Praha - Laboratoř zkoumala na popud spotřebitelské organizace dTest obsah chloridu sodného, množství jódu, draslíku, vápníku, železa, olova a kadmia u osmi vzorků kamenné soli, šesti zástupců mořské soli a pěti vzorků himálajské soli.
Laboratorní přístroje nenaměřily žádné znepokojivě vysoké hodnoty obsahu těžkých kovů. Největší nedostatky spočívaly podle dTestu v zavádějících tvrzeních na obale, která odporují platným předpisům.
Maximální doporučená dávka soli pro zdravého dospělého jedince je 6 gramů denně. Pokud se chce potravina prezentovat jako zdroj nějakého minerálu, musí pokrýt alespoň 15 procent jeho denní spotřeby. Nezávislý test ale ukázal, že nemá smysl spoléhat se na jakoukoliv sůl coby zdroj jiných minerálních látek než sodíku a chloru.
"Ani ty nejdražší himálajské soli nedokážou v maximální denní porci pokrýt více než 3,7 procenta doporučené denní potřeby železa a 1 procento vápníku nebo draslíku," shrnuje zjištění Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.
Podle platné vyhlášky o označování potravin nesmějí výrobci na obalech solí uvádět tvrzení o její zdravotní prospěšnosti ani výrazy jako pravá, přírodní nebo čistá.
Spotřebitelská organizace dTest zjistila pochybení u pěti výrobků, zavádějící tvrzení obsahovala K+S Sůl jedlá kamenná s jodem, Bad Reichenhaler Alpská sůl s jodem, K+S Himálajská sůl, ES Himálajská sůl a Cereus Himálajská sůl jedlá diamantová do mlýnku.
"Co do klamání byla nejodvážnější značka Cereus - o své soli tvrdí, že má očistný vliv na organismus. Ať už si výrobce o svém produktu myslí cokoliv, na obalu potravin takové tvrzení nemá co pohledávat. Na všechny provinilce jsme proto podali podnět Státní zemědělské a potravinářské inspekci," uzavírá Hoffmannová.
