Praha – Agentur práce na českém trhu stále přibývá. Zatímco před pěti lety jich bylo necelých 1500, v polovině loňského roku už jejich počet překonal 1830. Vyplývá to ze statistik Asociace pracovních agentur.
Tržby agentur trvale rostou, při současném nedostatku pracovních sil jsou agenturní zaměstnanci pro některé firmy zásadní. Hlavním rozdílem agenturního zaměstnání proti klasickému je časové ohraničení práce.
"Aktuální počet je zhruba 1800 agentur, povolení se vydávají na tři roky, neustále tak někomu končí a někdo nový povolení získává," uvedl prezident asociace Radovan Burkovič.
Poptávka po zaměstnancích je už třetí rok velká, proto podle něj počet agentur práce logicky roste, i když podmínky pro založení agentury práce jsou přísné. Vlády, napříč politickým spektrem, je každoročně už 16 let zpřísňují, dodal.
"Přesná čísla neexistují, ale odhadujeme, že ročně je agenturně zaměstnáno přes 200 000 lidí," řekla prezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb Jaroslava Rezlerová. Během krize rostly podle ní tržby na trhu asi o pět až osm procent ročně ročně. "Od roku 2014 je to přes 11 procent, ale od roku 2017 očekáváme zpomalení růstu v důsledku zpomalení náborových aktivit firem," odhadla.
Tržby agentur rostou, nejvíce pak v oboru stálých zaměstnanců na více měsíců v roce, půlrok, poptávaných zejména velkými a středními podniky, souhlasil Burkovič. Existují podle něj takové, které by se dnes bez agenturních zaměstnanců vůbec neobešly. Kvůli sezonní poptávce by je musely opakovaně propouštět a nabírat. Agentura práce je schopna tyto lidi přesouvat mezi podniky podle potřeby a zajistit tak uchazečům o práci zaměstnání dlouhodobě, podotkl.
Význam agenturního zaměstnávání podle Burkoviče jednoznačně stoupá. "Bez nich by prakticky zkolabovaly mnohé obory průmyslu a služeb, protože by nejen musely odmítat zakázky, ale i ty stávající nedokázaly uřídit. Omezení z hlediska pracovní doby a přesčasů je tolik, že podnik nemá jak jinak reagovat," poznamenal.
V západní Evropě nebo USA je agenturní zaměstnávání využíváno mnohem více a ČR se k těmto trhům pomalu přibližuje, míní Rezlerová. Tento způsob flexibility využívaly nejprve velké globální společnosti, které jsou na agenturní zaměstnávání zvyklé z vyspělých trhů. Postupně se podle ní využívání této strategie přesouvá v ČR i na střední a malé firmy.
Burkovič uvedl, že naopak klesá poptávka po příležitostných pracích a brigádách. Podniky už totiž neberou zakázky navíc, které dříve řešily přesunem svých kmenových zaměstnanců na kvalifikované práce a doplněním brigádníků na méně a nekvalifikované práce v podniku.
Byrokracie a přeregulovanost trhu práce se podle Burkoviče dotýká i agenturního zaměstnávání. Problémem je podle něj i existence "šedých" a "černých" agentur práce. Ty podle jeho odhadu v posledních letech zaměstnávají minimálně stejný počet osob jako legální agentury práce, tedy čtvrt milionu zaměstnanců.
"Šedé" agentury práce sice legální povolení jako krytí pro svou činnost mají, ale nepodnikají s ním. S podniky uzavírají místo dohod o dočasném přidělení agenturních zaměstnanců obyčejné obchodní smlouvy na dílo. Pak podnik, ani šedá agentura, nemusí dodržovat paragrafy zákoníku práce o ochraně agenturních zaměstnanců. Třeba i takový základ, jako je shodná mzda pro kmenového i agenturního zaměstnance. "Černé" agentury bez povolení se pak nezatěžují ničím, podotkl.
Agenturní zaměstnávání vzniklo pro úpravu a kontrolu flexibilních forem práce, které potřebují firmy pro pokrytí sezonních prací. Využívá se tak především pro brigády, sezonní práce na několik měsíců či na časově omezené projekty. Velkým tématem je zajištění, aby agenturní zaměstnanci neměli horší podmínky než ti kmenoví. Existují ale různé výklady, co by to všechno mělo zahrnovat. Není také jasně definované, kdo za porušení může.