Donald Trump ohlašuje velké změny v ekonomice, sám je přitom podle amerických médií v silném střetu zájmů ohledně svého podnikání. Už jako zvolený prezident měl obchodní schůzky s indickými podnikateli, podle argentinských médií teď dokonce v rozhovoru s tamním prezidentem intervenoval ve prospěch stavby svého mrakodrapu atd. Je to do budoucna Trumpova největší Achillova pata?
Trumpovi reálně hrozí, že se skutečně může dostat do rozporu s platnými zákony v USA. Nejde jen o podnikání, ale taky o jeho rodinu, ve které se střetávají politické i obchodní zájmy.
Pokud by například jmenoval do nějaké oficiální funkce zetě Jareda Kushnera (manžela Trumpovy dcery Ivanky – pozn red.), podle řady právníků by tím porušil zákon. Jak daleko nový prezident zajde, záleží do značné míry na něm. Hodně ale bude záležet taky na americké demokratické opozici, jak šikovně bude schopna využívat třetí z nezávislých pilířů amerického politického systému, tedy moc soudní.
Nehledě na kritiku roste mezitím počet Trumpových nominací na klíčové vládní posty. Jaké lidi si do své administrativy vybírá? Dá se v tom vysledovat nějaká linka?
Většinu dosavadních jmenování tvoří lidé, kteří Trumpa bez okolků a brzy podpořili v předvolební kampani a souzní s ním zároveň v důrazu na politické priority. Obojí platí jak pro Michaela Flynna jako nového poradce pro národní bezpečnost, tak pro Jeffa Sessionse nominovaného na post ministra spravedlnosti.
Mike Pompeo, vybraný pro post šéfa CIA, nepatřil k nejužšímu okruhu Trumpových spolupracovníků v době kampaně a má v Kongresu i mezi odborníky na tajné služby respekt. S novým prezidentem ale například sdílí názor na užitečnost vyšetřovacích metod, které lidskoprávní organizace označují za mučení, nebo na dohodu s Íránem, kterou považuje za pro USA nepřijatelnou.
Zapadá do tohoto rukopisu i údajná kandidatura bývalého republikánského kandidáta na prezidenta Mitta Romneyho na funkci ministra zahraničí? Co by to znamenalo pro americké spojence v Evropě a vůbec americkou zahraniční politiku?
Pokud by se potvrdilo, že Romney bude Trumpovou volbou pro funkci ministra zahraničí, šlo by nepochybně o výrazné uhnutí z praxe "odměňovat" funkcemi loajalitu. Romney byl snad vůbec nejhlasitějším kritikem Trumpa mezi republikány v předvolební kampani.
Předchozí republikánský prezidentský kandidát by pro svět znamenal vypočitatelnou tvář v čele diplomacie. Romney reprezentuje tradiční republikánský pohled na svět: Rusko je pro něj největší geopolitická hrozba, ne strategický partner. Je zastáncem silného angažmá Spojených států ve světě, prosazovaného ale primárně skrze dosavadní spojenecká uskupení.
Je otázkou, co by zmohl v administrativě, která bude z velké části obsazena lidmi s hodně odlišným pohledem na mezinárodní politiku. Trochu by to připomínalo poněkud zoufalé postavení ministra zahraničí Colina Powella v první administrativě Bushe mladšího. Obklopen lidmi, jako byli Dick Cheney a Donald Rumsfeld, kteří měli přímou linku k prezidentovi, zůstával často trochu bezradný.
Za horkého kandidáta na post amerického ministra obrany je označován bývalý velitel ozbrojených sil USA pro Blízký východ, Perský záliv a severní Afriku James Mattis. Mezi vojáky má přezdívku Šílený pes. O čem svědčí tato Trumpova možná nominace?
Mattis má pro Trumpa dvojí půvab. Je to voják s neposkvrněnou profesní pověstí, a navíc člověk, který se z nejvyšších velitelských pozic často střetával s Obamovou administrativou. S Trumpem ho pojí sklon k nediplomatickému vyjadřování. Írán považuje za hlavní hrozbu pro stabilitu na Blízkém východě. Byl taky spoluautorem protipovstalecké vojenské strategie, která pomohla utlumit nejhorší vlnu násilností v Iráku.
Velkým stoupencem Mattise je například senátor John McCain, který se jinak s Trumpem v zahraniční a bezpečnostní politice neshodne na ničem. V případné dvojici s Romneym by byl Mattis velmi přijatelnou tváří pro svět, ale i ozbrojené síly USA.
Nakonec ještě jeden z vlivných, byť méně viditelných postů. Trumpovým poradcem pro otázky národní bezpečnosti byl nedávno jmenován penzionovaný generálporučík Michael Flynn. Jaká je to zpráva pro Evropu?
Flynn je v jednom ohledu naprosto standardní volbou, pokud jde o post poradce pro národní bezpečnost. I předchozí prezidenti často a z dobrých důvodů sahali po lidech s armádní zkušeností.
Prvním národně-bezpečnostním poradcem Baracka Obamy byl například James Jones, který předtím sloužil jako vrchní velitel sil NATO v Evropě. Obama, který taky neměl předchozí zkušenost se zahraniční a bezpečnostní politikou, tím dal od začátku jasně najevo, že si je toho vědom a že se obklopuje zkušenými lidmi. Posledním poradcem pro národní bezpečnost Ronalda Reagana byl taky voják, Colin Powell, který později coby předseda sboru náčelníků amerických ozbrojených sil velel první válce v Zálivu.
Ve výčtu by bylo možné pokračovat. Obrátit se na vojáka a pověřit ho touto funkcí je prostě standardní postup.
V čem Michael Flynn vzbuzuje kontroverze, je skutečnost, že nejde daleko pro poměrně ostré výroky, které jsou svojí podstatou politické. Flynn například neváhal spojit samotný islám s terorismem nebo prohlásil, že islámské právo šaría se šíří ve Spojených státech. To jsou na člověka, který by měl prezidentovi – pokud možno zasvěceně a nezaujatě – radit, hodně silná vyjádření.
Co se týče Evropy, Flynn soustavně tvrdí, že islamističtí radikálové představují životní hrozbu pro Spojené státy a za účelem jejich porážky je potřeba se spojit s kýmkoli, třeba i s Vladimirem Putinem. Je proto reálné očekávat, že Flynn bude Trumpa tlačit k bližší spolupráci s Ruskem.
