Berlín - Bez tureckých dělníků by pásová výroba v řadě německých podniků zkrachovala. Zeleninu v městských tržnicích v Berlíně, Kolíně nad Rýnem či Dortmundu nabízejí často turečtí prodejci a döner kebab z mladého jehněčího je stejně neodmyslitelnou součástí jídelníčku tamních obyvatel jako frankfurtský párek.
Zelení, třetí největší politická strana v Německu, mají ve svém čele právníka Cema Özdemira. Fotbaloví fanoušci se rozplývají nad kousky ofenzivního záložníka Mesuta Özila, oblékajícího pravidelně německý národní dres. A režisér a producent Fatih Akin svým snímkem Proti zdi natolik nadchl diváky i kritiky, že za něj v roce 2004 získal berlínského Zlatého medvěda i Evropskou filmovou cenu.
Ve Spolkové republice dnes žije dva a půl milionu osob tureckého původu, zčásti již ve druhé a třetí generaci. Většina z nich se ale ani po půl století pobytu v "Alemanyi" necítí být "doma".
Německou kancléřku Angelu Merkelovou přijel ve středu u příležitosti padesátého výročí podepsání smlouvy o náboru námezdních pracovníků z Turecka na tuto skutečnost osobně upozornit premiér Recep Tayyip Erdogan.
"Němečtí politikové neoceňují dostatečně zapojení tří milionů Turků do života Spolkové republiky," nechal se předseda ankarské vlády slyšet v rozhovoru pro deník Bild.
Zůstáváme nadále Kanaky
Erdogan v rozhovoru připomněl, že v Německu dnes působí na sedmdesát tisíc tureckých podnikatelů, poskytujících zaměstnání 350 tisícům osob. Spolková republika by proto podle něj měla projevovat více solidarity s Ankarou, zejména v ohledu na připravovaný vstup země do Evropské unie.
"Někdejší gastarbeiter se pomalu stává také zaměstnavatelem, akademikem či umělcem," zdůraznil turecký premiér. A toho by si podle něj měli Němci cenit víc než dosud.
Mimo jiné tím, že nebudou tolik trvat na dokonalých znalostech němčiny požadovaných od Turků, kteří se nově ucházejí o práci v Německu, umožní jim snadněji získat vízum a povolí ve své zemi turecká gymnázia.
To ale spolková vláda zatím odmítá s poukazem na to, že každý, kdo chce žít a pracovat v hostitelské zemi, musí v prvé řadě ovládat jazyk, jímž se v ní hovoří.
Ministerstvo školství přišlo v tomto ohledu před nedávnem s tristním zjištěním. Počet mladých Turků, kteří oficiálně neukončí své vzdělání maturitou nebo nesplní všechny podmínky pro získání závěrečného vysvědčení na základní škole, stoupl v posledních pěti letech ze 44 na 57 procent.
Hlavní příčinou tohoto stavu je fakt, že turecká komunita zůstává silně uzavřena před okolním světem a vzhledem k tomu, že se od ní i po padesáti letech očekává, že bude v prvé řadě dodávat levnou pracovní sílu do průmyslových podniků, její společenská prestiž nijak nevzrůstá.
"Zůstali jsme Kanaky, ať děláme, co děláme," poznamenává hořce někdejší člen předsednictva koaliční Svobodné demokratické strany (FDP) a absolvent Harvardské univerzity Mehmet Daimagüler.
Velmoc na Bosporu
O vstupu Turecka do Evropské unie se mimochodem v posledních měsících takřka přestalo mluvit. Také proto, že Erdoganova vláda striktně odmítla německý návrh, aby zemi namísto plného členství bylo nabídnuto "privilegované partnerství".
Někdejší velmoc na Bosporu navíc letos zažívá nebývalý ekonomický rozmach hnaný devítiprocentním růstem HDP, o kterém si zbytek Evropy stižené dluhovou krizí může nechat jenom snít. A Ankara pojednou zjišťuje, že jako hospodářská velmoc může začít diktovat politiku v "neevropské" části Středomoří.
Umírněné islámské formace v Tunisku a Egyptě, které stály v čele celonárodních protestů "arabského jara", si vzaly vzor z Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a turecký premiér byl bouřlivě vítán všude, kde se v arabském světě objevil. I z toho důvodu, že ostře vystoupil na obranu Palestinců a vůči Izraeli začal uplatňovat silně konfrontační kurs.
Nemálo k tomu přispěl fakt, že se letos vláda v Jeruzalémě dohodla s Kyprem na těžbě ropy poté, co byla významná ložiska suroviny nalezena v moři východně od ostrova.
Před čtrnácti dny Erdogan dokonce pohrozil, že vztahy s EU nechá "zmrazit", až v červenci příštího roku Nikósie převezme předsednictví Unie.
Mladý, zdravý, venkovský typ
Navzdory oficiální oslavné rétorice i "vzpomínkovému" vlaku taženému dobovou lokomotivou, který o víkendu dorazil z Istanbulu do Mnichova po stejné trase jako před padesáti lety, tak zůstávají turecko-německé vztahy vlažné.
Ohřát je nemůže ani obrázek mladých Turků stojících ve spodním prádle před komisí pracovního úřadu, souhlasně pokyvující hlavou při pohledu na mozoly na dlaních mladých uchazečů o práci, zasutý hluboko v paměti bývalých gastarbeiterů, kteří si dnes užívají těžce zaslouženého důchodu.
"Mladý, zdravý, zdatný, nezkažený, nepříliš přemýšlivý venkovský typ," vypočítává, jaké pracovníky si Německo před půl stoletím vybíralo do svých továren, dnes čtyřiasedmdesátiletý Güner Özbalkan z hesenského Stadtallendorfu.
"Teď jsou všichni staří a nemocní. Své mladé roky a své zdraví obětovali pro tuhle zemi."
