Praha/Dobřichovice - Městečko Dobřichovice si vydobylo nehynoucí slávu. Na jeho území byl totiž překonán absolutní teplotní rekord, jeho nová podoba od 20. srpna 2012 činí 40,4 stupně Celsia.
Pražané a obyvatelé Středočeského kraje toto městečko znají. V obcích na železniční trati Praha-Beroun mají stovky (ex)Pražanů své trvalé či přechodné bydliště, zahradničí tam v zahrádkářských a chatových osadách či tam jezdí za rekreací na Brdy. Dobřichovice mohl zaregistrovat každý, kdo jel vlakem navštívit Karlštejn.
Obyvatelé jiných krajů je však právem znát nemusí, nicméně média jim toho o nich moc neprozradila. Jen to, že tam 20. srpna 2012 naměřili 40,4 stupně Celsia.
Určitě by se slušelo říct, že Dobřichovice čítají zhruba 3000 stálých obyvatel a asi 300 rekreačních chat. Rozkládají se na obou březích Berounky v okrese Praha-západ a přísluší ke Středočeskému kraji. A slušelo by se toho říct třeba i více.
Vaculíkovy Dobřichovice. A nejen jeho
Dobřichovice literárně proslavil známý český spisovatel a novinář Ludvík Vaculík, jenž žije střídavě v Praze nedaleko od Veletržního paláce a právě v Dobřichovicích.
Toto město se objevuje především v jeho zásadní a kontroverzní knize Český snář, i když tam ho autor zmiňuje trochu zašifrovaně jako "D." V deníku z doby komunismu na pomezí románu a sbírky fejetonů autor pravidelně odjíždí do Dobřichovic, jako do místa relativní svobody. (Narozdíl od pražského bytu nebyla jeho dobřichovická vila odposlouchávána, ani tolik špehována, ale zase mu tam soudruzi nasadili na bydlení tři důchodkyně...)
Zcela otevřeně pak o městě hovoří v desítkách fejetonů pro Literární noviny či v rubrice Poslední slovo v Lidových novinách.
Ale jelikož je to Vaculík, tak si nebere servítky ani se svým "srdečním místem" (tu kritizuje, že dobřichovičtí radní vybírali mýto na novém mostě, tu že v Dobřichovicích nešlo koupit "Literárky"…). A ještě upozornění: kdybyste čerpali znalosti o Dobřichovicích výhradně z Vaculíka, nechť vás nezmate, že toto město leží na řece Mži. Autor Dvou tisíc slov totiž považuje přejmenování této staré řeky na "Berounku" za drzost…
Kromě veder tu znají i kry či povodně
Ale zpět k Dobřichovicím jako takovým. Rozmary počasí tu jsou opravdu pestré: v zimě blokují Berounku (Mži?) nedaleko Dobřichovic bariéry ledových ker, bez týdne přesně před deseti lety zasáhly město ničivé povodně. Mimo jiné zničily ocelovou lávku přes řeku, voda zatopila 500 z 1000 domů.
Ten, kdo Dobřichovicemi prochází dneska, vidí zrekonstruovaný zámek a okolí, revitalizovaný park, rezidenční bydlení, moderní obchodní centrum či malebnou cyklostezku. Každou chvíli se tu navíc koná nějaká kulturní či společenská akce.
Tak to zde ovšem nevypadalo vždycky, vlastně ještě poměrně nedávno ne. Teprve v roce 2006 byla obec prohlášena za město, teprve v roce 1999 tu byla zahájena plynofikace. Na počátku 90. let chyběl dvěma třetinám obce vodovod, zanedbaná byla i elektrická a telefonní síť. Mnoho ulic a chodníků se nacházelo v dezolátním stavu a v některých úsecích ulic chyběl chodník úplně. Centrem dění byl komunistický obchoďák.
Generál Syrový či Ivan Mládek
Za první republiky naopak Dobřichovice zažívaly moderním slovem řečeno "boom". Vily si tu vystavěli třeba známý pražský nakladatel František Topič (v té právě bydlí od 70. let 20. století Ludvík Vaculík), generál Jan Syrový, svůj letní dům navržený vyhlášeným architektem Machoněm tu měl zakladatel skautingu Antonín Svojsík.
Dnes tu bydlí třeba zpěvák a bavič Ivan Mládek nebo publicista a investigativní novinář Josef Klíma.
Kdybychom šli ještě dále do historie, museli bychom zamířit až do roku 1253, odkdy pochází první písemná zmínka o Dobřichovicích. Zmiňuje se o nich listina, kterou český král Václav I. potvrdil jejich darování Rytířskému řádu Křižovníků.
Původní osídlení je však podle pramenů města daleko starší, v místě sousedního Karlíku, jenž až do roku 1993 patřil pod Dobřichovice, se usadil slovanský rod Dobřichův, po kterém byla osada nazvána. (Tedy žádné "do břicha více", jak někoho může napadnout...)
Protest proti těžbě plynů i mistr světa v orientačním běhu
Ale vraťme se zpět do žhavé současnosti. Dobřichovice na sebe upozornily i letos na jaře, když spolu s dalšími obcemi kolem Berounky vehementně protestovaly proti zamýšlené těžbě břidličného plynu v údolí Berounky a s tím spjatými průzkumnými vrty.
"Pro Dobřichovice a celé údolí Berounky by tato těžba mohla znamenat katastrofu. Znehodnocení podzemních vod, znehodnocení cen vašich nemovitostí, další zátěž spojená s těžbou atd. V některých částech světa je tato těžba díky velké ekologické zátěži zcela zakázána.
Spočívá totiž ve vpouštění jedovatých chemických látek do podzemí, kde reaguje s horninou a vytváří plyn, který se těží. (...) Zde by se do ní pouštěla nějaká americko-australská firma. U nich je to zakázané, tak jdou do zemí, kde si souhlas uplatí u nějakých nepoctivých úředníků," napsal tehdy mimo jiné v otevřeném dopise starosta města Michael Pánek.
Zkusme na závěr zapátrat po dobřichovických stopách v žhavé současnosti. Když si prolistujeme srpnový "Informační list" města, dozvíme se o chystané cyklostezce do Černošic, o projednávání nového územního plánu, o rezignaci zastupitele kvůli nedostatku času, ale i o další události, která mohla rozšířit věhlas Dobřichovic, alespoň tedy mezi sportovními fajnšmekry.
Město se totiž od letošního července může pochlubit možná prvním zdejším mistrem světa. Stal se jím místní orientační běžec Jan Procházka, člen zlaté české štafety z MS v orientačním běhu…
