Karel Liebscher, Kněževes u Rakovníka, sbírka České spořitelny | Foto: Česká spořitelna

Sbírky vznikaly už v 19. století

• Nejvýznamnější umělecké sbírky mají v současnosti Česká národní banka a Česká spořitelna. Jejich základem jsou totiž díla nakoupená už v 19. století jejich předchůdkyněmi. 

"Počátky sbírky centrální banky sahají do druhé poloviny 19. století, kdy jednotlivé banky vytvářely primárně obrazové galerie významných osobností, především reprezentantů svých statutárních orgánů. Proto jsou její součástí portréty," popisuje hlavní archivář centrální banky Jakub Kunert. K nim posléze přibyly krajiny a zátiší. "Ty sloužily k umělecké výzdobě kanceláří, zejména vedoucích zaměstnanců," dodává.

Spořitelna zase od bývalých záložen a městských spořitelen podědila umělecká díla z jejich reprezentativních budov. "Fond se skládá z 90 procent z obrazů, kreseb a grafik, z deseti procent ze soch. Tematicky je zaměřen převážně na krajinomalbu, protože až do druhé světové války žila většina obyvatel republiky na venkově, nikoli v metropolích, a živila se prací v zemědělských, lesnických, vodohospodářských profesích," vysvětluje za banku její kurátorka Duňa Panenková. Bankéři byli podle ní dobrými psychology, a tak vytvářeli v budovách prostředí, které jejich klientům konvenovalo.

Do dalšího budování uměleckých sbírek se banky pustily až po sametové revoluci v 90. letech minulého století. Navázaly tak na tradici a své rekonstruované budovy zvelebovaly uměleckými díly tehdejších umělců. Z dnešního pohledu šlo vesměs o výhodné investice, neboť díla tehdy mladých umělců a dnes uznávaných autorů značně získala na hodnotě. 

Poslední roky se ovšem od uměleckých sbírek postupně upouští, banky mnohá z děl prodávají v aukcích.

• Například ČSOB svou významnou sbírku před třemi lety rozprodala. Péče o uměleckou sbírku totiž stojí peníze. Díla musí být uložena v depozitářích a musí o ně někdo pečovat. Nyní je trendem spíše finančně podporovat kulturní instituce. Podle bank je to efektivnější než shromažďovat díla vlastní.