Čeští vědci zkoumali náročnost jednotlivých řemesel. A opět našli největší dříče roku

Kateřina Hovorková Kateřina Hovorková
20. 5. 2021 9:24
Intenzivní pohyb, zvedání těžkých břemen, kalorický výdej, teplota či vlhkost vzduchu při práci. To všechno zkoumali experti Univerzity Karlovy u vybraných řemeslníků. Právě na ně se letos odborníci zaměřili po loňském úspěchu přehledu Dříč roku, kdy se zkoumaly profese obecně. Letos vyhodnocení přineslo sedm řemeslných profesí, které jsou nejnáročnější.
Kameník
Kameník | Foto: Kláštorná Kalcia

Studii Dříč roku vedli letos v dubnu vědci z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy ve spolupráci s Národním ústavem lidové kultury. Vybrali sedm tradičních českých a moravských řemesel. Testování se zúčastnili kameníci, koláři, kováři, pokrývači, skláři, tesaři, zvonaři. 

Vybraným řemeslníkům se během měření zaznamenávaly informace o pohybové aktivitě, počtu kroků, času stráveném intenzivním pohybem, času sezení, kalorickém výdeji, teplotě či vlhkosti vzduchu.

"Studie vychází z celodenního monitorovaného měření během výkonu povolání pomocí akcelerometrů. U každé profese jsme měřili tři zástupce, jejichž výkony se následně zprůměrovaly," vysvětluje hodnocení náročnosti povolání Tomáš Větrovský, vedoucí týmu expertů z univerzity.

Největšími dříči jsou kameníci následovaní tesaři a na třetím místě se umístili skláři. Na dalších místech pak pokrývači, zvonaři, koláři a kováři.

"Hlavní informací, kterou přinesly výsledky studie, je fakt, že i v 21. století jsou klasická řemesla velká dřina," komentuje výsledky Marie Skalská, která je součástí expertního týmu projektu Dříč roku.

"Všechna sledovaná povolání vykazují dlouhodobou každodenní fyzickou zátěž, která je u mnoha řemesel umocněna specifickými činnostmi - asymetrickou jednostrannou zátěží, zvedáním těžkých břemen nebo nutností setrvávat delší dobu v nepřirozených polohách a výškách," dodává lékařka.

Proto je podle ní u manuálních profesí důležité myslet na odpočinek. Správnou kompenzací je vhodný pohyb ve volném čase, dostatečný pitný režim a vyvážený jídelníček, který kromě obvyklých doporučení zahrnuje také dostatek vápníku. 

Jak ukazují žebříčky ze studie, nejen kameníci, tesaři a skláři stráví v práci denně až 90 minut ve středně intenzivním pohybu. "Přitom dospělí lidé by podle aktuálního doporučení Světové zdravotnické organizace měli strávit 150 až maximálně 300 minut aktivitou ve střední intenzitě týdně. Ideální je, pokud je tento čas v týdnu rozložen do více intervalů. První trojice povolání dosáhnou předepsaného týdenního minimálního množství minut strávených pohybem již během druhé pracovní směny. 

studie Dříč roku 2021
studie Dříč roku 2021 | Foto: Kláštorná Kalcia

"Ve srovnání s osobou pracující například v kanceláři je toto významný rozdíl. Mnoho osob se sedavým zaměstnáním bohužel požadovaného týdenního minimálního množství minut fyzické aktivity vůbec nedosahuje," dodává Skalská. 

Kameníci a tesaři se umístili také na předních příčkách v průměrném počtu spálených kalorií. Měření ukazuje, že řemeslníci nemusí mít pouze fyzickou sílu, ale také slušnou kondici. Například tesaři v práci prosedí pouze zhruba dvě hodiny (28 procent času) a zbytek času tráví v pohybu na nohou.

Náročnost jednotlivých řemesel:

  1. Kameníci - nejnamáhavější je pro kameníky nošení těžkých kamenů a desek. Ty váží až 250 kg a přitom si s nimi musí poradit dva muži. Jejich práce je velmi namáhavá na záda či nohy.
  2. Koláři - celodenní ruční řezání rámovou pilou nebo hoblování je náporem nejen pro ruce, ale i celé tělo. Největší úsilí vyžaduje finální montáž, tedy narážení špic do hlavy kola, nasazování loukotí a narážení ráfku.
  3. Kováři - nejnáročnější je práce u kovadliny s rozžhaveným železem, a to hlavně v letním období. Díla jsou často velmi těžká, takže se s nimi složitě manipuluje, což zatěžuje ruce i záda.
  4. Pokrývači - náročný bývá především přesun materiálu na střechu, protože tradiční pokrývači střech tvoří ručně a bez mechanizace. Pokrývač také rozhodně nesmí trpět strachem z výšek.
  5. Skláři - sklářské pece mívají při práci až 1120 °C, což je hlavně v létě velmi náročné. Důležitá je také zručnost, aby se sklář při práci nezranil, protože pracuje se žhavým materiálem.
  6. Tesaři - musí si poradit s přesunem objemných trámů do těžko přístupných míst. Při tesání zase často opakují pohyby, které nerovnoměrně zatěžují tělo.
  7. Zvonaři - největší dřinu představují slévárenské práce u pece. Zvonaři musí být také velmi silní. Ve dvou za pomoci ručního kladkostroje zvládnou vytáhnout do věže i pětitunový zvon.

"Česko bylo vždy líhní kvalitních řemeslníků. I dnes řada lidí vykonává řemesla tradičním způsobem a jejich výrobky jsou kvalitní a velmi žádané. Je to manuálně náročná činnost, ale je po ní značná poptávka," vysvětluje ředitel Národního ústavu lidové kultury Martin Šimša. 

Do studia řemesel zasáhla neblaze opatření vlády kvůli covidu-19

Ještě loni Hospodářská komora uváděla, že roste nová generace řemeslníků, zájem o učební obory se každoročně zvyšuje a z řemesla se pomalu stává lukrativní a dobře placená práce. Roste prestiž kvalitních řemeslníků a lidé si zvykají za kvalitní práci i dobře platit.

Jenže pozitivnímu vývoji v oblasti řemesel ublížila koronavirová pandemie. Jak říká Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov, v Česku chybí kolem 300 tisíc řemeslníků a jejich nedostatek se nyní bude prohlubovat kvůli uzavření škol.

"Výpadek odborného výcviku se neblaze projeví nejen na úspěšnosti žáků učebních oborů u závěrečných zkoušek, ale především při jejich dalším uplatnění na trhu práce, neboť dohnat manuální zručnost a odbornost budou tito absolventi muset až při svém působení ve firmách, tedy v praxi. Jsem přesvědčen, že většina své pracovní uplatnění najde, ale firmy je výrazně déle nebudou moci nechat pracovat samostatně. To povede k tomu, že si absolventi méně vydělají a snáz než v jiných letech je může zlákat uplatnění v jiném oboru," říká Miloslav Janeček.

V celém Česku studuje ve třetích, tedy závěrečných ročnících učebních oborů 25 tisíc žáků, kteří by na konci tohoto školního roku měli získat výuční list. Všichni ale přišli o stovky hodin odborného výcviku.

Průměrný počet hodin odborného výcviku za školní rok v učebních oborech se pohybuje mezi 500 a 600 hodinami podle oboru a podle ročníku a téměř o všechny letos žáci přišli. K nim je navíc třeba přičíst zhruba 130 nerealizovaných hodin z loňského školního roku.

A jak ředitel Janeček doplňuje, odborný výcvik učňů se skutečně on-line vyučovat nedá. "Správně by vlastně kvůli takové absenci ani neměli výuční list získat, to samozřejmě nehrozí, protože se jedná o mimořádnou situaci, nicméně to zásadní dopad na skládání závěrečných zkoušek a samozřejmě i na jejich kvalifikaci mít bude," dodal Janeček.

 

Právě se děje

Další zprávy