Řím - Itálie má za sebou dramatické volby, zřejmě nejdůležitější od konce války. Pro Evropu skončily jedním z nejhorších možných scénářů - patem.
Vědom si toho je i Silvio Berlusconi. Už odepisovaný politik, kterému se znovu povedlo Italy přesvědčit, aby mu dali svůj hlas, volí najednou nebývale smířlivý tón. "Itálie nesmí zůstat bez vlády," vzkazuje.
Vyslyší Pier Luigi Bersani, sociální demokrat a smutný vítěz italských voleb, vábení milánského multimiliardáře? Proč je tak důležité, aby měla vláda většinu nejen v Poslanecké sněmovně, ale i v Senátu?
Co udělá italský pat s eurem? A kdo tedy vlastně volby vyhrál?
Tady jsou odpovědi na klíčové otázky.
Jak se zrodil italský pat?
Když se v pondělí odpoledne zavřely volební místnosti, první odhady mluvily jasně: Vyhrál Pier Luigi Bersani a jeho levicová Demokratická strana. Čísla (Bersani 34,5 a Berlusconi 29 procent) se zdála být natolik jasná, že se - jinak zdrženlivý - šéf italských sociálních demokratů nebál prohlásit: "Éra berlusconismu je u konce."
Do večera bylo všechno jinak. Jak přibývaly sečtené hlasy, Berlusconi Bersaniho náskok stahoval, v jednu chvíli dokonce vedl.
Kdo volby vyhrál?
Číselně sociální demokraté Piera Luigiho Bersaniho, fakticky Hnutí pěti hvězdiček komika a baviče Beppeho Grilla.
Bersani dostal ve volbách do sněmovny 29,5 procenta hlasů, Berlusconiho Lid svobody 29,1 procenta.
I v Senátu vyhrál Bersani - jeho středolevá koalice by měla mít 119 křesel, Berlusconiho blok 117.
Ani levice, ani pravice však nesestaví stabilní vládu. Třetí v pořadí - Grillovo populistické protestní hnutí - totiž získalo mnohem větší podporu, než se čekalo: ve sněmovně 25,6 procenta, v Senátu jen o něco méně. Na Sicílii, která je důležitá právě pro rozložení sil v Senátu, má Grillo dokonce 30 procent.
Hlavním poraženým je naopak Mario Monti a jeho Občanská výzva. Zisk necelých 11 procent ve sněmovně a devíti v Senátu je trestem za úspornou politiku, kterou Italům naordinoval coby premiér.
Kdo zasedne v italské vládě?
Pokud se potvrdí volební výsledky, pokusí se vládu sestavit sociální demokrat Bersani. Silvio Berlusconi mu nabízí dohodu s jeho pravicovým blokem. Vznik velké koalice je ale nepravděpodobný.
Málo reálná je i Bersaniho dohoda s euroskeptickým Hnutím pěti hvězdiček. To považuje všechny hlavní italské politické strany za zkorumpované a zlodějské a povolební spolupráci s nimi dopředu odmítlo. Grillo chce navíc místo eura italskou liru, což je pro Bersaniho nepřijatelné.
V úvahu tak přicházejí další scénáře: Bersani se například může pokusit přetáhnout některé Berlusconiho či Grillovy politiky.
V Itálii může dočasně vládnout široká koalice, která dostane za úkol prosadit alespoň část reforem, než budou nové volby.
Poslední možností - k níž se hned po volbách přiklonili někteří ekonomové - je opakování voleb, a to v nejbližším možném termínu. Podobně jako v Řecku. Hlavním argumentem v tomto případě je, že z nového rozložení sil nemůže v Římě nikdy vzejít stabilní vláda, kterou Itálie i Evropa nutně potřebují.
Silvio Berlusconi už ale vzkázal: Opakování voleb by nic nevyřešilo.
Proč nestačí většina ve sněmovně?
Stabilní vláda potřebuje v Itálii většinu v obou komorách parlamentu, aby byla schopna protlačit své zákony. V tom je italský volební systém komplikovanější než v jiných evropských zemích.
Ve volbách se volí najednou 630 poslanců a 315 senátorů. Do Senátu se hlasuje podle regionů.
Stabilitu vlády má zaručit bonus pro vítěze voleb do sněmovny - byť vyhraje třeba jen o desetinu procenta, automaticky tu získává 340 ze 630 křesel.
V Senátu ale žádné takové pravidlo neexistuje.
Kvůli současnému patu se tak znovu mluví o tom, že italský volební systém je potřeba co nejdřív reformovat. Nejlépe už do příštích voleb.
Jak to, že znovu uspěl Silvio Berlusconi?
Evropa Berlusconiho odepsala předčasně. Ukázalo se, že i politik s tak pošramocenou pověstí má v demokracii šanci uspět, pokud jeho příznivci věří, že nemají jinou alternativu.
Berlusconiho volili lidé, kteří nechtěli dát hlas levici. Třeba proto, aby po vzoru Francie v Itálii nezavedla milionářskou daň.
Mediálnímu magnátovi pomohly hlavně dvě věci: jím ovládaná média a neotřesitelná podpora, které se těší mezi malými a středními podnikateli v lidnatých severoitalských regionech, jako je Lombardie. Právě ty rozhodly o jeho velmi dobrém výsledku v Senátu.
Do nejvyšších pater italské politiky ho nepochybně katapultovaly i Montiho tvrdé ekonomické reformy, které před volbami tak vehementně kritizoval.
Odkud se vzal a proč tak triumfoval Beppe Grillo?
Známý komik a televizní bavič dokázal podchytit Italy znechucené a unavené vývojem posledních let a chováním zavedených politických stran. Jeho Hnutí pěti hvězdiček sbíralo hlasy lidí, jejichž životní úroveň klesá v době nejdelší recese v poválečné historii země a kvůli tvrdým úsporným opatřením předchozí Montiho vlády.
Slíbil vyšší penze, minimální mzdy i podporu v nezaměstnanosti, důstojnější život pro lidi s malými příjmy, zvýhodnění drobných živnostníků. Zároveň označoval ostatní politiky a strany za zloděje, se kterými nelze jít do koalice. Ukázalo se, že tento radikální protestní postoj padá na úrodnou půdu, každý čtvrtý volič dal hlas Grillovi.
Na druhé straně je to pro Itálii i Evropu pořád lepší, než kdyby hlasy velmi nespokojených, frustrovaných lidí získávala nějaká krajně pravicová, "nahnědlá" politická formace.
Jak reagují trhy?
Výsledek voleb v Itálii zvýšil obavy z prohloubení evropské finanční krize. Na trhy se vrátila nejistota. Projevilo se to jak v Evropě, tak v Americe.
Italská burza v úterý prudce propadla. Index FTSE MIB sice po ránu odstartoval poklesem o 1,6 procenta, jakmile se ale začalo obchodovat s italskými bankami, spadl index až o pět procent.
Výnos klíčových italských dluhopisů se splatností do deseti let na trhu dopoledne vyskočil o půl procentního bodu na 4,86 procenta. Někteří analytici předpovídají, že by mohl dosáhnout až 5,5 procenta.
Oslabilo i euro. Jednotná evropská měna se vůči dolaru propadla nejníže za šest týdnů.
Proč je Itálie pro trhy důležitá?
Italská ekonomika je třetí největší v eurozóně. Pokud se dostane do potíží, stáhne s sebou i ostatní země platící eurem.
Italské zadlužení momentálně přesahuje 120 procent HDP, což je v eurech 1,9 bilionu. Pokud by se dostala do podobných potíží jako Řecko, Evropa by ji nebyla schopná zachránit.
I proto jsou reformy prosazované dosavadním premiérem Montim tolik zapotřebí. Italové je ale odmítají, jak znovu dokázal výsledek voleb.
Vidina Itálie bez reforem, zmítané navíc politickými půtkami, krom toho uškodí i dalším zemím stiženým krizí. Porostou-li úroky z dluhopisů Italům, porostou i ostatním dlužníkům, například Španělsku.
