reklama
 
 

Pražská bublina musí diskutovat se zbytkem země, apeluje Chmelař. Vláda chystá v krajích debaty o EU

20. 2. 2018
Češi budou od dubna do podzimu po celé zemi debatovat o Evropské unii. Vláda vyslyšela výzvu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a chystá se spustit sérii diskusí o tom, jaká by podle občanů měla EU být. Slibuje, že názory lidí se pak promítnou v tom, co bude v Evropě hájit a prosazovat. Macron těmto debatám říká občanské konzultace a vyzývá, aby se konaly v každé zemi unie, pokud bude tamní vláda chtít. "Nikdo nebude určovat témata, lidé budou moci zmínit to, co sami chtějí. Plánujeme akce ve všech krajských městech," popisuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz státní tajemník pro EU Aleš Chmelař.

Když vidíte průzkumy, podle kterých je dnes EU v Česku velmi neoblíbená, nebojíte se, že vám občané v těch debatách vzkážou: Chceme, aby EU chytala migranty a střílela je?

To je klasická otázka, jestli byla dřív slepice, nebo vejce. Když se občané vyjadřují k EU, tak - vzhledem k tomu, jak nízká je tu informovanost o evropských záležitostech - je otázkou, k čemu se přesně vyslovují. Jestli k nějakým aktuálním otázkám dění v EU, nebo k našemu členství obecně, k naší civilizační volbě, když to tak nazvu. Právě tuto věc by ty konzultace měly ukázat - tedy jaký je postoj lidí, ale zároveň by měly být i příležitostí pro informování. Ne jako v minulosti, kdy buď osobnosti něco jednostranně říkaly lidem, nebo naopak lidé v podstatě křičeli své názory na osoby za řečnickým pultem.

Jak si tedy debaty s občany představujete?

Celý proces bychom chtěli zahájit v dubnu velkou konferencí v Praze za účasti premiéra a dalších osobností evropské politiky. V hlavním městě ale debat probíhá celá řada a nechceme nosit dříví do lesa. Zásadní by tedy měly být debaty v regionech. Chceme, aby v nich s lidmi o EU diskutovaly osobnosti, které tam jsou známé. Takže třeba hejtmani nebo místní osobnosti, kteří se daným tématem zabývají více na lokální úrovni.

S nimi by měl přijet například ministr nebo někdo jiný z vládní bubliny, kdo o tématu něco ví a bude se o něm bavit s občany úplně otevřeně, bez jakýchkoliv omezení. Nikdo nebude určovat témata, lidé budou moci zmínit to, co sami chtějí. Plánujeme akce ve všech krajských městech.

Jak s názory společnosti, které vzejdou z debat, naložíte?

Zakončení chceme udělat opět v Praze, a to na podzim. Mělo by tam zaznít, co debaty přinesly, co si lidé přejí. Chceme, aby šlo opravdu o konzultaci - aby nám lidé řekli, co je na EU trápí a co od ní očekávají a jak by se tím pádem měla v EU chovat česká vláda včetně premiéra, který reprezentuje stát.

Je možné, že výsledky využijeme taky příští rok v kampani před evropskými volbami v rámci nestranného informování o evropských záležitostech, které má Úřad vlády také na starosti.

Podobně mluví i francouzský prezident Macron - chce, aby kampaň do Evropského parlamentu byla skutečně o evropských tématech, o kterých europarlament rozhoduje, a ne třeba o poplatcích u lékaře, jak to známe z Česka. V zájmu toho chce Macron zavést vedle klasických stranických kandidátek i jednu nadnárodní, pro kterou by mohli hlasovat lidé ve všech zemích EU. Proč je Česko proti tomu?

Podle nás není jasné, jakou přidanou hodnotu by měla nadnárodní kandidátka mít. Občané se v eurovolbách neidentifikují s celoevropskými stranickými frakcemi, většinou nesledují celoevropskou debatu. Kdybychom za této situace zavedli nadnárodní kandidátky, vznikl by pouze zmatek a občanům nebude jasné, k čemu se vlastně mají vyjadřovat. Podle nás se nejdřív musí celoevropská debata vytvořit, až pak můžeme přemýšlet o takovýchto iniciativách.

Jak by se taková debata mohla vytvořit?

Ty plánované konzultace s občany můžou být jednou z cest. Debatu o EU je ale potřeba neustále kultivovat a pokračovat v ní. Je potřeba neustálá diskuse mezi pražskou bublinou a zbytkem země. Nedá se to vyřešit za rok, možná ani za pět let, ale musíme na tom pracovat.

Aleš Chmelař (30)

  • Ekonom, vzdělání získal na pařížské univerzitě Sciences Po a londýnské London School of Economics.
  • Působil jako analytik v bruselském Centre for European Policy Studies, které patří k nejprestižnějším think-tankům na světě.
  • Od roku 2014 pracuje na Úřadu vlády, nejdříve jako vedoucí Oddělení strategií a trendů EU, poté jako ředitel Odboru koordinace hospodářských politik EU.
  • Specializuje se na hospodářskou a měnovou politiku v unii, eurozónu a evropskou integraci postkomunistických zemí.
  • Do funkce státního tajemníka usedl po vítězství ve výběrovém řízení podle služebního zákona. Na rozdíl od svého předchůdce Tomáše Prouzy má požadovanou bezpečnostní prověrku.
  • Mluví anglicky, francouzsky a německy.
  • Je řadovým členem ČSSD.
  • S manželkou má syna.

Není ale možné zapojovat vůz před koně - ve chvíli, kdy nemáme celoevropskou debatu, vytvořit celoevropskou kandidátku, kterou lidé nebudou chápat. Není to jen náš problém, účast ve volbách do Evropského parlamentu je relativně nízká ve všech členských zemích. Koneckonců, sám Evropský parlament tento návrh nepodpořil.

Český dojem samozřejmosti

Na Slovensku loni nejvyšší ústavní činitelé společně podepsali deklaraci, že životním zájmem jejich země je být členem EU a že se o tom budou snažit aktivně přesvědčit občany. A rychle nato na Slovensku podpora členství skokově vzrostla o 10 procentních bodů. Není načase, aby se české politické elity zachovaly podobně jako na Slovensku?

České politické elity si neprošly tím, co si prožilo Slovensko jako celek na konci devadesátých let. Slováci tehdy stáli před určitou volbou - jestli směřovat někam na západní Balkán, na dálnější Východ, nebo zůstat v Evropě. Tou debatou si prošli a uvědomili si, jakým problémům by čelili, kdyby do EU nevstoupili.

V Česku to bylo jinak?

U nás existoval u politických i hospodářských elit určitý dojem samozřejmosti - že jsme přece uprostřed Evropy, naším největším sousedem je Německo,a brali jsme některé věci jako úplnou samozřejmost. Tím pádem jsme si tolik neuvědomovali přidanou hodnotu, kterou evropský projekt má.

Slovenské elity si to díky oné odlišné zkušenosti naopak uvědomily velmi dobře. A tak vesměs nepodlehly pokušení upřednostnit nějaký krátkodobý zájem, který by jim třeba i z bezprostředního hlediska přinesl popularitu, na úkor zásadního dlouhodobého zájmu, kterým je podílení se na evropském projektu.

Vůdčí osobnosti v Česku naproti tomu o tomto tématu nemluvily vůbec nebo se přidávaly k zavádějícím a často i nepravdivým argumentům. Z našeho prostředí známe řadu fiktivních debat o tom, co Evropa je nebo není.

Evropa se nesmí rozdělovat

Je v Česku racionální debata o EU možná, dokud bude pro veřejnost vyhroceným tématem migrace?

Ohledně migrace neexistuje racionální debata ani z jedné strany. Ti, kteří tlačí na uprchlické kvóty, ignorují fakt, že to krizi vůbec neřeší. Na základě kvót se po Evropě přemístila jen necelá dvě procenta příchozích. V některých zemích EU se přitom stále má za to, že to je ten hlavní klíč k nějakému řešení. Je to úplně iracionální argument. Debatu je tak potřeba racionalizovat z obou stran.

My kvóty nechceme proto, že jednak nejsou efektivní a navíc vytvářejí mnohem větší společenské pnutí uvnitř členských států, než kolik reálně řeší problémů. I ve státech, které kvóty podporují, jsou vůči nim silná nesouhlasná stanoviska. Evropa si musí uvědomit, že jejím dlouhodobým zájmem není, aby se vnitřně rozdělovala. Místo toho, abychom se hádali mezi sebou, bychom měli problémy řešit tam, kde vznikají.

Česko odmítá proces takzvaných špičkových kandidátů, tedy že by se předsedou Evropské komise měl stát jedině politik, kterého evropská frakce předem nominovala v evropských volbách jakožto svého kandidáta na post šéfa komise. Je to odmítání tak silné, že by Česko bylo ochotné hlasovat proti, jako před čtyřmi lety Británie a Maďarsko?

Proti té myšlence tehdy bylo víc států, ale nebyly schopné včas přijít s dostatečně silným protikandidátem, kterého by postavily proti hnutí za špičkové kandidáty, které tehdy vzešlo z Evropského parlamentu. Dnes je podle mě názor Evropské rady (tzn. summitu premiérů či prezidentů zemí EU, pozn. red.) jasný. Je jen velmi málo států, které by za tím procesem stály. Platí to i pro velké země. Teď se ale musíme shodnout na tom, jaký alternativní a zároveň dostatečně demokraticky transparentní proces pro výběr předsedy Evropské komise zvolíme.

Co by to mohlo být?

Dokážu si představit, že by Evropská rada s dostatečným předstihem před evropskými volbami přišla buď s nějakými kandidáty, které potom Evropský parlament může přijmout za své špičkové kandidáty. Nebo že se přihlásí třeba několik současných premiérů, kteří nebudou přímo kandidovat v evropských volbách, ale sdělí, že by po nich měli zájem stát se předsedou komise, když najdou dostatečnou podporu v Evropském parlamentu, který z voleb vzejde, a samozřejmě taky v Evropské radě.

Video: Rozhovor DVTV s europoslancem Petrem Ježkem

Došel jsem k tomu, že už nemá smysl usilovat o změnu v rámci ANO, vysvětluje europoslanec Petr Ježek, proč spolupráci s hnutím ukončil. | Video: Daniela Drtinová |  19:43

autor: Ondřej Houska | 20. 2. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama