
Symbolické gesto
Přiznání statusu kandidátské země je silné symbolické gesto, Zelenskyj ho nazval "kýženou morální vzpruhou" pro ukrajinské vojáky na bojišti. V praxi ale EU k ničemu nezavazuje. Turecko je kandidátskou zemí už několik desítek let a k unii se během té doby nijak nepřiblížilo.
Debata na summitu evropských lídrů ve čtvrtek a v pátek příští týden přesto může být vypjatá. Německý kancléř Olaf Scholz je pod silným tlakem koaličních partnerů za liberály a Zelené, aby Ukrajina status kandidáta dostala, jeho vlastní socialisté jsou v tom ale rozdělení.
Věcí může zahýbat společná návštěva Kyjeva, na kterou se ve čtvrtek chystají Scholz s Macronem a italským premiérem Mariem Draghim. Překvapení na summitu se pak nedá vyloučit od maďarského premiéra Viktora Orbána, který několik týdnů blokoval evropské embargo na ruskou ropu a v samém závěru žádal do té doby nevyřčené ústupky ve prospěch ruského patriarchy Kirilla.
Česko naopak kandidátský status pro Ukrajinu jednoznačně podporuje. Docílit toho označila koalice za jednu ze svých priorit i pro nadcházející předsednictví EU.
