Fiat 500 všichni důvěrně známe, jezdí kolem nás už dvanáct let a jeho svérázný retrofilní design si pamatujeme do každého záhybu. Kdyby se hrála soutěž "poznej auto podle detailu", pětistovku bychom trefili na jisto.
Proto nás také okamžitě zarazil modrozelený kus na snímcích. Přestože se kolem nás poprvé jen mihnul v hektické ranní špičce, hned jsme věděli, že je něco jinak. Tenhle Fiat jako by neměl zadní kola a polovina ho visela ve vzduchu. Což o to, k exhibici a eskamotérství dnes mezi auty těžko najdete romantičtější partnerku než italskou pětistovku. Ale u všech všudy, co je to za nápady takhle žonglovat za plného provozu?
Nakonec se ukázalo, že přece jen zadní kola má. Jen zalezlá dovnitř a uchycená tak blízko sebe, aby se dala z hlediska úředního považovat za tříkolku. A ta se protáhne kuriózní skulinou v evropské legislativě: když má něco tři kola a výkon motoru do 15 kilowattů, můžete to s řidičákem skupiny A2 osedlat už od šestnácti let. A to bez ohledu na objem motoru, který je u motocyklů omezený na 125 cm3.
Tohle je docela jiná káva než minivozítka na čtyřech kolech, která můžete řídit už o rok dřív. Ta totiž musí splnit ještě poměr váhy vůči výkonu, a tak jsou postavena extrémně lehce: k duralovému rámu mají přilepené plastové panely, a jelikož jde formálně o mopedy, nemusí absolvovat stejné nárazové testy jako osobní auta. I z výsledků zjednodušených zkoušek u NCAP je vidět, že bourat byste v těchto vozech nechtěli, a to některé z nich nemají ani airbag nebo ABS.
Tříkolka udělaná z Fiatu 500 je auto se vším všudy, jen má dodatečně vymontovanou zadní nápravu a místo ní patentovaný rám se dvěma koly s rozchodem 37 centimetrů. Právě v něm je vtip celé přestavby, kterou vymyslela a dodává německá firma Ellenrieder - odtud i název vozu Ellenator. Z původního vozu jinak funguje všechno včetně elektronické stabilizace podvozku, jak na testovacím okruhu vyzkoušel autoklub ADAC.
Za jízdy si musíme mnohem víc zvykat na omezený výkon motoru. Stará dobrá dvanáctistovka běží hladce a zespoda táhne medově jako vždycky, jen jí už kousek nad 2000 otáček najednou dojde dech a musíte přeřadit. Tak jednoduché přeprogramování řídicí jednotky stačí ke stažení výkonu pod zákonný limit 15 kW (přesně 14,4). Ve městě tak přijdete o možnost rychle vystřelit z křižovatky, protože elektronika motoru přistřihne křídla, když se teprve začíná nadechovat. Na klidnou jízdu ale stačí, a když mu dáte dost času, rozjede se na 90 km/h.
Za běžných okolností se ale jízda nijak neliší od standardního Fiatu. Mírné naklánění zádě je trochu znát, ale v zatáčkách projížděných běžnými rychlostmi vůz drží stopu naopak lépe, než bychom čekali. Přinejmenším když jsou obsazena jen přední sedadla.
Jestli bude některý evropský autoklub nebo časopis chtít, samozřejmě dostane Ellenatora do úzkých. Stačilo by auto plně naložit i vzadu a projet hodně rychle simulaci losího testu. Jenže životní úkol tříkolky je právě opačný a kdo ji bude opravdu používat, bude brát na její omezení přirozený ohled. A ať potká šestnáctileté děti za volantem cokoli, jsou tu rozhodně ve větším bezpečí než na mopedu nebo skútru.
Cena od 410 000 do půl milionu korun možná leckoho překvapí. Nicméně konkurenční vozítka francouzských značek nevyjdou v základu o moc levněji a zlatá mládež, která si je u nás nejčastěji kupuje, stejně vždy volí plnou výbavu. Podle českého dovozce Jaroslava Mrliny nicméně Ellenator v Německu či Itálii slaví úspěchy i u starších lidí. Dostanou se s ním totiž i do městských zón, kam už mají plnohodnotná auta zakázaný vjezd. Třeba se toho brzy dočkáme i v Praze.
