Aktuálně.cz: Vaše reklamy jsou pravidelně nominovány do anticeny Sexistické prasátečko. Co tomu říkáte?
Luboš Pasák: Já proti tomu nic nemám, pro nás je to stále typ reklamy, i když zrovna ne úplně pozitivní, ale pořád je to reklama. My už jsme si takový trend reklam a billboardů vytvořili, takže bohužel, nebo spíš bohudík, se na tom vezeme již asi čtrnáct nebo patnáct let.
Jak na tyto reklamy reaguje vaše okolí?
Z devadesáti devíti procent reaguje pozitivně jak na ty samotné reklamy, tak i na to, že jsme nominováni v této "soutěži". Kdekoliv jsem se poslední dobou objevil, tak všichni mě upozorňují, že v té anketě Sexistické prasátečko jsme a jestli jsme to viděli. Všichni se nad tím trošku pozastaví a zasmějí se tomu. S negativními reakcemi jsem se ani nesetkal.
Lidem to podle vás připadá zábavné?
Asi ano.
Kdo vám reklamy vymýšlí?
Všechny reklamy vymýšlím já. Jak slogany, tak motiv a způsob, jak to bude vypadat. Vždy mě popadne nějaká múza, když cestuji po republice. Napadne mě nějaký slogan a zapíšu si jej. Nebo bývalí spolužáci a kamarádi mi třeba pošlou nějaký slogan, který já pak trošku upravím nebo dotáhnu do konce.
Proč používáte v reklamách na firmu zpracovávající dřevo polonahé ženy?
Řeknu to na rovinu: podívejte, jak se jmenuji. Co s tímhle jménem mohu dělat? Kdybych se jmenoval třeba Kříž, tak ten styl bude jiný. Mně se podařilo skloubit jméno s dvojsmyslem a s pilou, takže jedeme v tomto duchu. Toto jméno má v republice pouze 28 lidí, z toho 17 jich je z naší rodiny, takže jsem relativně snadno hmatatelný a čitelný. A oproti mnoha ostatním lidem jdu já se svým jménem na trh. Kolik firem se jmenuje po svém majiteli? Kdo má své vlastní jméno přímo ve jménu firmy? Každý se schovává za nějaký jiný název. A když jsem před 25 lety tu firmu zakládal, tak mi jeden Rakušan řekl: "Pokud to myslíš vážně, ta firma se musí jmenovat po tobě." Tak já to myslím vážně a ta reklama už byla jen taková součást toho.
Takže marketingový tah?
Ano. My jsme tento typ reklamy zkusili použít před patnácti lety a ono to neskutečně zafungovalo, takže jsme v tomto trendu pokračovali. My nejsme taková firma, jak by se mohlo zdát podle těch billboardů. Jsme trošku jiní - slušní a konzervativnější. Už mnohokrát jsem si řekl, že ty reklamy nafotím jinak. Naší cílovou skupinou je totiž šťastná rodina, která si staví dům. Ale potom když jsme vyfotili na reklamu rodinu a děti, tak to vypadalo jako reklama na životní pojištění. A toho by si nikdo ve výsledku nevšiml, sklouzlo by to do takové šedi a nikdo by si ani nevšiml, že je to reklama na pilu. My víme, že s těmito reklamami, které máme, jedeme na nějaké hraně, ale nahé ženy v nich vůbec nemáme.
A jak vznikl nejnovější slogan "I bobr chodí na pilu"?
S ním přišel můj syn, když mu bylo deset let. Nakreslil mi zvířátko bobra na motorce s károu, kde měl prkna a jel na pilu a říká: "Hele, mám pro tebe slogan - i bobr chodí na pilu". A já jsem si říkal, že to je fantastické, ale zároveň už moc ostré, že to nemůžeme použít. Ale po těch deseti letech, co jsem tento slogan nosil v hlavě, mi už zevšedněl a nepřišel mi už tak ostrý. Takže jsme ho měli deset let schovaný a čekali jsme na nějakou příhodnou dobu, kdy jej použijeme.
Slogan tedy původně vznikl úplně nevinně…
Ano, přesně tak.
Kde sháníte modelky do svých reklam?
Asi po druhém focení, když sem přicházeli naši zákazníci, tesaři a truhláři, tak říkali, že chtějí ty holky z billboardů vidět a ptali se, jestli u nás i pracují. A tak mě napadlo, že by nebylo špatné, kdyby v těch reklamách byly holky z práce. Takže vždycky je na reklamě jedna paní z práce a jedna profesionálka. Takže jsou to naše zaměstnankyně, které tady pracují.
Předpokládám, že jim tyto reklamy nevadí, když se nechaly nafotit…
Ne, ony to berou jako recesi. Neslyšel jsem, že by nějaká kolegyně řekla, že v žádném případě ne… Spíš mi připadalo, že některé říkaly, že je nespravedlivé, že někdo už na fotkách byl a někdo ještě ne.
Zjistil jste, že tyto reklamy fungují?
No například kdybych takovou reklamu neměl, tak se mnou neuděláte rozhovor.
Vám osobně dvojsmysly, využívání nahých částí těla a sexismus obecně v reklamě nevadí?
Ne, nevadí. Nesmí to být samozřejmě úplně za hranou. Některé reklamy, které vidím v té anketě, jsou ale přepálené.
V jakém smyslu?
V tom smyslu, že někdo tam chtěl dát hlavně nahou ženu, hlavně aby tam byla a aby to zabralo, ale nedal tam žádného ducha. Nechci se chválit, ale není tam ten vtip. Já se snažím, aby tam byl takový důvtip v tom dvojsmyslu a aby to nebylo postavené jen na sprosté reklamě, že tam dáme nahou ženu a tím to skončí, to jsem nechtěl.
Nominace v soutěži o nejvíce sexistickou reklamu vás tedy netrápí…
Ne. Teď, když jsem viděl, jak mi kamarádi z vysoké školy napsali na Facebook, že jsme ve finále, že mi drží palce a budou pro mě hlasovat, tak vidím, že to není něco, za co by mi někdo nadával.
Vy to spíš berete z opačné strany a chcete vyhrát - je to tak?
Ano, tak. Není to asi jako Zlatá malina, co se udílí při Oscarech. Ono jde i o to, že je i jiné vnímání v České republice a jiné vnímání v dalších státech. Kdybych s tímhle přišel ve Švédsku, tak mi asi volat nebudete, protože budu někde sedět - ale to přeháním. Je jasné, že reklama má svou hranici a záleží na tom, jak to přijme společnost. To víte, že si dělám ankety a sleduji, jak to lidé vnímají. A kdyby to bylo za hranou, tak to budu nějak řešit.
A co tomu říká vaše žena?
V pohodě, ta mi s tím pomáhá.
Na plakátech vyfocená není?
Ne, to nejde. Zase do toho nemohu tahat rodinné příslušníky, to už by bylo moc za hranou, to nejde.
Kdy vás čeká další focení?
Do čtrnácti dnů budeme fotit další reklamu.
Bude zase v tomto tradičním stylu?
Ano, ale nebude to tak ostré jako bobr. Tam jsme dlouho váhali, i když nejostřejší mi přišla reklama se sloganem o hoblovaném materiálu. Ten bobr je takový milý, takové zvířátko.
