Nové Dílí (Od našeho zvláštního zpravodaje) - "Pokud máte zájem, jste vítáni," vzkazuje evropským firmám Montek Singh Ahluwalia, šéf Plánovací komise indické vlády, pro kterou sestavuje pětiletky.

Muž, který posledních třicet let působí v nejvyšších patrech indické politiky, má zásadní vliv na to, kam příštích pět let poteče bilion dolarů, které chce Indie investovat do infrastruktury. 

Velká část z tohoto balíku se podle něj prostaví formou partnerství se soukromým kapitálem (PPP - Public Private Partnership, viz box). Šanci těžit z nebývalého růstu Indie tak mají i firmy z Evropy a České republiky.

"Ano, většina z uvažovaných PPP projektů bude otevřena mezinárodní soutěži," ujišťuje vysoký úředník, v jehož kanceláři se o peníze přetahuje více než 30 ministerstev indické vlády.

V rozhovoru s bývalým vysokým úředníkem Světové banky se také dozvíte, co podle něj Čína zatím zvládla lépe, než Indie.

A.cz: Indie byla až do liberalizace v 90. letech státem řízená ekonomika. Jak se od té doby změnila?

Dám vám příklad. Air India. To jsou zavedené veřejné aerolinky. Ty za námi chodí a říkají, hele, my potřebujeme víc peněz, jinak se nemůžeme rozvíjet. A my říkáme ne, nás to nezajímá. Jsou tady jiné aerolinky, které se rozšiřují, my ty peníze dáme radši do škol. To je důležitý bod. Když se podíváte na alokaci peněz, vidíte, že jsme je dost výrazně přesunuli směrem k infrastruktuře, vzdělání a zdravotnictví. Žádné peníze na veřejné výdaje do průmyslu už nedáváme. Když dnes státní firmy potřebují peníze, můžou si půjčit. A když nevydělávají,  nemá smysl jim dávat peníze z rozpočtu. Je spousta jiných lidí, kteří dokážou jejich práci odvést lépe. Vláda se teď tedy zaměřuje na rozvoj infrastruktury, vzdělání a zdravotnictví a taky zemědělství, protože to je slabší stránka naší ekonomiky, která podporu  potřebuje. A zbytek? O ten ať se postará trh.

A.cz: Ve svém pětiletém finančním plánu do roku 2017 až 2018 počítá vaše Plánovací komise s investicemi do infrastruktury za jeden bilion dolarů. To jsou dvě třetiny ročního HDP. Kde na to Indie vezme?

Ne všechna tato infrastruktura musí být postavena jen vládou nebo veřejným sektorem, část může vzniknout formou partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP). Veřejný sektor tak bude moci investovat jen v těch oblastech, kde soukromý sektor nebude mít zájem. Myslíme tedy, že to bude muset být kombinace domácích a zahraničních investic a úvěrů. Plány ještě nejsou úplně hotové, ale sestavili jsme expertní skupinu, aby nám řekla, co potřebujeme, a jak to udělat. S tím by měla být hotova někdy během letošního roku.

PPP projektů bude přes třetinu

A.cz: Předsedáte plánovací komisi, která má zásadní slovo v tom, kam tyto velké peníze půjdou. Kam tedy hlavně?

Jsou to cesty, železnice, přístavy, telekomunikace a výroba elektrické energie.

A.cz: Které sektory teď potřebují investice nejvíc?

Z pozice centrální vlády jsou to všechny sektory, které jsem jmenoval. Ale třeba místní vlády jednotlivých států plánují investice také do vodovodů, kanalizací a čističek odpadních vod.

A.cz: Budou se těchto projektů moci zúčastnit i zahraniční firmy?

Ano, většina z uvažovaných PPP projektů bude otevřena mezinárodní soutěži. Jestliže si u vás nějaká společnost najde místní společnost nebo projekt, do kterého chce investovat, je nanejvýš vítána.

A.cz: Jaký podíl z plánovaného bilionu dolarů investic do infrastruktury v příštích pěti letech bude prostavěn formou PPP projektů?

V současném pětiletém plánu, který končí příští rok, to bude něco přes 30 procent. Kvůli velkým výzvám, jimž čelíme, ale budeme muset v příštím plánu tento podíl zvýšit. Jak jsem ale naznačil, některé sektory jsou pro soukromé investice atraktivnější, a tak se poměry v různých sektorech liší. Například telekomunikační sektor je z velké většiny soukromý. V energii je zase velmi silný podíl soukromého sektoru ve výrobě, ale distribuce zůstává z politických důvodů v rukou státu.

A.cz: Zní to všechno dobře, jakoby už ani Indie neměla potíže s chudobou.

Pravda je, že lidé vidí, že ekonomika se hýbe a globálně si Indie stojí dobře. Ale 30 a možná až 50 procent populace skutečně není na úrovni, která by tomuto úspěchu odpovídala, a to je problém. Výzva pro vládu je tedy vždy tato: co děláte pro spodních třicet čtyřicet procent lidí. V eliminaci chudoby udělala slušný pokrok Čína. Musíte mít na paměti, že my jsme začali naše ekonomické reformy o deset dvanáct let později. Oni jsou také mnohem víc organizovaní, mají svůj proces, kdy věci prodiskutují mezi tisícovkou lidí, pak ji zúží na třicet, a jakmile je dosaženo rozhodnutí, 1,3 miliardy lidí se prostě podřídí. V naší zemi to možné není. My se tedy pohybujeme pomaleji než Číňané, ale za cenu svobodného tržního demokratického systému.

Neděláme sovětské pětiletky

Foto: Karel Toman

A.cz: Tvorba pětiletých plánů, která je hlavní náplní vaší práce, však Evropanovi z bývalého Východního bloku ale příliš tržně nezní.

My ale neděláme pětiletky sovětského střihu, kde bychom říkali ty dodáš tolik mědi a ty vyrobíš tolik oceli. Děláme jakýsi makroobraz ekonomiky, který chceme získat. Jak jsem řekl: jsme trhem řízená ekonomika, v níž má vláda velký vliv na oblast infrastruktury, školství, vzdělání a rozvoje měst a zemědělství.

A.cz: Můžete stručně popsat, jak vaše plánovací komise funguje v praxi?

Technicky vzato jsme jako každé jiné ministerstvo. Předseda komise, což jsem já, má pravomoci na úrovni ministra. Rozdíl mezi námi a například ministerstvem financí je ten, že oni by měli být ti tvrdí hoši, kteří nechtějí utrácet. My bychom měli být vládním výdajům trochu více nakloněni. Myslím ale, že plánovací komise je z pohledu ministerstva financí velkou pomocí. Dohodneme se totiž na velkém plánu, o který se jednotlivá ministerstva nezajímají. Ta zajímá, kolik dostanou peněz. My jsme ti, kdo musí myslet na to, že některá ministerstva jsou důležitější než jiná. Samozřejmě si občas někdo stěžuje a přichází za námi a my mu říkáme: no jo, to víš, jsou tu politické zájmy, vím, že to potřebuješ, ale přiznejme si to, ty peníze nemáme. Oni to ví moc dobře, ale občas si stěžují v parlamentu nebo premiérovi, tak nakonec řekneme: tak jo, tady máš trochu víc.Všichni jsou nakonec nespokojení a my to dáme do rozpočtu. Takže distribuce peněz hodně závisí na nás.

A.cz: Možná ta pětiletka není zas tak špatný nápad, protože alespoň ve východoevropských zemích je potíž v tom, že politici nedokáží myslet dál než za čtyřleté volební období.

To je velmi platný postřeh. Dobrý ekonomický management sestává z minimalizování pošetilých slibů, které politici udělají před volbami.

A.cz: Pracoval jste pro Světovo banku. Sledujete osud eurozóny? Rozpadne se podle Vás?

Myslím že ne. A hádám, že se v ní udrží dokonce i Řecko. Přijďte za rok a řeknete mi, jestli jsem se mýlil.