Podle nového evropského nařízení už není možné podávat antibiotika zvířatům plošně, preventivně a jako kompenzaci "nedostatečných podmínek chovu a hygieny". Jenže jak varuje ve své analýze Evropská aliance pro veřejné zdraví (EPHA), některé státy možná nebudou pravidla dodržovat.
Zatímco například Island nebo Norsko, které ani nejsou členy Evropské unie, využívají už nyní antibiotika z 90 procent jen jako zacílenou léčbu pro nemocné kusy, jak by tomu v ideálním případě mělo být, v Polsku, Maďarsku, Portugalsku a na Kypru se naopak více než 90 procent antibiotik nasazuje skupinově. Česko se pohybuje zhruba na 80procentní úrovni.
"Země s obzvláště vysokým podílem skupinové léčby mají tendenci patřit také k těm, kde se antibiotika celkově nasazují nejvíc," upozorňuje studie. Možným vysvětlením je to, že na antibiotika pohlížejí jako na běžnou součást chovu zvířat, a ne jako léčbu, "která by měla být v záloze pro případ skutečné potřeby".
Takový přístup významně přispívá k tomu, že bakterie a jiné mikroby se léčbou "poučí". Ty, které antibiotikům dokážou vzdorovat, přežijí a pak se dál množí. Antibiotika postupně ztrácí účinnost.
"U některých bakteriálních infekcí a antibiotik je rezistence u lidí statisticky významněji spojená s užíváním antibiotik na farmách nebo s rezistencí u hospodářských zvířat než s lidskými antibiotiky," varuje analýza EPHA s odkazem na data evropských úřadů.
Část europoslanců původně v pozměňovacím návrhu dokonce žádala, aby bylo použití antibiotik omezeno i v přímé léčbě zvířat, to ale v září Evropský parlament nakonec nepřijal.
Polská obliba antibiotik
Analýza EPHA se blíže zaměřuje na Polsko, které je nyní druhým největším spotřebitelem antibiotik ve veterinární péči v Evropě a zároveň zemí, kde jejich využívání za poslední dekádu o polovinu vzrostlo. Z Polska se dováží maso i do Česka, a to hlavně drůbeží, v menší míře pak vepřové a hovězí.
Tamní úřady nevhodné používání antibiotik ve veterinární péči samy přiznávají. Zpráva polského Nejvyššího kontrolního úřadu z loňského podzimu zmiňuje, že v mnoha případech "nebylo možné zjistit skutečný důvod použití" u zvířat ani v případech, které byly odůvodněné údajně nezbytnou léčbou. Příčinou je mimo jiné nedostatek odborně vzdělaného personálu, který by o nasazení antibiotik rozhodoval.
Pro srovnání: v Česku se od roku 2005 naopak množství antibiotik nasazovaných zvířatům zhruba o polovinu snížilo. "V Česku je nastavený velmi přísný systém veterinárních kontrol a případná zjištění porušení pravidel jsou sankcionována. K porušování pravidel tu nedochází," ujišťuje tuzemské ministerstvo zemědělství v odpovědi na dotazy zaslané deníkem Aktuálně.cz.
Chybí informace
Lepší dostupnost dat o veterinárních antibiotikách je další ze změn, které přináší lednové evropské nařízení. "Spotřeba se liší i dle druhů a kategorií zvířat. Starší léčivé látky používané pro skupinové ošetření mají často výrazně vyšší dávkování než novější… které jsou často účinnější, avšak představují vyšší riziko vzniku antimikrobiální rezistence," varuje před tím, aby se dělaly závěry bez znalosti detailů, ministerstvo zemědělství.
Jenže přesně tato data momentálně nejsou k dispozici od všech zemí EU. Nově je budou zaznamenávat povinně. Připravuje se na to i Česko: nový informační systém bude mít na starosti Státní veterinární ústav. Sběr dat o používání antimikrobik (jak se antibiotikům v tomto kontextu říká) u skotu, prasat, kurů a krůt začne k prvnímu lednu příštího roku.
Celkem se v tuzemsku v roce 2020 spotřebovalo okolo 56 miligramů antimikrobik na PCU, což je speciální evropské měřítko, které závisí na hmotnosti zvířat - zjednodušeně se dá říct, že odpovídá jednomu kilogramu. Například v Norsku to bylo v té samé době jen 2,3 miligramu, naopak v Polsku bezmála 188 miligramů. Cílem je podle českého ministerstva zemědělství snížit množství na 50 miligramů do roku 2030.
Podle analýzy EPHA je ale ideální spotřeba ještě nižší - pod úrovní 30 miligramů na PCU. A výhledově ještě dvakrát méně. Co se týče skupinového nasazení antibiotik, tak s výjimkou drůbeže by se takto měla používat méně než třetina léků. "Evropská komise žádný konkrétní cíl pro další redukci antimikrobik nestanovila," uvádí však ministerstvo.
To se chce zaměřit na omezení používání těch nejrizikovějších antibiotik. Například v Polsku (ale také Maďarsku, Německu, Bulharsku nebo na Kypru) se nyní hojně užívá lék kolistin, který slouží "jako poslední možnost pro léčbu život ohrožujících infekcí u lidí a existují jasné důkazy, že rezistence na kolistin přešla z hospodářských zvířat na lidi". Tuzemské ministerstvo chce tyto léky omezit i nad rámec evropských pravidel. Příslušné předpisy se již připravují.
Jak se antibiotika dostávají od zvířat k lidem?
Jak uvádí ve svém informačním materiálu tuzemská Akademie věd, antibiotika se dostávají k lidem v mase, které konzumují. "S chlévskou mrvou a odpadními vodami se zase antibiotika dostávají do životního prostředí (spodní vody, půda), zemědělských plodin a opět ke spotřebiteli." Proto i používání antibiotik v zemědělství oslabuje jejich účinnost, což pak může zhoršovat průběh některých nemocí a v krajních případech zvyšovat úmrtnost.
