Brno - Pokud banka požaduje po lidech, aby jim za půjčení peněz podepsali závěť, a odkázali tak svůj majetek na úkor příbuzných, postupuje protizákonně, nemorálně a neeticky.

Rozhodl o tom v precedenčním verdiktu Nejvyšší soud.

"Závěť sepsaná za účelem zajištění dluhu je neplatným právním úkonem, neboť svým účelem obchází zákon," rozhodlo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ve stanovisku, které je závazné pro všechny soudy v Česku.

Neetický a nemorální

Soudci tak rozhodli na základě konkrétního případu. Žena chtěla před jedenácti roky úvěr ve výši dva a půl milionu korun na rekonstrukci penzionu v Jilemnici. Úvěr byl zajištěn zastavením pozemků a lesů.

Z dodatku úvěrové smlouvy ale vyplynulo, že žena podepsala ve prospěch banky závěť. Podle soudců však nebyla podepsána jako svobodný projev vůle.

"Zřízení závěti ve prospěch věřitele za podmínek, kdy majetek uvedený v závěti mnohonásobně převyšuje výši poskytnutého úvěru, je nemravné," rozhodli soudci.

Sepište závěť

Soudy dosud takovéto případy neposuzovaly jednotně, proto musel Nejvyšší soud vydat sjednocující stanovisko.

"Jde především o případy, kdy si starší člověk potřebuje půjčit peníze na zdravotní péči, pečovatelskou službu, nebo potřebuje úvěr i pro jiné účely a do zástavy vloží nemovitost. Posléze jej banka přiměje podepsat závěť, že v případě smrti odkazuje nemovitý majetek peněžnímu ústavu," popsal neetickou praxi mluvčí soudu Petr Knötig.

Banky mají podle Knötiga jiné možnosti, jak si zajistit splacení půjčených finančních prostředků.

Už to neděláme, brání se banky

Podepisovat závěť nutily banky klienty většinou v minulosti, nyní jsou takové případy ojedinělé. Soudy ale právě spory z devadesátých let řeší poměrně často.

"Takovou neetickou praktiku jsme na trhu nezaregistrovali. Spor řešený Nejvyšším soudem se týká dvacet let starého případu z roku 1992 a s dnešními postupy při sjednávání úvěrů již nemá nic společného," tvrdí Jan Matoušek, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace.

"Zajištění úvěru formou sepsání závěti by úvěrující bance poskytlo mnohem méně jistoty než například zajištění formou zástavního práva vloženého do katastru nemovitostí. Klient banky, tedy dlužník, totiž v případě "zajištění" formou závěti není nijak omezen v tom, aby takovou závěť kdykoli jednostranně změnil, či dokonce zrušil, přičemž banka se o takovém kroku ani nemusí dozvědět. Z ekonomického pohledu tedy takový postup banky (věřitele) nedává smysl," vysvětluje Matoušek.