reklama
 
 

Příjemná změna: Nevýhodné smlouvy se zbavíte rychleji

6. 8. 2010 9:13
Spotřebitelé získají silnější zbraně. Díky nenápadné novele zákona

Praha - Lidé dostali od začátku srpna silnější zbraně k obraně proti smlouvám, jejichž některé ustanovení "zjevně poškozuje spotřebitele". Příjemnou novinku přináší nenápadná novela občanského zákoníku.

Podobná ujednání jsou sice ve spotřebitelských smlouvách zakázána už od roku 2000, nyní by však měla výrazně zjednodušit a zrychlit obrana proti nim. Místo principu takzvané relativní neplatnosti začne nově působit princip absolutní neplatnosti takových ujednání.

Zjednodušeně řečeno: Zmíněná ustanovení (příklady uvádí občanský zákoník) nyní budou neplatná automaticky od samého počátku. Dosud se stávaly neplatnými jen tehdy, jestliže je spotřebitel výslovně napadl, a navíc až od doby, kdy tak učinil.

Přijetím novely reaguje Česká republika mimo jiné i na příslušnou unijní směrnici a rozhodování Evropského soudního dvora.

Jak to funguje dosud

Dosavadní systém si ukážeme na praktickém příkladu:

Pan Jan si do bytu koupil novou televizi. Už po pár dnech mu přestala fungovat. Chtěl ji proto reklamovat u prodejce. Jenže ten vytáhl kupní smlouvu, kterou předtím Jan podepsal. A podle ní lze televizi reklamovat jedině v původním obalu. A ten už bohužel neměl.

Jeho manželka, paní Jana, pro změnu koupila výhodný zájezd k moři. Ve smlouvě si ale nevšimla, že cestovní kancelář může kdykoliv jednostranně změnit smlouvu, a to i bez uvedení důvodu. Cestovka toho využila a poslala Janu na mnohem horší dovolenou, než si přála. A "musela" souhlasit - v původní dohodě se totiž vzdala práva na odstoupení od smlouvy.

Podobná ujednání jsou už několik let přinejmenším od roku 2000 zakázána a občanský zákoník je považuje za neplatné. Obrana ale - alespoň na první pohled - nemusí být jednoduchá ani rychlá, zvláště pro právní laiky. Navíc pokud se spotřebitel do tří let neodváží napadnout sporné ustanovení u soudu, má většinou smůlu.

To se od letošního srpna změní.

Práva na reklamaci se nelze vzdát

Do občanského zákoníku totiž poslanci nově vložili ustanovení, že jestliže některé ujednání ve spotřebitelské smlouvě zjevně poškozuje spotřebitele, je neplatné.

Podobnou formulaci obsahovalo i dosavadní znění občanského zákoníku. I před letošním srpnem platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která "v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran".

Jinými slovy: Smlouva nesmí zhoršit postavení spotřebitele oproti zákonné úpravě a nemůže jej připravit o zákonem stanovená práva, ani kdyby s tím souhlasil. (Dodejme, že spotřebitelskými smlouvami se rozumí prakticky všechny, kde je na jedné straně podnikatel a na druhé běžný zákazník.)

Zákoník výslovně zmiňuje i několik takových nepřípustných případů. Smlouva například nemůže vyloučit nebo omezit právo na reklamaci vad nebo škod. Zakázána je i zjevná nerovnováha, kdy dodavatel může od smlouvy kdykoliv odstoupit nebo ji změnit, zatímco spotřebitel nikoliv. Nebo jednostranně určit cenu až při dodání, nebo ji zvýšit, aniž by spotřebitel mohl od smlouvy odstoupit.

To všechno bude platit i nadále. V čem je tedy ona výrazná změna?

Absolutní místo relativní

Dosud se vše řídilo zásadou, že zmíněná ustanovení jsou neplatná jen relativně, nikoliv absolutně.

Přeloženo z právnického jazyka: Stanou se neplatnými jen v případě, že se spotřebitel jejich neplatnosti výslovně dovolá - tedy když je oficiálně napadne. Nemusí to být nutně u soudu, postačit by mělo například písemné sdělení (prodejci, dodavateli) s odkazem na občanský zákoník.

Napadená smlouva pak v zásadě platí i nadále, avšak nepřípustné ustanovení automaticky přestává platit. Pouze když toto ustanovení přímo ovlivňuje i zbytek smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.

Problém je ale v tom, že pokud se spotřebitel o této možnosti nedozvěděl, nebo ji neuplatnil do tří let od uzavření smlouvy, prakticky neměl možnost domoci se svých práv.

Neplatnosti se navíc mohl dovolat jen ten, kdo jí byl sám dotčen - tedy spotřebitel. Ale už to třeba nemohl učinit soudce, pokud by jej o to spotřebitel výslovně nepožádal.

V praxi se tak mohlo stát, že spotřebitel odmítne zaplatit za zboží čí službu nebo jiným způsobem přestane plnit své "povinnosti" ze smlouvy. Podnikatel (dodavatel) jej kvůli tomu zažaloval u soudu. A pokud se spotřebitel výslovně nedovolal neplatnosti sporného ustanovení, soud jej sám zrušit nemohl (kvůli nestrannosti mu nesmí radit, co má dělat) a v krajním případě tak paradoxně mohl rozhodnout ve prospěch podnikatele.

Podívejte se na nebezpečné kočárky a hračky na českém trhu. ČOI před nimi varuje:

A právě to srpnová novela změnila. Ohledně spotřebitelských smluv nově stanoví, že zákonem zakázaná ustanovení jsou neplatná automaticky, tedy bez jakéhokoliv aktivního kroku spotřebitele. Navíc dovolat se toho může kdokoliv, nejen sám spotřebitel.

Pokud se smlouva dostane před soud, musí sporné ustanovení automaticky zrušit i bez návrhu, tedy povinně ze zákona. Tato novinka by měla výrazně omezit chuť dodavatelů soudit se o zjevně nevýhodné podmínky, naopak spotřebitele má zbavit strachu z nejistého výsledku sporu.

Takzvaná absolutní neplatnost má oproti dosavadní úpravě (relativní neplatnosti) ještě jednu výhodu. Působí od začátku právního úkonu - takže na neplatné ustanovení se automaticky hledí tak, jako by nikdy nebylo uzavřeno. To je výhodnější oproti dosavadní úpravě, kdy (relativní) neplatnost působí až od okamžiku, kdy se jí spotřebitel aktivně dovolá.

Evropa má jasno, rozhodne i Ústavní soud

"Z příslušné unijní směrnice i rozhodování Evropského soudního dvora vyplývá, že neplatnost podobných ustanovení by měla být automatická, tedy absolutní. Dosavadní česká úprava tedy zbytečně komplikovala přístup běžných zákazníků k právu," říká právník Martin Dvořák, spolupracující s několika spotřebitelskými poradnami.

Čtěte také:
Jak reklamovat vadné zboží? Čtěte krok za krokem
Šéfka ČOI: Plán kontrol dáme na web, výsledky ne
Chcete vrátit koupené zboží? Víme, na co máte nárok

O zpřísnění dosavadní úpravy v občanském zákoníku by měl rozhodovat také tuzemský Ústavní soud. S návrhem, aby (zjednodušeně řečeno) neplatnost zakázaných ustanovení spotřebitelských smluv nastávala automaticky, se na něj letos v lednu obrátil Městský soud v Brně v souvislosti s rozhodováním o rozhodčích doložkách.

Díky nenápadné novele, přijaté poslanci, se tedy spotřebitelé dočkají výhodnějšího znění zákona nezávisle na tom, jak o případu rozhodne Ústavní soud.

autor: Petr Kučera | 6. 8. 2010 9:13

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama