Jakým problémům čelí ženy a dívky v Ugandě?
Jde hlavně o dětské nevěsty. V nejchudších oblastech, kde jsou lidé nevzdělaní a negramotní, jsou dívky vnímány jako bohatství. Když se vám narodí dvě dcery, je to jistota, že jednou za ně dostanete třeba přes 50 krav. Nemůžete se dočkat, až vyrostou a vy zbohatnete.
Na jihu Ugandy zase dívky nechodí do školy, protože muži rybaří na jezeře a ony se musejí starat o domácnost. Navíc tam panuje spousta mýtů. Dívky například nesmí na jezero, protože by to přineslo smůlu - ztroskotali byste nebo byste nechytili žádnou rybu. Rybářství je navíc v tom kraji jediným způsobem obživy, takže pro dívku je jedinou možností najít si rybáře, který se o ni postará.
Trochu odlišné je to v hlavním městě, kde žije hodně lidí, kteří chodili do školy a to samé chtějí i pro své děti. Pro dívky v Ugandě platí, že pokud jejich otec do školy nechodil, tak se co nejdříve vdají, třeba už ve čtrnácti.
Jak vaše televizní reality show s tímhle bojuje?
Dávám dívkám druhou šanci. Ve svém pořadu Saving Innocence (Záchrana nevinnosti) chodím do komunit a hledám dívky, které otěhotněly a vdaly se ještě jako děti, a nabízím jim možnost vrátit se do školy. A je jich tolik!
Nejdřív je naučíme nějakému řemeslu, které je zajímá a které by je mohlo uživit. Naučí se péct, vařit nebo třeba stříhat vlasy. Spolupracujeme s organizací, která se jim postará o děti, zatímco jsou ve škole nebo v práci.
Můj pořad běží už dva roky a za tu dobu jsme vrátili do školy 246 dívek.
Jak to probíhá?
Chodím k nim spolu s policií a zástupci místních úřadů. Ptáme se jich, jak jsou na tom a jaké to je, vdát se tak brzy. Ptáme se, čím by chtěly být, co by chtěly změnit. Je tohle opravdu to, co chcete? Některé nám samozřejmě řeknou, že jsou šťastné, že manžela milují a on miluje je. Myslí si, že vdát se je jejich jediným úkolem. Povídáme si pak s nimi o tom, jak důležité je vzdělání a podobně.
Kdo je Esther Nakajjigo?
V sedmnácti letech začala pracovat v ugandské televizi, která vysílá její reality show Saving Innocence (Záchrana nevinnosti). V ní Esther Nakajjigo zachraňuje z manželství dívky, které jsou ještě dětmi.
Teď má druhý pořad LIFT - Living In The Face Of Trauma (Žít tváří v tvář traumatu), ve kterém se snaží poukazovat na problémy uprchlic z Jižního Súdánu, jež přicházejí do táborů v Ugandě.
Je ugandskou ambasadorkou pro ženy a dívky a spolupracuje s OSN. Do Prahy přijela na konferenci Next 100 Symposium, propojující politiku a nové technologie, kterou 14. až 15. listopadu pořádala organizace Global Arena Research Institute.
Také ale nacházíme dívky, které jsou zneužívané, trpí různými nemocemi, protože rodily příliš mladé, a které mají nejrůznější potíže. Ty čekají, až je někdo zachrání. Chtějí se vrátit do školy, chtějí cokoliv, co by jim pomohlo změnit život. Zachraňujeme je z manželství a posíláme zpátky do školy.
To všechno se děje před televizními kamerami? Jak na to reagují muži, kterým berete manželky?
Ti už mě mají rádi méně, většinou skončí ve vězení. Já po nich ale ani nechci, aby mě měli rádi. Jsou to starší muži, kteří si vezmou čtrnáctiletou dívku. Je to nelegální, a oni to přesto dělají. Patří to mezi společenské normy.
Policie a úřady by to ale měly hlídat. Mojí prací je donutit místní lídry převzít zodpovědnost. Ptám se jich před kamerou, jak se to všechno mohlo stát a jak to mohli dopustit. Jediný způsob, jakým je možné je donutit, aby s tím něco dělali, je ztrapnit je.
Dostáváte někdy výhrůžky?
Dostávám jich hodně. Lidé končí ve vězení a nejsou z toho nadšení. Říkají, že mě zabijí. Říkají to přímo na kameru, volají do studia nebo to píšou na sociálních sítích. Když jdeme natáčet, vždycky s sebou máme ochranku.
Nemáte strach?
Dříve jsem ho měla, ale teď už ne. Jsou to špatní lidé a nemůžete je nechat, aby vás odradili od konání správných věcí. Jak říkám, jsou to dospělí muži, kteří si za ženu vezmou čtrnáctiletou dívku. Co od nich tak můžete čekat?
Jak se z obyčejné dívky stane v Ugandě televizní hvězda?
Vždycky jsem milovala televizi a reality show, vyrůstala jsem na Kardashians (americká reality show zejména o sestrách Kardashianových - pozn. red.). Vždycky jsem chtěla pracovat v televizi. Ale už když mi bylo necelých jedenáct let, nedokázala jsem přehlížet problémy kolem sebe.
Pocházím z chudého prostředí, kde jsou drogy, zneužívání a prostituce na denním pořádku. Chtěla jsem lidem nějak pomáhat, nechtěla jsem se jen líčit a být hezká na obrazovce. Věděla jsem, že mladí lidé milují televizi stejně jako já a dívají se na ni. Byl to nejlepší způsob, jak k nim promluvit.
Nebylo to jednoduché. Trvalo mi několik let, než jsem prorazila. Zpočátku jsem v televizi dělala dobrovolnici. Tak hrozně moc jsem tam chtěla pracovat, že bych udělala cokoliv. Nosila jsem papíry, líčidla, dělala podřadné práce.
Proč tak malá dívka začne přemýšlet nad tak vážnými tématy?
Dá se říct, že jsem dospěla příliš brzy. Ve dvanácti letech jsem přišla o svou spolužačku kvůli drogám a prostituci. Ta je v některých čtvrtích města Kampala hlavním prostředkem k výdělku pro ženy a dívky. Moji spolužačku zabil muž, který odmítl zaplatit za její služby. Nemyslím si, že by někdo potřeboval silnější motiv k tomu, se zvednout a něco dělat. Řekla jsem si, že mám dvě možnosti: buď budu jako ona, nebo budu někým, kdo přinese změnu.
