Washington - Na tuhle zprávu budou stát filmaři a investigativci fronty.
Představena byla ve středu večer v americkém Senátu a je plná případových studií z dob, kdy se v USA za pomoci investičních bank nafukovala realitní bublina.
Přináší přitom podle všeho nové důkazy proti jednomu z hlavních viníků celosvětové finanční krize - bance Goldman Sachs.
Zpráva mimo jiné cituje interní emaily, ve kterých manažeři z Wall Street mluví o hypotékami jištěných finančních produktech (CDO, viz video na konci textu) jako "sračkách" nebo "prasatech".
Materiál o celkem 639 stranách z pera jednoho z nejobávanějších vyšetřovacích orgánů USA shrnuje závěry z milionů dokumentů zkoumaných po dva roky a podle analytiků obsahuje "výbušná obvinění."
Z úpadku etiky, střetu zájmů a selhání regulace však ostře kritizuje také Deutsche Bank, dnes už bývalou banku Washington Mutual, ratingové agentury Standard & Pors's a Moody's i některé americké regulační úřady.
Levin: Goldman podvedl klienty i Kongres
Neklidné spaní však kvůli ní budou mít přece jen hlavně manažeři banky Goldman Sachs, na kterou má americký senát zvlášť spadeno a která už za svá 550 milionů dolarů.
"Celou záležitost předáme ministerstvu spravedlnosti a SEC," prohlásil předseda Stálého senátního podvýboru pro vyšetřování, demokratický senátor Carl Levin.
"Podle mého soudu Goldman zjevně uváděl v omyl klienty a v omyl uvedl i Kongres," řekl Levin, podle kterého banka během pádu hypotečního trhu v roce 2007 vědomě a plánovaně profitovala na úkor svých klientů.
Narážel tím na fakt, že šéf Goldman Sachs Lloyd Blankfein tato obvinění během slyšení před Kongresem v dubnu loňského roku popřel.
Nová senátní zpráva, na níž se podílel i republikánský senátor Tom Coburn, je o poznání tvrdší, než ta z dílny vládou jmenované Komise pro vyšetřování finanční krize, která podle Coburna "nepřinesla nic významného."
Navrhuje také 19 nových doporučení, která jdou za rámec změn přijatých vloni takzvaným Dodd-Frankovým zákonem, známým též jako "náhubek pro Wall Street".
"Prase" za deset milionů dolarů
Za vytvoření a prodej "bubliny" hypotékami podložené jistiny si investiční banky podle senátního podvýboru účtovaly mezi jedním až osmi miliony dolarů. Za finanční produkty CDO, které v Deutsche Bank titulovali zmíněnými "sračkami" a "prasaty", chtěli bankéři mezi pěti až deseti miliony dolarů.
Goldman Sachs tak podle vyšetřovatelů sázela na pád mizerných produktů, které sama prodávala klientům. "Využila krátké pozice, aby těžila z propadu realitního trhu." Hypotékami jištěné produkty (CDO s názvy Hudson, Anderson, Timberwolf, and Abacus) tak podle Senátu dostaly banku do střetu zájmů, protože jí poskytly zisk "ze stejných produktů, které jejím klientům působily podstatné ztráty".
Washingtonská Vzájemná, která se roku 2008 stala největší zkrachovalou bankou v historii USA, zase roku 2005 přijala strategii vysoce rizikových hypoték, zatímco její top management varoval před bublinou, která se "nám jednou vymstí."
Americký regulátor The U.S. Office of Thrift Supervision, který bude podle Dodd-Frankova zákona zrušen, zaznamenal ve Washingtonské Vzájemné mezi lety 2003 až 2008 přes 500 závažných nedostatků, aniž si na ni došlápl, píše se mimo jiné v senátní zprávě.
Bublinu téhle bankovní špíny pak propíchlo hromadné snížení hodnocení investic do hypotečních produktů, které v červnu roku 2007 provedly ratingové agentury Moody's a Standard & Pors's, čímž podle senátní zprávy ustavily "tu nejbezprostřednější příčinu finanční krize."
