Praha - Novou službu, díky níž se domácnosti můžou zbavit drobných elektrospotřebičů či baterií, spustila od července společnost REMA. Služba je dostupná všude, kde má pobočku Česká pošta - jde tedy o téměř čtyři tisíce míst.
Nepotřebné přístroje lidé jednoduše připraví jako balík a na webu zadají elektronickou objednávku. „E-mailem jim pak pošleme potřebné informace a také adresní štítek, který je potřeba na zásilku nalepit,“ říká ředitel skupiny REMA David Vandrovec. Pak to stačí jen odnést na poštu a pomocí služby nazvané re:BALÍK odeslat elektroodpad k recyklaci. Poštovné platí příjemce, tedy REMA.
Přínos nové služby je v tom, že ji mohou využít i obyvatelé menších měst a obcí, ve nichž se nenacházejí sběrné dvory či speciální kontejnery, kam by obyvatelé mohli nepotřebný elektroodpad odvézt.
Platí ale jedno omezení: Poštou lze takto odeslat jen spotřebiče, které váží maximálně 20 kilogramů. Do této kategorie se nicméně spolehlivě vejdou například rádia, počítačové monitory, fény, rychlovarné konvice, menší televize či elektrické pily. Do balíku lze přidat rovněž stará CD či DVD.
Pokud se lidé chtějí zbavit přístrojů, které váží více než 20 kilogramů, mohou využít služby Buď líný, jež funguje od roku 2011. Do domácnosti si pak přímo pro zabalený elektroodpad přijede kurýrní služba. Tato služba od společnosti REMA je rovněž zdarma.
„Staré baterie či drobná elektrozařízení, jako je například topinkovač, lidé vyhazovali do směsného odpadu, než aby kvůli nim jezdili mnoho kilometrů daleko. Naším cílem bylo situaci změnit,“ uvádí Vandrovec. Po přijetí zásilky pak odesílatel obdrží potvrzení.
O zpětný odběr elektroodpadu a jeho ekologickou likvidaci se v České republice stará více firem. Mezi další provozovatele takzvaných kolektivních systémů patří společnosti Ekolamp (zabývá se svítidly a žárovkami), Ecobat (zajišťuje výběr a následnou likvidaci baterií), Asekol či Elektrowin (obě se plošně starají o vysloužilé elektrospotřebiče).
Lidé mají už nyní několik možností, jak se nebezpečného odpadu zbavit. Drobné spotřebiče mohou vyhodit do speciálních kontejnerů určených na elektroodpad – Asekol využívá červených kontejnerů, Elektrowin pak červenozelený kontejner se slunečnicí. Nádoby bývají umístěny zpravidla vedle tradičních kontejnerů na plasty, sklo a papír. Ale zdaleka ne všude.
Vedle už zmíněných sběrných dvorů lze v mnoha městech a obcích využít také mobilní svozy v předem určených termínech. Drobná elektrozařízení lze rovněž odevzdat ve školách, nejedná se však o veřejná sběrná místa.
Další možností jsou přímo prodejny s elektrospotřebiči. Ty mají ze zákona povinnost staré přístroje přijmout, pokud si zákazník kupuje zařízení nové. Žádný z rozměrů nesmí však přesáhnout 25 centimetrů.
Češi se podle průběžných zpráv jednotlivých společností v třídění odpadu (včetně toho elektronického) zlepšují.
„V roce 2015 se podařilo dosáhnout historického úspěchu, kdy bylo zpětně odebráno bezmála 36 tisíc tun elektroodpadu,“ říká šéf společnosti Elektrowin Roman Tvrzník. Je to o šest tisíc tun více než v předchozím roce.
Prostřednictvím systému Asekol pak lidé odevzdali téměř 18 tisíc tun elektra. „To je přibližně 1,67 kilogramu na jednoho Čecha ročně,“ říká mluvčí systému Martina Ďaďová. Podle ní však máme stále co zlepšovat. V Norsku a Švédsku je množství elektroodpadu na jednoho člověka několikanásobně vyšší. Norové totiž odevzdají ročně až třicet kilogramů a Švédové přibližně dvacet.
„Podle odhadů skončí ročně průměrně pět kilogramů drobného elektrozařízení na osobu v běžném domovním odpadu. A zbytek skladujeme doma, na chatách, ve sklepech a garážích,“ říká Ďaďová.
Elektroodpad obsahuje nebezpečné látky, které mohou mít negativní dopady na životní prostředí – rtuť, olovo, chrom, arzen, kadmium, ftaláty či bromové zpomalovače hoření. Životnost elektroniky se přitom snižuje a nových výrobků je stále mnoho. Nakládání s elektroodpadem upravuje v Česku zákon o odpadech.
Přestože cílem podobných systémů je jejich ekologická likvidace či recyklace, podle některých zpráv může být až 90 procent elektroodpadu z celého světa likvidováno nelegálně. Upozornil na to v loňském roce Program OSN pro životní prostředí společně s Interpolem. Děje se tak zejména v asijských či afrických zemích, kam se elektroodpad za účelem likvidace hojně vyváží.
