Vláda v pondělí oznámila, že firmy musí poslat zaměstnance, jejichž náplň práce to umožňuje, na home office. Důvodem je, že se podle studií přenáší koronavirus nejvíce právě v zaměstnání. Přechod na práci z domova je ale podle psychologů v současné situaci těžší než kdy dřív.
"Nastavení home officu, tedy způsobu práce doma, je jedna věc. A zvládnout práci doma v mimořádné situaci je druhá věc. A jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé si nyní musí uvědomit, že v mimořádné situaci nemůžeme podávat mimořádné výkony. A možná nemůžeme podávat ani standardní výkony," upozorňuje psycholog Dalibor Špok.
Radí tedy rozvolnit očekávání z podávaných výkonů. Dokonce se smířit s tím, že možná budeme podávat výkony těžce pod standardem. "Smířit se s tím je to nejlepší, co můžeme udělat. Protože když si budeme říkat 'tuhle práci nemůžu dokončit, já to nezvládnu, ale musím', tak ten stres budeme ještě zvyšovat," říká Špok.
Doplňuje, že velmi důležité je oznámit zaměstnavateli, že nejsme schopni pracovat naplno. "I z hlediska pojetí zaměstnaneckého práva není možné, abychom naplno pracovali, když pečujeme o děti nebo blízké. A firmy by to měly chápat a myslím, že to i pochopí. Odrazí se to v jejich značce. Bude se o tom vědět, třeba prostřednictvím sociálních sítí. Obraz vstřícného zaměstnavatele je dnes velmi důležitý a firmy se ho stále snaží zlepšovat," říká psycholog.
Komunikace se šéfem je základ podle něj i proto, že řada manažerů nemá s home officem zkušenosti, nikdy předtím třeba neměli podřízené mimo kancelář. Možná udělali první zkušenost na jaře, možná ani to ne, takže ani oni sami často nevědí, jak k tomu přistupovat.
Při zvládání jakékoliv krize pomáhá podle Špoka nastolení režimu, pravidelnosti, rutiny. "Hodně bych se snažil práci opřít o to, o čem vím, že mám dobře naučeno, že mi jde, že je v tom určitá automatizace. Tedy pokud si můžu trochu té náplně práce volit. Nepouštěl bych se do těžkých úkolů. Přidal bych i pravidelnost v čase a využil domácí prostředí - je třeba dobré se domluvit s manželem, s manželkou, aby chvíli převzali péči o děti, a tím si zajistíme dvě tři hodinky čisté práce. Na další hodiny bych si naplánoval práci, která pro mě není náročná, nemusím se na ni už plně soustředit," radí psycholog.
Korona, práce, oběd, práce, korona
Koronavirus zahustil několikaletý proces častějšího využívání home officu do několika málo měsíců. Před rokem pracovala částečně z domova jen čtyři procenta zaměstnanců. Na jaře to bylo 35 procent a teď na podzim po výzvě vlády, aby šli lidé, kteří mohou, pracovat domů, to bude ještě o pár procent více.
I když je v současnosti home office podle expertů náročnější na zvládnutí víc než kdy dřív, je dobré podle Radima Sedláře z reklamní společnosti RobertNěmec.com nezapomínat na základy. On sám má s prací z domova dlouholeté zkušenosti.
"Připravte si 'pracoviště' tak, aby mělo dostatek světla, měli jste přísun čerstvého vzduchu a byli jste, pokud možno, co nejlépe odstínění od okolního ruchu. Ideálně oddělte místo, kde pracujete z domova, od místa, kde spíte nebo jíte nebo kde trávíte volný čas s rodinou. Jinak vaše hlava nebude vědět, jestli pracujete, nebo se válíte na gauči," radí odborník.
Požádal by prý ostatní členy domácnosti, aby respektovali to, že pracujete. "Respektujte i vy ostatní lidi ve vašem okolí, protože i oni mohou mít svůj home office nebo mají třeba školní povinnosti. Důležité je nesedět, nekoukat po místnosti nebo po Facebooku a začít," doplňuje Sedlář.
A začal by ráno tím nejdůležitějším: největším problémem, nejnáročnějším úkolem nebo největším průšvihem.
"Mně to funguje dobře. Člověk se po splnění této 'největší výzvy' cítí více uvolněně a ostatní úkoly už jsou pak brnkačka. Je lepší se kousnout a ten největší stres si odbýt hned než celý den nebo celé dny břímě tlačit před sebou a užírat se velkým nesplněným úkolem. Jak prý řekl Mark Twain: 'Pokud máte sníst žábu, udělejte to hned po ránu. A pokud máte za úkol sníst dvě žáby, snězte první tu větší'," cituje amerického spisovatele Sedlář.
Ještě jednu radu nabízí: pracovní čas na home officu by měl trvat od-do. "To jednoduše znamená, že někdy musíte začít a někdy musíte skončit. Abyste třeba netrávili u pracovních záležitostí celý večer nebo abyste se ráno vůbec dokázali vykopat z postele. Vhodným ohraničením začátku a konce práce může být v těchto dnech "sjetí" všech aktuálních zpráv a nových údajů o počtech nakažených a o aktuálních vládních opatřeních. Čili může to vypadat takto: snídaně - korona - práce - oběd - práce - korona - volný čas," radí Sedlář.
A s jistou mírou nadsázky dodává, že víc než dvakrát denně projíždět zprávy nedoporučuje v zájmu zachování dobré pohody a duševního zdraví.
Když to na vás padne
Jenže vytěsnit zprávy o zhoršující se epidemiologické situaci u nás dokáže v současnosti málokdo. Navíc je to už podruhé v několika měsících, co je život společnosti značně omezen. Jak tedy naložit s negativními myšlenkami?
"Když přijde krizová situace poprvé, člověka zaplaví energie k jejímu zvládnutí. Poté očekává, že už to bude dobré. Když přijde táž situace podruhé, potřetí, převládne často frustrace - už to mělo být hotovo, jak to, že se s tím musím prát znovu? Špatná nálada, smutek, mrzutosti člověka vedou ke stažení do sebe a k neustálým úvahám nad vlastní mizérií. A otrávený člověk nepodá ideální pracovní výkon," upozorňuje psycholožka Michaela Peterková.
Pokud zjistíme, že řešíme stále dokola stejné obavy či úzkosti, je dobré převést pozornost jinam, ideálně k něčemu užitečnému. Podle Peterkové může pomoci relaxace, případně jen zavřít oči a soustředit se dvě minuty na svůj dech. "A uvidíte, že to jsou příjemně strávené dvě minuty, které vám dají sílu do další práce, do dalšího žití," dodává Peterková.
Aktuální situace nám prý sebrala naplnění jedné z nejdůležitějších potřeb - potřeby jistoty. "Rádi předvídáme, rádi máme svůj život pod kontrolou, jsme rádi, když určité věci probíhají stále stejně. To teď zmizelo. Velká část úzkosti pramení právě z neuspokojení potřeby jistoty. Tomu se dá čelit tím, že nebudete koukat moc dopředu. Zaměřte se na nejbližší hodinu a dejte jí smysl - udělejte v této hodině, co můžete. Pak se zaměřte na další hodinu a naložte s ní stejně," radí psycholožka.
Podle Tomáše Vašáka, který se zabývá psychologií rozhodování, komunikace a chování v práci, si lidé začali uvědomovat, že nepůjde o jednu bitvu, ale dlouhou válku.
"Jinými slovy budoucnost nebude znamenat prostý návrat do 'předcovidové' doby. Naše střednědobá budoucnost bude obsahovat nový způsob života. Budou se měnit společenská pravidla, způsob práce a budou nás zajímat jiné zprávy. Proto je nutné si v hlavě přeformátovat situaci," říká.
Radí udělat z problému okolnost. "Problémy řešíme, kdežto okolnostem se přizpůsobujeme. Pandemie je problém, který musí řešit ti, kteří tomu rozumí," říká.
Opatření jsou podle něj okolnosti, kterým se ostatní musí přizpůsobit. "Nemá cenu řešit, co nevyřešíme. Opakované přemílání, co všechno se může stát a kdo za co může, nikam nevede. Vyjděte z toho, že to prostě nějakou dobu potrvá. Začněte přemýšlet, co můžete dělat i přes nutná omezení. Ať už začnete po práci chodit na procházky, nebo budete hrát s dětmi deskovky, všechno je lepší než se užírat u brouzdání po internetových diskusích plných agrese a paranoie," navrhuje Vašák.
Doporučuje udržovat kontakt s blízkými, byť jen přes telefon nebo videochat. "Popovídání si s kolegou z práce či kamarádem o počasí nebo o nových seriálech měřitelně snižuje strach, smutek, a naopak zvyšuje produkci serotoninu. Není nutné se tématu pandemie dramaticky vyhýbat, ale je důležité bavit se také o něčem jiném," radí psycholog.
Věří přitom, že jeho závěrečná rada nebude působit směšně. "Podívejte se na dnešní situaci jako na výzvu, test síly a odvahy. Řekněte si: 'Mě nedostanou.' Prospěje nějak vám nebo ostatním, že se budete utápět ve smutku a strachu?"
Dobré je podle Vašáka vidět věci z nadhledu. "Pomáhejte ostatním a ukažte, co ve vás je," dodává.
