Praha - Dobrý střih, unikátní záběry z boje, takže se člověk může s hrdiny snadno ztotožnit.
Vše samozřejmě ve vysokém rozlišení a se sympatickými herci.
A ještě podpořeno kampaní na internetu včetně sociálních sítí, jako je Twitter, kde se někdy za den objeví až 100 tisíc zpráv odkazujících přímo či nepřímo na nové dílo.
Ne, to není popis nějakého nového hollywoodského filmu podpořeného rozsáhlou reklamní kampaní specialistů na nová média.
Jde o videa radikálních islamistů z teroristické organizace Islámský stát a zpráv, které jejich šíření napomáhají.
"Mluvili jsme s jedním bývalým členem mediálního oddělení Islámského státu," říká německá novinářka Souad Mekhennetová, jedna z postav dokumentárního snímku Kyberdžihád. "Ten muž nám řekl, že do každé bitvy vysílají minimálně dva kameramany," dodává Mekhennetová.
Informační monopol
Islámský stát věnuje své propagandě nesmírnou pozornost.
I popravy zajatců mají předem napsaný scénář a jsou dopředu nacvičené.
Zřejmě proto také zajatci v oranžových mundúrech působí tak klidně. Několikrát nacvičovaná poprava byla vždy jen zkouškou a zajatec nikdy netuší, kdy skončí smrtí.
Celé je to dotažené do absurdní tragédie. Podle svědků kameraman dává pokyn k popravě zajatce až v momentě, kdy má kamera dobré světlo a dobrý záběr.
Filmaři Islámského státu někdy využívají i vlastní bojovníky. Samozřejmě bez jejich vědomí.
Jiný expert vystupující v dokumentu "Kyberdžihád" Mubin Shaikh, kanadský odborník na radikalizaci a bývalý voják, upozorňuje třeba na to, že nedávná nafilmovaná smrt kanadského džihádisty na propagačním videu Islámského státu byla z vojenského hlediska nesmyslná.
A on o ní pravděpodobně vůbec nevěděl. Někdo ho pouze poslal běžet nekrytého proti nepřátelům a přitom ho filmoval.
Z pohledu džihádistů šlo o anonymního pěšáka, ale taky člověka ze Západu, tak "byl dobrý na zabití a využití v propagandě", říká Shaikh. Islamisté chtěli ukázat, jak i lidé ze Západu bojují v řadách islamistů a jsou ochotni zemřít.
Informační monopol
Současní islamisté - tedy jak Islámský stát v Sýrii a v Iráku, tak třeba syrská Fronta an-Nusrá a do jisté míry i afghánský Tálibán - udržují zároveň na svém území informační monopol.
Zprávy o skutečné situaci na místě se ven téměř nedostanou. Zahraniční novináři v regionu nejen nejsou vítáni, ale jsou přímo zabíjeni.
Na místě tedy působí jen média radikálů. A propaganda skutečně funguje.
Islámský stát podle expertů celkem úspěšně vytvářel navenek dojem, že jím ovládané území normálně funguje a lidé se tam mají dobře.
Opačných zpráv ven proniklo jen pár a jejich hodnověrnost byla občas pochybná.
Džihádisté zároveň velice snadno dostávají svoji propagandu do světa.
Těží z obtížně regulovatelného internetu, ke kterému má ve velké části světa přístup téměř každý. Islamisté nahrávají na internet svá videa, využívají sociální sítě i konverzační počítačové programy.
Na internetu navíc vystavují tradiční média - elektronické časopisy, knihy, a dokonce i jakési ročenky nebo firemní zprávy se souhrnnými - a nadsazenými - údaji o svých útocích.
Jsou přitom velmi vynalézaví, takže ani pro západní bezpečnostní složky nebo internetové firmy, jejichž programy a stránky využívají, není jednoduché jejich propagandu najít a odstranit.
Používají i počítačové programy, které jejich poselství kopírují a rozšiřují dál. Skrývají se často pod nevinným názvy a matoucími klíčovými slovy.
Stačí dobrý počítač a schopný grafik
Pokud jde o grafiku a film, islamistům napomáhá jakási "demokratizace" filmové a mediální tvorby.
Pro vytvoření profesionální grafiky, ať již pro plakát či časopis, už nepotřebují profesionální grafické studio s extrémně drahou výbavou.
Stačí dobrý počítač, potřebné programy a schopný grafik, operátor. Podobné je to s filmem. Technika je výrazně levnější než před například 20 lety, umí natáčet ve vysokém rozlišení.
To, na čem aktuálně nejvíc záleží, už není technika, ale schopní lidé.
A ty například Islámský stát má.
Inovativně využívá k natáčení bezpilotní letadélka, takzvané drony. Jeho "režiséři" jako jedni z prvních natočili reálné bojové situace z pohledu bojovníka. Tak aby divák téměř cítil, jak drží zbraň a vtáhlo ho to do videa jako do počítačové hry.
Videa islamistických radikálů, směřující na Západ, přitom cílí hlavně na mladé lidi, kteří jsou na počítačové vidění světa a klipovitost filmů zvyklí. A země v Evropě a USA zatím marně tápou, jak této propagandě čelit.
Cyberjihad (Kyberdžihád). Režie: Hans Busstra. Islámský stát a další teroristické skupiny se ve svém boji neomezují jenom na využívání tradičních zbraní. Stále propojenější svět nabízí extremistům k šíření strachu a nenávisti nové možnosti. Sociální sítě a internetová média plní džihádisté čím dál víc propracovanými příspěvky a tisíce mladých lidí po celém světě jejich propagandě podléhají. Dokument odhaluje strategie islamistických radikálů ve virtuálním světě. A zároveň klade znepokojivou otázku, zda je vůbec možné tuto kybernetickou válku s islamisty vyhrát.
