"Pokud Evropa a země koalice nechtějí své občany vzít zpět, alternativou je ustanovení mezinárodně sponzorovaného tribunálu jako v Norimberku," řekl britskému listu The Daily Telegraph šéf výboru pro zahraniční záležitosti Kurdů ze severovýchodní Sýrie Abdulkamir Omar.
Kurdové tímto alternativním návrhem reagují na výzvu amerického prezidenta Donalda Trumpa evropským státům, která se však na starém kontinentu nesetkala s nadšenými ohlasy. Spojené státy, stejně jako Kurdové, usilují o to, aby evropské země své občany přijaly zpět a postavily je před soud. V opačném případě podle USA hrozí, že džihádisté mohou skončit na svobodě.
"Po Trumpově tweetu, ve kterém vyzval Evropany, aby repatriovali svoje občany, jsme viděli, jak to evropské země odmítají. To je důvod, proč jsme naznačili, že existuje alternativa," uvedl Omar s odkazem na možnost mezinárodního tribunálu.
Podle něj by Kurdové souhlasili s tím, aby se tribunál odehrával na jejich území, oni sami by na soudní procesy a hlavně na souzené džihádisty ve vězení dohlíželi. Po zahraničních vládách ale požadují, aby vystavěly vězení a postaraly se o některé aspekty bezpečnosti.
Vznik i fungování mezinárodního tribunálu by ale zřejmě měly politické a legislativní překážky. Například by ho bylo obtížné vést skrze OSN, protože Rusko, které v syrském konfliktu podporuje prezidenta Bašára Asada, disponuje v Radě bezpečnosti OSN právem veta.
Radikálové mohou uprchnout, varují Kurdové
Arabsko-kurdské Syrské demokratické síly (SDF) se o zajatce nechtějí starat donekonečna, zároveň je ale nechtějí ani pustit na svobodu. Omar zároveň vyloučil, že by vězně předaly do rukou Asada, jak se obávají někteří západní představitelé. "Nepředáme je režimu ani jiné straně v regionu," řekl Omar.
Syrské úřady v minulosti neváhaly zadržené džihádisty účelově propouštět, pokud se jim to hodilo v jejich boji proti syrským rebelům. Syrská vězení jsou navíc proslulá mučicími praktikami.
Kurdové také upozorňují, že nemohou zcela vyloučit, že se některým z džihádistů podaří utéct. Například v případě, že na Kurdy na severu Sýrie zaútočí turecké síly. Ankara totiž řadu Kurdů považuje za teroristy.
Washington pak podle nedávno zveřejněných informací od zdroje z amerického ministerstva zahraničí uvažuje i o tom, že pokud Evropa opravdu odmítne džihádisty repatriovat, mohli by skončit ve vězení na Guantánamu.
Evropa se bojí o vlastní bezpečnost
Řada západních zemí své občany - ať už přímo bojovníky, nebo jejich manželky a děti - dlouhodobě odmítá převzít zpátky kvůli strachu o bezpečnost. Navíc se obávají i potíží spojených s jejich souzením na domácí půdě.
Kurdové naopak dlouhodobě tvrdí, že je to zodpovědnost Západu. "Naši partneři v Evropě se vyhýbají odpovědnosti… Kdybychom proti Islámskému státu tvrdě nebojovali, mohlo dojít k mnoha teroristickým útokům v Británii a dalších evropských zemích," zopakoval kurdský postoj Omar.
Například Britů se do řad Islámského státu v minulých letech přidalo skoro 900. Několik desítek z nich dnes hlídají právě Kurdové v severovýchodní Sýrii.
Velké ohlasy ve Spojeném království vyvolal v posledních týdnech zejména případ teprve 19leté Britky Shaminy Begumové. Mladá žena v 15 letech uprchla z domova, aby se přidala k Islámskému státu. Provdala se za džihádistu a po smrti manžela žije v syrském uprchlickém táboře hlídaném Kurdy, kde nedávno porodila syna. Mladá žena usiluje o návrat do rodné země, Londýn ji ale odmítá a stejně jako v několika dalších případech i Begumovou zbavil britského občanství.
Pomůžeme s repatriací, tvrdí Irák
S vlastním návrhem, jak situaci řešit, tento týden přišel také Irák, na jehož území se rovněž část samozvaného islámského chalífátu nacházela.
Irácký premiér Ádil Abdal Mahdí oznámil, že jeho země by mohla pomoci s transferem zahraničních zajatců, které drží Syrské demokratické síly. Buďto by je pomohla repatriovat do zemí jejich původu, nebo by je soudila přímo na svém území - pokud se dopustili zvěrstev také v Iráku.
"Některé země by mohly požádat Irák, aby pomohl převézt jejich občany, kteří byli členy Daeše (arabský výraz pro IS - pozn. red.), do jiné země, například do Francie," řekl Mahdí podle agentury Reuters. "Je to jedna bitva a Irák by měl plnit své povinnosti a závazky."
Právě Francie je mezi západními zeměmi státem, ze kterého odešlo k islamistům nejvíce lidí. Bylo jich téměř dva tisíce. Paříž se teď obává jejich nehlídaného návratu, a rozhodla se ho proto zorganizovat sama. Podle ní hrozí, že při stažení amerických vojsk ze Sýrie by se radikálům mohlo podařit z kurdského zajetí uprchnout.
Francouzský ministr vnitra Christophe Castaner na konci ledna uvedl, že během několika týdnů by se do Francie mohly vrátit desítky francouzských radikálů.
Irák ale nabízí řešení i pro ty západní země, které odmítají zajatce přijmout zpět. Podle premiéra Mahdího by bylo možné podívat se na to, zda se dopustili trestných činů i v Iráku. "Každý případ bychom měli prostudovat. Jména, zda se účastnili teroristických činů v Iráku… Pak by mohli být souzeni iráckými soudy."
K islamistům se přidaly desítky tisíc cizinců
Podle statistik OSN se k Islámskému státu v Sýrii a Iráku dohromady připojilo okolo 40 tisíc bojovníků ze 110 států. Jen v rámci Evropy šlo o už zmíněných 2000 Francouzů a necelých 900 Britů, dále o téměř 1000 Němců, skoro 500 Belgičanů a více než 200 Švédů.
Londýnské mezinárodní středisko pro studium radikalizace (ICSR) uvádí, že IS posílilo celkem 41 490 cizinců, z nichž přes 32 800 byli muži, více než 4700 ženy a k nim patřilo 4640 dětí.
Z blízkovýchodních a severoafrických zemí přišlo přes 18 800 lidí, z východní Evropy více než 7200, ze Střední Asie téměř 6000 a přes 5900 ze západní Evropy.
První vlna odchodů přitom začala už v roce 2003 za sunnitského povstání v Iráku po svržení prezidenta Saddáma Husajna. K al-Káidě, považované za předchůdkyni IS, se připojily stovky cizinců. Mnohem větší vlnu pak vyvolala občanská válka v Sýrii v roce 2011. Třetí vlna se dává na vrub vyhlášení tzv. Islámského státu v Sýrii a Iráku v roce 2014.
Kurdské jednotky v tuto chvíli a za křehkého míru se syrským prezidentem Bašárem Asadem ovládají téměř třetinu syrského území. Jejich představitelé se ale obávají, že se syrský prezident pokusí svoji moc znovu rozšířit.
