Baltimore - Pamatujete si na stále opakovanou frázi o mytí rukou před jídlem?
Constantin Fahlberg na ni po jednom náročném pracovním dni zapomněl a po práci v laboratoři zamířil rovnou domů, kde na něho už čekala večeře.
Díky této malé roztržitosti nakonec Fahlberg pomohl mnoha diabetikům na celém světě alespoň trochu si osladit život.
V laboratoři profesora Ira Remsena na Johns Hopkins University se tehdy původem ruský chemik Fahlberg věnoval rozborům sloučenin získaných z černouhelného dehtu. Na konci jednoho červnového dne roku 1878 se pak Fahlberg u stolu zakousl do chleba.
Zjistil, že je velmi sladký. A nezůstalo jen u chleba - poté co Fahlbergovi došlo, že tuto sladkost způsobuje látka, kterou si v průběhu dne potřísnil ruce, rozběhl se zpět do laboratoře, kde trochu riskantně začal ochutnávat obsahy kádinek (čímž porušil jedno ze základních pravidel práce v laboratoři).
Jelikož ho žádná z kapalin naštěstí neusmrtila, narazil nakonec na sladkou látku, kterou se toho dne potřísnil.
Samozřejmě věděl přesný postup, jak zmíněnou látku získat, a lidem se tak do rukou dostala první průmyslově produkovatelná náhražka cukru - sacharin.
Já, já a jenom já, boháč Fahlberg
Fahlberg spolu s Remsenem si však zprvu komerční potenciál, který tato látka mnohem sladší než cukr skýtá, neuvědomili. Poté, co odešel z Remsenovy laboratoře, nechal si Fahlberg - sám na své jméno - patentovat výrobní proces sacharinu.
V následujících letech a desetiletích začala obliba tohoto prvního umělého sladidla téměř astronomicky stoupat, což Fahlbergovi zajistilo poměrně slušné zisky.
Sacharin se stal alternativou cukru pro diabetiky; navíc vzhledem k tomu, že ho tělo nijak nemetabolizuje a nezískává z něj žádnou energii, stal se sacharin oblíbenou součástí různých dietních a nízkoenergetických nápojů a potravin.
Sacharin jako karcinogen?
Studie, které byly provedeny v sedmdesátých letech, ukázaly spojitost mezi konzumací sacharinu a vznikem rakoviny močového měchýře u krys.
Vyvolalo to mnoho dalších výzkumů a všechny potraviny, které ho obsahovaly, byly označeny varovným štítkem.
Také další studie potvrdily zvýšený výskyt rakovin močového měchýře při velkých dávkách sacharinu, a to zejména u samců krys.
Poté, co se podařilo popsat mechanismus působení této látky v organismu, se ukázalo, že tyto výsledky platí údajně jen pro krysy.
Epidemiologické studie na lidech nic takového nepotvrdily a sacharin byl nakonec v roce 2000 vyřazen ze seznamu potenciálních karcinogenů (látek, u nichž panuje důvodná obava, že způsobují rakovinu) U. S. Food and Drug Administration.