Doněck/Praha - Celý týden nebylo možné se ukrajinskému generálplukovníkovi Volodymyru Rubanovi dovolat. Až včera se ve sluchátku ozvalo: "Haló, tady Ruban."
Odmlku hned poté vysvětlil. Spolu s ostatními kolegy z Centra dobrovolníků důstojnického sboru, které se věnuje výměně válečných zajatců (Ruban stojí v jeho čele), působil v místech nejprudších bojů na východní Ukrajině.
Generálplukovník v záloze, někdejší pilot stíhačky a aktivní účastník protivládních protestů na Majdanu, patří dlouhodobě k nejrespektovanějším ukrajinským osobnostem.
Aktuálně.cz: Iluze o výsledku dohod Minsku berou - jak se zdá - za své. V Debalceve se opět bojuje.
Volodymyr Ruban: Ano - v Debalceve se opět tvrdě bojuje. O obnovení bojů se rozhodlo na příliš vysoké úrovni, na niž nemají prostí zajatci nejmenší šanci dohlédnout. Natož aby to pochopili, proč se znovu střílí a oni jen stále trčí v zajetí.
Řeknu to takhle: Pokud by politici bod o propuštění zajatců nezahrnuli do závěrečného dokumentu dohod v Minsku už v září minulého roku, tak by na tom naši zajatí chlapci byli mnohem lépe.
Jejich výměna by jednoduše pokračovala dál, takže by stovky ukrajinských mužů byly už dávno - ještě do konce minulého roku - vyměněny za zajatce z řad proruských separatistů. Místo toho ale naši muži čekají na to, že politici, kteří se jimi tak rádi a často zaštiťují, začnou konečně něco prospěšného dělat.
Minsk je zajatcům k ničemu
A.cz: Rozumím tomu správně? Zářijová a nyní i ta únorová dohoda z Minsku zablokovaly výměnu zajatců?
Přesně tak. Zajatci se stali rukojmími v jednání politických špiček, ačkoliv by to (výměnu zajatců - pozn. redakce) už dávno mohli udělat řadoví velitelé. A oni to také nakonec dělat tak jako tak budou. Otázkou ale je: Kdy konečně?
A.cz: Už v prosinci minulého roku jste Aktuálně.cz řekl, že ukrajinský prezident Petro Porošenko o výměně zajatců jenom mluví a nic pro ni ve skutečnosti nedělá. Dost drsné konstatovaní ukrajinského generála na adresu svého prezidenta... Změnilo se od té doby něco?
Co na to říct? K dnešnímu dni nebyla ukončena ani ta výměna zajatců, kterou prezident Porošenko sliboval provést do Štědrého dne. Jakkoliv se tímto svým slibem lidem zapřísahal.
A.cz: Promiňte mi umíněnost, ale znamená to snad, že dohody z Minsku nemají pro ukrajinské vojáky, kteří jsou v zajetí proruských separatistů, vůbec žádný smysl? Že jim vůbec nepomáhají?
Je to hořké konstatování, ale nepomáhají jim ani trochu. Jsou jim doslova k ničemu. Dokonce právě naopak: jednání v Minsku se opakují, neustále překládají (měla být už patnáctého ledna, potom devátého února a nakonec se uskutečnila jedenáctého a dvanáctého února).
Jak se jednání odkládají a překládají, zajatci zůstávají dál v zajetí. To je realita. A jen těžko vylíčit, co si o tom všem myslí oni sami či jejich blízcí zde na Ukrajině.
Křižovatka Debalceve
A.cz: Objasněte mi, jako jeden z velmi uznávaných vojenských expertů na Ukrajině, proč byly - nehledě na příměří - obnoveny boje o Debalceve?
Stačí se podívat na mapu a hned si i laik uvědomí význam Debalceve. Jde o velmi důležitý strategický železniční uzel.
Pro železnici Donbasu není důležitější železniční křižovatka. Tohle si obě bojující strany velmi dobře uvědomují, takže se Debalceve nemíní jen tak lehce vzdát. Proto o něj tvrdě bojují. Příměří nepříměří.
A za druhé: v debalcevském kotli (což zajímá především doněckou stranu) uvízlo šest tisíc ukrajinských vojáků. Doněckým jde o významné vítězství. Oněch šest tisíc mužů je v jejich očích šest tisíc potenciálních zajatců.
A.cz: Ptal jsem se vás už v prosinci a zeptám se i nyní. Kolik vaše Centrum dobrovolníků důstojnického sboru, v jehož čele stojíte, už osvobodilo ukrajinských zajatců?
Ze zajetí jsme už dostali více než šest set ukrajinských vojáků. S naší pomocí a v koordinaci s SBU (ukrajinskou rozvědkou - pozn. redakce) či ukrajinským ministerstvem obrany se pak na svobodu dostalo více než tisíc mužů.
A.cz: Nakolik se vaše práce stává těžší a nebezpečnější s gradujícími a přitvrzujícími boji?
V posledních dvou měsících jsme se dostali asi dvacetkrát do dělostřelecké či pěchotní palby. Věnujeme se totiž nejenom osvobozování zajatců, ale také odvozu padlých. A při jejich sběru jsme často ostřelováni jednou či druhou stranou, anebo i oběma najednou.
Stává se tedy, že náš konvoj s padlými jede po linii či hranici fronty a pálí po nás o sto šest z ukrajinské i z doněcké strany.
Mluvím tu o velmi konkrétních zkušenostech z gradujících bojů v Doněcku. Všem pochybovačům proto vzkazuji - na Ukrajině byla rozpoutána válka se vším všudy.
A.cz: Možná to vyzní nepatřičně, ale proč tuhle práci vlastně děláte, když o váš život usilují jak Ukrajinci, tak doněčtí či luhanští povstalci?
Už jsme se s kamarády a kolegy z našeho centra mnohokrát zařekli, že se na zimu vrátíme - jak se po vojensku říká - na zimní ubytování do Kyjeva. Avšak úpěnlivé prosby a slzy matek, s nimiž se setkáváme, anebo které slyšíme v telefonu, jak nás žádají najít a zachránit jejich syny... anebo alespoň vrátit jejich ostatky, aby je mohly pochovat..., tak tohle vše nás nutí v Doněcku zůstat, jezdit do ostřelovaných zón, domlouvat se, hledat a dělat tuhle naši smutnou práci.
Nekompetentní velitelé
A.cz: Hovořím s generálplukovníkem. Takže mi to nedá, abych se nezeptal: proč konflikt na východní Ukrajině probíhá - řečeno slovníkem druhé světové války - metodou spálené země? A nejsem sám, kdo to v západní Evropě nechápe. Máte pro tento krutý způsob boje nějaké vysvětlení?
Tuhle neradostnou otázku jsem si i já kladl mnohokrát. A ptal jsem se na to i generálů ve velení ukrajinské armády.
Tady je má odpověď: Jde o neuvěřitelně krátkozrakou politiku vedení Ukrajiny, ale také zcela chybné úvahy či taktiku ministerstva obrany a generálního štábu.
Vedení soudobého boje jim zkrátka nic neříká. Neumí to. Vojáci přece nemohou vést dělostřeleckou palbu na lidská sídliště, nemohou pálit po občanech své země. A jestli je podezřívají z pomoci separatistům, tak musí změnit taktiku a zničit protivníka jiným způsobem.
V současném civilizovaném světě existuje mnoho vzdělaných a kompetentních velitelů, kteří mají zkušenosti z podobných operací. A ti vám řeknou, že bojové operace lze vést velmi selektivně a vysoce přesně, a ne masovou dělostřelbou, po níž zůstane měsíční krajina.
Zmiňuji se tu o důsledcích chybné personální politiky či výběru velitelů vedením naší země. A ještě jasněji: vedení války bylo svěřeno do rukou nepovolaných lidí.
A.cz: V zemích Severoatlantické aliance se stále častěji hovoří o vojenské pomoci Ukrajině. Nemůže ale tato pomoc konflikt nakonec ještě více eskalovat? Anebo je tato pomoc Ukrajině nanejvýš potřebná?
Vojenskou pomoc Ukrajina velmi potřebuje. To říkám s plnou zodpovědností. Jenomže - moderní zbraně v rukou hlupáka přináší ještě větší nebezpečenství než sukovice v rukou chytrého a vzdělaného obránce. I tohle říkám s plnou zodpovědností.
