Lesbos (od naší zvláštní zpravodajky) - Velká vrata tábora Kara Tepe jsou přivřená, neustále jimi ale dovnitř i ven proudí lidé, pod přísným dozorem strážců ze soukromé firmy. Vraty rychle projede auto humanitární organizace Lékaři bez hranic a o pár minut později další neoznačený osobní vůz, jehož řidiče tu ale dobře znají. S ochranou tábora prohodí pár slov řecky. Pak se za oběma vozy rozvíří prach.
Ven po jednom nebo v malé skupince vychází lidé, kteří v táboře žijí. Do hovoru se ale s nikým nepouští. "Tohle je tranzitní místo. Teď už tu lidé zůstávají jen dva až tři měsíce," vysvětluje reportérům Aktuálně.cz Dimitri Vafeas, který je zástupcem velitele v táboře. Hned zdůrazňuje, že zařízení je pouze dočasné.
Vzniklo doslova přes noc, když v září 2020 vyhořel nechvalně proslulý tábor Moria. Už před požárem se Morii kvůli otřesným podmínkám, ve kterých tam lidé museli přežívat, říkalo peklo na zemi. Místo připravené pro necelé dva tisíce lidí jich muselo pojmout násobně víc. Když shořelo, migranti neměli kam jít a chvíli přežívali jen tak pod širým nebem na břehu moře na kraji Metyléne, hlavního města ostrova.
Postupně se o několik kilometrů severněji rozrostl nový tábor. Od začátku u toho byl Antonis Kleanthis, který má v Kara Tepe na starosti přidělování bydlení migrantům. V květnu 2020 začal jako stážista pracovat v Morii, když nevěděl, co s životem po škole. Od té doby se práci v uprchlickém táboře věnuje naplno.
"Aktuálně tu máme necelé dva tisíce lidí, ale kapacita je až tři tisíce, takže je to teď velmi dobré," pochvaluje si. Situace je nyní velmi klidná a do tábora tak mohou vstoupit i novináři. V jiných měsících, jako letos začátkem roku, když je tábor přeplněný, úřady vstup často nepovolují. I řečtí reportéři musí týdny nebo měsíce čekat na povolení.
Celý den na slunci
Teď ale velké stany, kde jsou v řadách vyrovnány palandy, zejí prázdnotou. V menších stanech nebo kontejnerech, které mají alespoň částečně funkční klimatizaci, může žít jen jedna rodina nebo malá skupinka lidí, kteří do Evropy přišli sami. Většinou to jsou muži. K hádkám ani rvačkám teď příliš nedochází, popisuje Kleanthis, zatímco prochází mezi stany.
"Ale ani tak to není ideální. Nejlepší by bylo, kdyby nikdo nemusel být ve stanu, ale mohli by být v kontejnerech, ty mají i klimatizaci," líčí. Na Lesbu svítí slunce 300 dnů v roce a ve stanech se vzduch rychle ohřeje. "Někdy, když tam jdeme ubytovat nové rodiny a roztáhneme plachtu, je to, jako když otevřete auto, které celý den stálo na sluníčku," dodává.
Občas někdo kolem projede na kole, ve stínu stromu si hrají malé děti, které se smíchem mávají kolemjdoucím. Dospělí se ale neusmívají. Jen rychle prochází kolem. Nejvíce uvolněná atmosféra je v komunitním centru, které si migranti sami spravují. V tom mužském jeden z nich stříhá vlasy, další upravuje oblečení, zatímco jiní muži sedí ve stínu a povídají si.
Kleanthis kráčí dál po cestě do mírného kopce, která se stáčí od stanů směrem k moři. V táboře, který zabírá plochu asi 250 tisíc metrů čtverečních, je relativně hodně volného prostoru na procházky. Migranti se také mohou koupat v moři, ještě častěji v něm ale rybaří.
Lesbos jako první cíl
V roce 2023 začal počet migrantů, kteří do Evropy míří přes východní Středomoří, znovu stoupat po odmlce způsobené pandemií koronaviru. Hranice se nelegálně pokusilo překročit přibližně 60 tisíc lidí.
Jedním z nejnáročnějších období od vrcholu migrační krize v letech 2015 a 2016 byl pro řecký ostrov začátek letošního roku. V dubnu se počet lidí, kteří se do Řecka dostali nelegálně, zvedl o 166 procent ve srovnání s loňským rokem, ukazují data unijní agentury Frontex, která hranice schengenského prostoru hlídá. Během prvních čtyř měsíců na ostrov připlulo skoro 12 tisíc lidí, většina z Afghánistánu. Evropa se potýká s přívalem běženců, proto se také migrace letos opět stala jedním z hlavních témat voleb do Evropského parlamentu, které se konají na konci tohoto týdne.
Prvním místem, kde migranti skončí, jsou právě ostrovy v Egejském moři. Mezi nejčastější cíle patří Lesbos. Třetí největší ostrov Řecka leží jen 10 kilometrů od pobřeží Turecka. Lidé z Blízkého východu, a někdy i ze severní Afriky nebo Asie, kteří se do Turecka dostanou, tam nasednou na čluny a vyplují k evropským břehům.
Čluny jsou ale často přeplněné. Pašeráci navíc běžencům mnohdy dávají falešné záchranné vesty. Když migranti spadnou do vody, zjistí, že nejsou funkční a nad hladinou je neudrží, vysvětluje mluvčí Frontexu Krzysztof Borowski.
Organizace podporuje Řecko hlídáním hranic nebo pomáhá při registraci přicházejících migrantů i při jejich vyslýchání a kontrole. Často to ale znamená hlavně zachraňovat lidi z potápějících se člunů, upozorňuje Borowski.
Všechny mise vedou Řekové, evropská agentura jim pouze asistuje. V minulosti byl Frontex stejně jako pohraniční stráže několika evropských zemí nařčen z nelegálních pushbacků, tedy praxe, kdy migrantům není umožněno požádat o azyl a jsou odsunuti z evropských hranic ještě dříve, než dorazí na břeh. Borowski tvrdí, že organizace zavedla nová pravidla, díky kterým by se podobné věci opakovat neměly.
Zdaleka to není dobré
Podle Lékařů bez hranic, kteří migrantům na ostrově poskytují první pomoc i základní lékařskou péči na klinice jen několik metrů od tábora, ale k pushbackům dochází dál. "To, kolik lidí přijíždí na ostrov, nesouvisí jen s tím, jaká je momentálně situace u nich doma, ale také třeba s tím, jestli je sem pohraničníci pustí," říká terénní koordinátor na ostrově Filip Marijnissen.
Organizace na podzim vydala zprávu, kde dokumentuje na základě výpovědí pacientů, jaké násilí migranti zažívají. "Poslali jsme to i místním úřadům," dodává, ale není přesvědčen, že by se situace mohla v brzké době zlepšit.
Lidé, kteří na Lesbos dorazí, jsou dehydratovaní a vyčerpaní. "Nikdy nezapomenu na dívku z Afghánistánu, bylo jí 15 let, dorazila sem s matkou a sestrou," popisuje Vassia Danaskouová, která se u Lékařů bez hranic zaměřuje na pomoc v oblasti duševního zdraví. Matka dívky byla zraněná, dcery ji musely přidržovat. "Když jsme je našli, dívka se zhroutila," vzpomíná.
Když se Danaskouová zeptala, s čím může dívce pomoci, Afghánka ji požádala, aby se mohla vyspat opřená o její nohu. Protože v Afghánistánu ani po celou dobu cesty se nikdy necítila bezpečně, až do toho okamžiku. "To je pro mě podstata našich operací. Ale nese to s sebou i frustraci, protože víte, že patnáctiletému dítěti opravdu nemůžete zajistit bezpečný spánek. Víte, že to můžete udělat hned na tom místě na jednu hodinu, ale pak se bude muset přizpůsobit opravdu, opravdu těžkým podmínkám uvnitř tábora."
Organizace má na situaci na ostrově trochu jiný pohled než úřady. "Teď je tábor naplněn asi z poloviny, ale přesto k nám na prohlídky chodí denně 10 až 50 pacientů. Jak mohou být spokojeni s tím, jak situaci zvládají?" ptá se Danaskouová.
V čekárně nervózně sedí několik lidí. Nikdo z nich nemá vážné zranění, které by vyžadovalo okamžitou pomoc. Lékaři bez hranic často mapují například zranění, která člověk utrpěl mučením, a zprávu o tom přikládají imigračním úřadům, které pak rozhodují o udělení azylu.
"Nikdo tady nedostane azyl napoprvé. Nikdo," shodují se Danaskouová a Marijnissen. První azylové slyšení proběhne na Lesbu už pár dnů po příjezdu. Mnoho migrantů nemá právníka a neví, co je během slyšení, která navíc probíhají velmi rychle, čeká.
"Lidé ale mohou žádat znovu a znovu," vysvětluje Antonis Kleanthis, který v táboře zažil případy, kdy lidé azyl dostali až po osmé žádosti. "Může se například změnit evropská politika nebo politická situace v jejich zemi," vysvětluje. Jen první dvě žádosti jsou ale v Řecku zadarmo, pak lidé musí za každou další zaplatit 100 eur za osobu (asi 2500 korun).
Nová evropská pravidla
Momentálně má každá země Evropské unie jiná pravidla ohledně udělování azylu. Kromě toho, že někde lidé za nové žádosti platí, to může znamenat i to, že když neuspějí v jedné evropské zemi, mohou přejet do další a o azyl požádat tam.
Nejednotný systém ani nezjistí, že už je jiná země odmítla, a kvůli rozdílné národní politice dává každá členská země status uprchlíka někomu jinému. Jakmile ho ale získají, mají lidé možnost se volně pohybovat po celém schengenském prostoru.
To se má brzy změnit. Podle nových pravidel, která začnou platit v roce 2026, se vytvoří jednotná databáze a státy mezi sebou budou sdílet informace. Například francouzské úřady budou vědět, že migrant žádal neúspěšně o azyl už v Řecku.
Žádosti budou zpracovány rychleji, přímo na hranicích EU, a neúspěšní žadatelé budou účinněji navraceni zpět. Nový migrační pakt v dubnu schválil Evropský parlament.
Už nyní ale platí evropská pravidla, která pro Lesbos znamenají velké změny. Jak neustále všichni v táboře zdůrazňují, tábor je pouze dočasný. Aby splňoval nová pravidla, musel by jej ohraničovat lepší plot a migranti by měli být více pod kontrolou. Nyní si mohou jít kdykoliv nakoupit do nedalekého obchodu nebo se během dne projít do města, v ostatních táborech v Řecku to možné není.
Nový tábor Vastria, který řecké úřady budují, leží uprostřed ostrova asi 30 kilometrů od metropole. Bude nejvíce izolovaný ze všech uprchlických táborů v Řecku. Ani teď, když už je téměř postaven, ho není lehké najít. Střed ostrova je zalesněný a hornatý. Nevedou tudy žádné zpevněné cesty ani silnice, a kromě neustálého pískání cikád tu je možné potkat pasoucí se krávy nebo koně. Cesta do nemocnice zabere asi hodinu. Umístění zařízení kritizují i Lékaři bez hranic.
Řecký ministr pro migraci a azyl Dimitris Kairidis loni k výstavbě tábora uvedl, že cílem je vybudovat novou, moderní, bezpečnou a funkční strukturu, která zlepší proces přijímání migrantů. Kdy ale nový tábor začne fungovat, zůstává nejasné. Jeho dokončení nepovolily ani řecké soudy, podle kterých stavbě chybí dostatečná environmentální studie, byť Karidis tvrdí, že zařízení bude splňovat ekologické podmínky. Celé Řecko se v létě pravidelně potýká s požáry a tábor je uprostřed lesa, kde stačí jedna odhozená cigareta, aby celý ostrov vzplál.
