Foto: Za vraty areálu ve vesničce u Prahy se skrývá 11 historických nákladních tater a další unikáty

Celkem nenápadný vchod do muzea v zapadlé uličce Dobříče a hrdý majitel sbírky Milan Horka
První pomník legendární Tatře 111 postavili obyvatelé Sibiře v Macadanu, kde tyto vozy fungovaly v nejtěžších podmínkách a byly schopny zdolávat ty nejnáročnější terény. Druhý takový pomník stojí i v Dobříči a narazíte na něj hned u vstupu do muzea. Jedná se o cisternu 111-C z roku 1958.
Pomník byl slavnostně odhalen 11. 11. 2011 v 11 hodin a 11 minut...
Hned vedle pomníku najdete i čerpací stanici. Obsluha je však pouze namalovaná, ale původní stojan ze 60. let je originální
Další historické čerpací stojany jsou v první hale, kde je hlavní atrakcí perfektně zrenovovaný sklápěč Tatra 147 DC5 Dumpcar z roku 1958. V žlutočervené barevné kombinaci sloužily tyto náklaďáky při stavbě přehrady Orlík. Tento exemplář nebylo možné vyfotit, prohlédnout si ho můžete na malovaném obrázku vedle vstupních vrat, který je v úvodu této galerie Zobrazit 22 fotografií
Foto: Jiří Kaloč
Jiří Kaloč
27. 5. 2018 8:45
V malé vesničce Dobříč západně od Prahy se za velkými dřevěnými vraty skrývá muzeum legendárního nákladního automobilu Tatra 111. Byli jsme se tam podívat a nestačili se divit. Na relativně malé ploše najdete nejen nejrůznější artefakty z dob socialismu, ale především neuvěřitelných jedenáct velkých náklaďáků Tatra a k tomu i osobní automobily, motorky, skútry, jízdní kola nebo třeba historické čerpací stojany. Na první pohled vypadá muzeum jako skladiště, ale v podstatě se jen stále buduje a doplňuje. Duchovním otcem, zakladatelem a majitelem muzea je Milan Horka, který nákladní automobily odjakživa miloval a nyní si tak vlastně jen plní svůj dětský sen.

Muzeum založil Milan Horka už v roce 1993. Zatímco historické automobily dnes sbírá spousta nadšenců, velkou sbírku náklaďáků má málokdo. Zrenovovat nákladní automobil není nic jednoduchého. Potřebujete k tomu nejen čas, ale i prostor a hlavně peníze. Milan Horka své muzeum buduje postupně s pomocí syna a tolerantní manželky, která velký náklaďák dokáže také řídit. Zároveň se spoléhá i na pomoc kamarádů, kterých má díky své komunikativní povaze hodně. Ti mu pak do muzea nosí nové exempláře, které pak nějakou dobu leží ladem, než najdou důstojné místo v expozici. I proto muzeum vypadá jako skladiště a zdá se, že jeho budování nikdy neskončí. Díky synu Milanovi, který je do náklaďáků stejně zapálený jako jeho otec, to rozhodně nehrozí. Pokud byste si expozici nákladních tater chtěli prohlédnout, je třeba Milana Horku kontaktovat prostřednictvím jeho webových stránek, otevírací hodiny totiž jeho muzeum ještě nemá. 

 

Právě se děje

Další zprávy