Istanbul - Finanční krize eurozóny a ekonomické problémy Evropské unie vzaly Evropě v očích Turecka téměř veškerou přitažlivost.
Ankara se stala přidruženým členem Evropského hospodářského společenství, předchůdce EU, již v roce 1963 a od roku 1987 jedná s Bruselem o plném členství - ovšem stále bez úspěchu.
Když se v roce 2002 stal poprvé premiérem Recep Tayyip Erdogan, stanovil si jako hlavní cíl konečně dovést Turecko do Evropské unie, a svou zemi tak bezpečně ukotvit na Západě.
Jednání se však dál vlečou bez konkrétního výsledku, přestože se Turecko snažilo vyhovět požadavkům Evropy a zlepšit například postavení národnostních menšin nebo se přiblížit v oblasti lidských práv evropským standardům.
Turecko se s otevřeně nevstřícným postojem setkává především u Německa a Francie.
Situace, kdy Turecko stálo v roli prosebníka, se ale mění.
Finanční krize v EU, převratné změny v arabském světě a nevídaný ekonomický růst tureckého hospodářství nabízejí Ankaře velmi lákavou perspektivu: pozici samostatné regionální velmoci, která je pro EU důležitější než EU pro ni.
Kdo je nemocný muž Evropy?
"Dnes nemá EU v Turecku absolutně žádné slovo a většina Turků si klade otázku: ,Proč bychom měli být součástí takového bince?'," řekl listu The New York Times turecký podnikatel Erol Yarar.
V Turecku převládá názor, že Evropská unie Erdogana zradila. Turecký premiér si představoval, že bude prvním konzervativním muslimským vůdcem, který přivede svou zemi do EU, v poslední době však tuto myšlenku opouští.
Turecko již dávno není "nemocným mužem Evropy" jako před sto lety. Jen letos má jeho ekonomika vzrůst o neuvěřitelných 7,5 procenta. Nemocná je naopak Evropská unie a tento stav se také významně odráží v názorech řadových Turků.
V roce 2004 jich bylo pro členství v Unii 73 procent, loni už jenom 38 procent. Velmi skeptické jsou i turecké obchodní a podnikatelské kruhy, které se stále častěji obracejí na východ.
Více než polovina tureckého exportu pořád směřuje do EU, ale obchod s arabskými zeměmi roste a Ankara očekává, že kvůli arabskému jaru bude do deseti let stále větší objem tureckého vývozu směřovat právě na tyto trhy.
V politické oblasti se teď Ankara přiklání mnohem více k USA a v řadě zahraničněpolitických problémů, například pokud jde o Sýrii, velmi důsledně koordinuje své kroky právě s Washingtonem.
Věčný problém: Kypr
Pokud jde o vstup do EU, stěžuje si premiér Erdogan především na postoj Německa, které podle něj "Turecko opustilo". Hlavním problémem mezi Ankarou a Bruselem však zůstává Kypr, rozdělený od turecké invaze v roce 1974 na tureckou a řeckou část.
Tento ostrov - respektive jeho řecká, jediná mezinárodně uznávaná část - bude od července příštího roku předsedat EU, což vzbuzuje v Turecku krajní nevoli. Jeho představitelé říkají, že vztahy mezi Ankarou a Bruselem jsou již tak beznadějně poškozeny a že předsednictví Kypru vše ještě zhorší.
Turecký prezident Abdullah Gül na konci listopadu při návštěvě Británie mluvil o Kypru i o EU otevřeně velmi urážlivě, když označil tento ostrov za "poloviční zemi, která povede ubohou Unii".
Turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoglu již dříve varoval, že vztahy mezi Tureckem a EU zcela "zamrznou", pokud se Nikósie ujme v příštím roce předsednictví bez toho, aby byl vyřešen spor mezi kyperskými Turky a Řeky.
Turecko má 78 milionů obyvatel a jejich počet bude - na rozdíl od situace ve stárnoucí Evropské unii - dál rychle stoupat. Turci ale především našli nové sebevědomí a stále více se rozpomínají na Osmanskou říši, která nepatřila ani na Východ, ani na Západ, protože kulturně, politicky a mocensky představovala samostatnou entitu.
