Brusel - Turecké nadšení pro Evropskou unii uvadá. Lidé spíše čekají na zrušení víz, k němuž má dojít v následujících dvou až třech letech, aby mohli na starý kontinent jezdit utrácet své peníze. S nadějí na světlejší zítřky si ale život v Evropské unii již neslibují - jejich trhu se totiž oproti EU daří stále lépe, píše server EU Observer.
Hrubý domácí produkt Turecka by v letošním roce měl růst tempem 2,3 procenta. Zato evropská sedmadvacítka čeká stagnaci a v případě osmi ekonomik má dokonce nastat pokles.
Ve srovnání se zeměmi Evropské unie jsou Turci také méně zadlužení. Rozpočtový schodek pro rok 2011 činil zhruba 0,3 procenta HDP, v EU na tom byly lépe pouze Estonsko a Švédsko.
Čína Evropy
"Turecko se zařadilo mezi pět až šest nejdůležitějších zemí světa," myslí si někdejší americký poradce pro národní bezpečnost Stephan J. Hadley.
Před deseti lety vnímal svět zemi jako nerozvinutý a nedemokratický stát, který závisel na pomoci Mezinárodního měnového fondu. Dnes však bývá Turecko stále častěji označované jako "Čína Evropy".
Jedná se o sedmnáctou největší ekonomiku světa, do roku 2015 by přitom podle Mezinárodního měnového fondu mohla poskočit na patnácté místo a do roku 2023 se dostat do první desítky.
"Pokud srovnáte jejich ekonomické výkony, tak je na místě otázka, zda by se Turecko mělo připojit k EU, nebo EU k Turecku," říká ironicky Hadley.
Která země láká přistěhovalce více?
"Pokud byste se zde lidí v minulosti zeptali, zda chtějí žít v EU, osmdesát procent by jich řeklo, že ano," komentuje tamní ministr pro evropské záležitosti Egemen Bagis. V posledních letech se však podle něj situace obrátila a záporně nyní odpovídá 85 lidí ze sta. "Turci teď věří, že je více naděje a pracovních příležitostí čeká doma," dodává ministr.
Oficiální míra nezaměstnanosti tu totiž rovněž byla nižší než v Evropě. Zatímco v EU se loni jednalo o 11,8 procenta, v Turecku hledalo práci na úřadech 9,9 procenta populace.
Bagis dokonce tvrdí, že stereotyp, podle něhož Turci houfně migrují do Unie, přestává platit. Například do Německa podle něj v roce 2010 odešlo na 27 tisíc Turků, v tom samém období se ovšem do Turecka přistěhovalo 35 tisíc Němců.
Že zemi čeká ještě dlouhá cesta, než dožene Západ, Bagis nepopírá - v zemědělských oblastech má nadále na 10 procent populace nižší příjem než pět dolarů na den. Zdůrazňuje však, že například oblast Ankary nebo Istanbulu se už dostala na stejnou úroveň jako postsovětské země, Řecko a některé části Španělska či Velké Británie.
Chudoba v méně rozvinutých oblastech ovšem není jediným rizikem. List Financial Times upozorňuje také na vysokou závislost na zahraničních investicích. Deficit běžného účtu platební bilance se loni dostal na deset procent. Příliv levných peněz přitom může urychlit inflaci a vést k přehřátí trhu.
Zároveň má země ve srovnání s dalšími rychle rostoucími ekonomikami jednu z nejnižších měr úspor, a to 13 procent HDP.
Dlouhá cesta do EU
Na členství v EU čeká Turecko již čtvrt století - první přihlášku podali tamní politici v roce 1987. Oficiální jednání o rozšíření Unie o první neevropskou zemi začaly v roce 2005.
O členství Turecko navzdory deklarovanému poklesu zájmu občanů nadále usiluje. To v polovině června potvrdil pro list The New York Post například turecký velvyslanec v USA Namik Tan.
Sbližování Turecka s EU ale nemusí oddálit pouze rozdílný ekonomický vývoj jednotlivých regionů. Ve druhé polovině tohoto roku hodlají Turci oficiální vztahy s Evropskou unií zmrazit, důvodem je nadcházející kyperské předsednictví.
