Foto: Reuters

Další země

Ve Francii je to Marine Le Penová (na snímku), šéfka krajně pravicové Národní fronty, která se v květnu přejmenovala na Národní sdružení. Strana se tak snaží distancovat od své antisemitské a rasistické minulosti, kterou ztělesňoval otec současné vůdkyně Jean-Marie Le Pen. Le Penová se při loňských prezidentských volbách dostala do druhého kola, kde ji ale jasně porazil Emmanuel Macron. Národní sdružení prosazuje frexit, tedy vystoupení Francie z EU, a návrat k národní měně. Je ale především ostře proti migrantům.

V Německu je stále populárnější krajně pravicová, xenofobní Alternativa pro Německo (AfD). Vznikla před pěti lety a v loňských volbách se poprvé dostala do německého parlamentu. Nyní je největší opoziční stranou. AfD rozdmychává ve společnosti strach z islámu a běženců z muslimských zemí. Její představitelé jsou kritizováni také kvůli tomu, že zlehčují nacistické zločiny.

V Nizozemsku dlouhodobě přibývá stoupenců nacionalistické antiimigrační Strany pro svobodu Geerta Wilderse. V loňských parlamentních volbách sice skončila druhá, ale získala více mandátů, než měla dříve.

Z dalších zemí stojí ještě za zmínku Dánsko, kde je Dánská lidová strana druhou největší stranou v parlamentu, a Finsko, kde má nacionalistická a populistická strana Praví Finové necelou pětinu křesel v parlamentu. V Norsku je součástí vládní koalice krajně pravicová Pokroková strana.

V Česku se daří hnutí Svoboda a přímé demokracie Tomia Okamury, které ve volbách do Poslanecké sněmovny loni v říjnu získalo 22 z 200 mandátů. Hnutí a jeho šéf Okamura se mimo jiné ostře vymezují proti migraci. Také ve slovenském parlamentu zasedají poslanci zvolení za krajně pravicovou stranu, a sice Kotleba - Lidová strana Naše Slovensko.