Istanbul - Život Ahmeta a Fatmy Özerových se dramaticky změnil loni 1. září. Tito učitelé z Istanbulu byli nařčeni, že sympatizují s duchovním Fethullahem Gülenem, a okamžitě přišli o práci.
Gülena, žijícího už 20 let ve Spojených státech, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan a jeho vláda viní z loňského červnového pokusu o puč v Turecku.
"Byl to den, kdy jsme se ocitli na černé listině," svěřila se Fatma se svými vzpomínkami deníku The Guardian. "Den, kdy jsme přestali být občané."
Ve stejný den se studentka práv Ayse Yilmazová dozvěděla, že kvůli údajnému osnování puče z 15. července 2016 zadrželi jejího otce, který pracoval jako státní úředník.
Duchovní Gülen nařčení Ankary z osnování státního převratu odmítá. Přestože jeho podíl na puči není prokázaný, od loňského léta byly z účasti na převratu obviněny tisíce lidí. Mezi nimi i Özerovi a pan Yilmaz. Přitom stačilo jen dát najevo sympatie ke klerikovým názorům nebo mít peníze v bance či chodit do školy, které provozuje Gülenova organizace.
V zemi platí výjimečný stav
Pět dní po loňském pokusu o puč vyhlásil Erdogan v Turecku výjimečný stav, který Ankaře i přímo prezidentovi přiznává větší pravomoci. Tvrdý zákrok proti skutečným či domnělým organizátorům puče se ale nezaměřuje jen na Gülenovy příznivce, ale veden je i proti zastáncům levice, Kurdům a dalším, kdo kritizují prezidenta a vládu.
Více než 125 tisíc státních zaměstnanců se na čas nebo úplně ocitlo na dlažbě a tisíce lidí jsou ve vězení, kde čelí obviněním z terorismu. Jsou mezi nimi i příslušníci armády a policie, mnoho novinářů, akademiků a státních úředníků.
"Turecký prezident Erdogan těží se situace maximum," uvedl pro Aktuálně.cz český europoslanec Miroslav Poche (ČSSD) a dodává, že "už dnes je otázka, jestli Turecko lze považovat za demokracii". Erdogan ovládá 90 procent médií, má plně pod kontrolou armádu a policii a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje získala kontrolu nad veřejným prostorem, včetně škol a univerzit.
Erdogan využívá pokus o puč jako záminku, aby se zbavil všech kritiků. Několikrát prohlásil, že hodlá zničit Gülenovu síť a že obnoví trest smrti.
Prezident postupně mění systém v Turecku z parlamentního na prezidentský. v tomto směru výrazně pomůže reforma ústavy, kterou už schválil parlament. V polovině dubna o ní v referendu rozhodnou voliči. Prezident podle Pocheho v kampani "za posílení svých pravomocí využívá protikurdských nálad a samozřejmě obav z destabilizace země". Pokud nová ústava začne platit, může se Erdogan udržet u moci až do roku 2029.
Turecká realita
"Spousta lidí přišla o práci, protože jsou v opozici proti Erdoganovi a jeho Straně spravedlnosti a rozvoje," uvedl pro The Guardian Andrew Gardner z Amnesty International. "Pokud chce stát vést soudní procesy proti lidem, musí to dělat na základě důkazů proti jednotlivcům. Teď ale v Turecku vidíme plošná obvinění, proti kterým lidé nejsou schopni se odvolat."
To potvrzuje i Ahmet Özer: "Nevím, z čeho přesně jsme obviněni." On ani jeho žena nedostali oficiální oznámení či soudní příkaz, o propuštění z práce se dozvěděli z internetu. "Naše jména byla zveřejněna v úředním věstníku. To bylo všechno," vzpomíná Ahmet. "Nemáme žádné prostředky, jak se bránit. Naše jména jsou nyní spojená s terorismem a pučem, jsme na černé listině."
Jeho žena zdůrazňuje, že jsou proti převratu a nikdy nebyli politicky aktivní. Ztrátou zaměstnání přišli také o finanční příjmy. Ahmet býval populární učitel, ale rodiče už nechtějí, aby jejich děti učil "terorista". Jiní se je bojí zaměstnat, aby nebyli podezříváni ze sympatií ke Gülenovi. Žádná škola je teď nepřijme.
Ahmet poslední týdny shání práci, kde se dá. I v továrnách nebo textilních dílnách, aby vydělal aspoň nějaké peníze. Ale zatím neúspěšně. "Pokaždé se mě tam zeptají, proč jsem přestal učit," vysvětluje Ahmet. "A protože je moje jméno na veřejně přístupném seznamu, nemohu si nic vymyslet. Takže jsem zatím nenašel žádnou práci."
Podle Gardnera z Amnesty International tito lidé úplně ztrácejí možnost najít si zaměstnání. "Vyhození policisté nemohou pracovat v soukromých bezpečnostních agenturách, propuštění soudci a prokurátoři se nemohou uplatnit jako právníci v soukromé sféře. Firmy se bojí je zaměstnat, aby nemusely čelit obvinění, že patří ke Gülenovým příznivcům."
Özerovi ale přesto patří k těm relativně šťastnějším. Mají rodiče, kteří je zatím dokážou finančně podpořit. I to se však může zkomplikovat. "Vláda může kdykoli zmrazit naše účty." Manželé Özerovi proto všude platí v hotovosti, protože se bojí dát peníze na svůj účet v bance, aby o ně bez varování nepřišli. Říkají, že už se to stalo mnoha lidem. Celé rodiny se tak náhle ocitly bez finančních prostředků. Odborové organizace soudců a žalobců otevřely dárcovský účet pro své členy, kteří takto přes noc přišli o své úspory. "Hladovějící soudci, představte si to," říká Fatma. "I to je teď turecká realita."
Ti, kdo přišli o práci nebo se ocitli ve vězení, mají ale ještě další problém: nemohou sehnat obhájce. Advokáti odmítají vzít jejich případy, protože je v současné atmosféře příliš nebezpečné obhajovat "úhlavní nepřátele" prezidenta a vlády. Někteří z nich dokonce čelí výhrůžkám. Obhájců ochotných ujmout se těchto případů je proto málo a za své služby často požadují astronomické honoráře. Ani Özerovi si kvůli tomu advokáta nemohou dovolit. "Tam existuje skutečný černý trh. Tito právníci požadují stovky tisíc lir, to nemáme," popisuje Ahmet.
Cítím se jako pohřbená zaživa
Asi tři měsíce po jejich propuštění z práce bylo Özerovým zrušeno jejich sociální zabezpečení. To znamená, že přišli také o státní zdravotní pojištění pro sebe i své děti. Na to soukromé přitom nemají peníze. "Stres posledních měsíců má dopad na moje zdraví. Ale bez pojištění nemůžu ani jít k doktorovi," říká Fatma. Manželé zatím nevědí ani to, jestli se zrušení jejich sociálního zabezpečení nějak promítne do nároku na penzi. Oba více než deset let pracovali a odváděli částky do státního fondu. "Nikdo nám nechce dát žádné informace," zlobí se Ahmet.
Pro Özerovy je nejhorší izolace. Členové rodiny, přátelé a sousedi se k nim otočili zády. "Mnohem horší než ztráta zaměstnání a příjmů je, když se ocitnete v úplné izolaci," vypráví Fatma. "Byli jsme zvyklí mít pořád návštěvy. Teď nás lidé buď opustili, nebo se bojí nám zavolat."
"Vláda s námi nejedná jako s rovnoprávnými občany této země," říká Fatma. "Vypadá to, že chtějí, abychom zmizeli. Cítím se jako pohřbená zaživa."
Spis k případu je tajný
Otec Ayse Yilmazové je ve vězení už šest měsíců. Bez konkrétního obvinění. Jeho advokátovi řekli, že spis k případu je tajný. "Zeptali se jen mého otce, jestli patři do Gülenovy sítě, když dostal stipendium během svého studia na univerzitě. Právník nemůže nic dělat, když nemá k případu žádné informace," říká Ayse.
Podle ní je pro jejího otce nejtěžší to, že neví, z čeho je obviněn. Se svým advokátem navíc nemůže mluvit v soukromí. Jejich hovory jsou nahrávány a posílají se žalobcům. U každé schůzky je také přítomná stráž. To brání v právu na spravedlivý proces. Vězni se bojí informovat své advokáty, pokud jsou mučeni nebo je s nimi špatně zacházeno. Tyto praktiky v tureckých věznicích doložily i lidskoprávní organizace, jako jsou Amnesty International nebo Human Rights Watch.
"Pokaždé když u nás zazvoní zvonek, bojím se, že je to policie a že si přišla i pro mou matku," vypráví Ayse. Její rodina ví, že existuje tajný svědek, který o panu Yilmazovi prohlásil, že patří ke Gülenově síti. "Ale žalobci nabádají vězně, aby uvedli nějaká jména, že se pak sami dostanou z vězení. Mému otci to nabídli také. Lidé se stávají informátory, aby se sami zachránili," popisuje tamní praktiky Ayse.
Úspěšná studentka práv říká, že její důvěra v turecké soudnictví zmizela. "Moje důvěra a moje ideály jsou pryč," tvrdí Ayse. "Toto je vláda strachu, ne spravedlnost." Dodává, že chce odjet žít a pracovat do zahraničí. "Nechci sloužit zemi, která zachází se svými občany tímto způsobem."
Co na to Evropská unie
"Nacházíme se v začarovaném kruhu, realita nás nutí volit mezi zlou a ještě horší variantou," komentuje europoslanec Poche. "Evropská unie dohodu s Tureckem potřebuje, stejně jako potřebuje s touto zemí udržovat dialog, i když při tom skřípe zuby a má zaťaté pěsti."
I když Turecko opakovaně hrozilo jejím vypovězením, dohoda EU s Ankarou o uprchlících zatím funguje. Jejich příliv do Řecka od loňského března, kdy byla dohoda uzavřena, výrazně zeslábl.
Na druhé straně EU nemůže nechat bez povšimnutí, co se poslední měsíce v Turecku děje. Podle europoslance Petra Ježka (ANO) "opakovaně vyzývá Turecko, aby respektovalo právní stát, demokracii, lidská práva a základní svobody či právo každého na spravedlivý proces". Může se to zdát málo, ale jak upozorňuje Ježek: "EU nemá dostatečné páky na zásadní změnu kurzu tureckého vedení."
