Čtyři povolání dohromady záchranářku z jižních Čech naplňují a přinášejí jí štěstí. Často chodí z jedné práce rovnou do druhé a denní směnu v sanitce tak rovnou vystřídá za noční v domově seniorů. "Můj pracovní týden má třeba i devadesát hodin. Musím si to pak zařídit tak, abych mohla být všude," popisuje Ilona Vintrová svůj pracovní režim a tvrdí, že moc odpočinku nepotřebuje. Ve zbývajícím volném čase relaxuje venčením psů v lese. "Vždycky mě to strašně nabije," dodává.
Oceněná záchranářka ve Spotlight News mluví i o telefonátech na tísňovou linku a o obdivu k práci operátorů. Lidé totiž ve stresu situaci na místě popisují hůř, než jaká ve skutečnosti je. "Většinou ale platí, že ti hodně nemocní s voláním záchranné služby otálejí. Naopak ti méně, kteří by třeba mohli využít zdravotní dopravní služby, nebo se k doktoru dopravit s rodinou, pak záchranku zneužívají," vysvětluje Vintrová.
Velký podíl výjezdů zdravotnické záchranné služby směřuje rovnou k případům "z blbosti". "Služba v pátek a v sobotu je u nás vždycky za trest. Lidé mají den volna, popijí si, a následky zkrátka bývají špatné," přibližuje Vintrová.
Podle záchranářky lidé nejvíce zdravotníkům přitěžují vulgarismy a agresí. "Sama jsem při práci měla zlomenou kostrč a prst, moji kolegové byli také několikrát napadeni. Každý agresivní pacient se chová jinak. Některý vám bere a odnáší věci, jiný vás bije, kope nebo vám skáče po zádech," popisuje zdravotní sestra. Dodává ale, že pro tyto situace prochází záchranáři speciálním školením.
Jako výjezdová sestra pracuje Ilona Vintrová od roku 1999. Patnáct let poskytuje charitní terénní službu v Domě klidného stáří Pravětín. Ve strakonické nemocnici působí na interním oddělení a také v zařízení se zvláštním režimem Kotva, kde pečuje o nemocné s Alzheimerovou chorobou. Je členkou Člověka v tísni, spolupracuje s Lékaři bez hranic a napsala příručku První pomoc pro pracovníky mateřských škol.
