Brno - Ústavní soud se dnes zastal učitelky, kterou propustili kvůli údajně nesplněným předpokladům odborné kvalifikace. Dal zároveň určitou šanci dalším zaměstnancům v podobných případech, když zdůraznil, že je potřeba přihlížet i k dlouholeté praxi a zkušenostem.
Žena působila od roku 2000 na druhém stupni základní školy v Náměšti nad Oslavou, kde učila například matematiku. Po deseti letech dostala výpověď. Žena sice už v 70. letech absolvovala takzvané pedagogické minimum, to ale navazovalo na pouze středoškolské vzdělání na střední hotelové škole. Až později - v roce 1987 - vystudovala Vysokou školu ekonomickou.
Zaměstnavatel argumentoval tím, že doplňkové pedagogické vzdělání nenavazovalo na vysokoškolskou kvalifikaci. Žena se proti tomu bránila u Okresního soudu v Třebíči a později u Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu, všechny ale daly za pravdu zaměstnavateli. Podle všech získala jen odbornost pro vyučování na učňovských školách a odborných učilištích, což prý nebylo možné chápat jako doplňující pedagogické vzdělání opravňující k výuce na druhém stupni základní školy.
Ústavní soud se nyní ženy zastal a zdůraznil, že je nutné zohledňovat konkrétní okolnosti a zkušenosti jednotlivých lidí. Zjednodušeně řečeno: Pokud se zaměstnavatel při nástupu seznámil s její kvalifikací a byl s její prací dosud spokojen (což po šesti letech potvrdil "prodloužením" smlouvy na dobu neurčitou), neměl by se teď odvolávat na formality.
"Nebylo přitom sporu, že žena nesplňovala všechny předpoklady pro práci učitele druhého stupně ZŠ podle nového zákona o pedagogických pracovnících. Podle tohoto zákona se však za ně považují též pracovníci, kteří ke dni účinnosti zákona (1. ledna 2005) splňují předpoklady podle dosavadních právních předpisů," uvedl Ústavní soud.
Připomněl, že žena prokázala absolvování pedagogického studia i úspěšné přezkoušení z předmětů psychologie a pedagogiky tak, jak vyhláška vyžadovala. "Z logiky věci by neměl být kladen důraz na to, v jakém pořadí osoba dosáhne určitého vzdělání, nýbrž zda se skutečně jedná o dostatečné vzdělání, které bude dávat všechny potřebné předpoklady pro odpovídající odbornou i pedagogickou činnost příslušného učitele," zdůraznili ústavní soudci.
Podle nich jsou postupem času stále důležitější také praktické zkušenosti. Zatímco u nástupu do pracovního poměru je namístě bedlivé prověřování toho, zda má zaměstnanec potřebnou kvalifikaci, později je třeba volit maximálně zdrženlivý a citlivý přístup, uvedli soudci.
"Již známé rčení totiž praví, že šedá je teorie a zelený strom života. Reálný život ukazuje, že ne vše, k čemu se lze teoreticky připravit, má také vždy praktický význam a uplatnění a naopak že pro praxi jsou často důležitější i poznatky a zkušenosti, které žádná škola nenabízí, nebo dokonce poskytnout ani nemůže. To se pochopitelně týká i školství, kdy se skutečné pedagogické schopnosti získají až praxí a zkušeností," píše se v nálezu Ústavního soudu.
Zaměstnavatel navíc se ženou po šesti letech uzavřel novou smlouvu na dobu neurčitou (původní byla na dobu určitou), a to už rok a půl po účinnosti nového zákona o pedagogických pracovnících. "Je proto logické, že přinejmenším v tomto okamžiku si měl být vědom toho, zda žena splňuje či nikoliv příslušné předpoklady pro další výkon této práce," zdůraznil soud.
Nepomohlo ani nynější tvrzení bývalého zaměstnavatele, podle něhož měla učitelka opakované problémy ve výuce matematiky, na kterou si stěžovali rodiče žáků deváté třídy i žáci samotní.
Případ teď musí znovu posoudit Okresní soud v Třebíči.
