Ačkoli se první Volkswagen Brouk vyráběl od 40. let až do roku 2003 a po celém světě jich jezdilo celkem 21 milionů, stal se za svůj život ikonou. Ovšem těmi zdaleka nejvzácnějšími jsou modely z raného období.
Mezi "broukaři" je pojmem hlavně prototyp z roku 1938, který vlastní sběratel raných Volkswagenů Christian Grundmann, a pak samozřejmě vůz, jímž jezdil sám Adolf Hitler. Avšak raritami jsou také první sériově vyráběná auta. Během války se stihlo postavit celkem asi jen 1000 KdF. Osobních verzí je však jen hrstka, a tak mají nedozírnou hodnotu.
Zatím nejstarší dochovaný sériový kus neodpočívá v žádném slavném automobilovém muzeu, můžete ho potkat na českých silnicích. Pořídil ho tiskař Ondřej Brom zhruba před dvanácti lety, aniž by tenkrát tušil, jaký poklad objevil.
Brouk s namodro přelakovanu a oprýskanou karoserií stál na zahradě jednoho známého, do půlky kol ponořený ve spadaném listí a hlíně a v dost zuboženém stavu. Podle klíčových detailů Ondřej Brom brzy poznal, že jde o KdF, tedy typ vyráběný během války, jenže nic dalšího o autě se nevědělo. Doklady se nedochovaly.
Až po čase novopečený majitel díky velké touze a díky dalšímu známému, který pracoval jako technik na kriminálním oddělení policie, zjistil něco víc.
"Dorazil ke mně do dílny s malou chemickou laboratoří, s nejrůznějšími zkumavkami a nádobkami plnými tekutin, s kapátky, štětečky… Postupně na kapotu nanášel jednotlivé chemikálie a já a moje manželka jsme dokola zkoumali a prohlíželi místo, kde se výrobní číslo mělo nacházet," vzpomíná Ondřej Brom. Právě tak bylo objeveno sériové číslo 20. O starším modelu válečného Brouka se zatím na světě neví.
Pečlivé pátrání v archivech puntičkářského Ondřeje Broma dovedlo mnohem dál, až k berlínskému skladateli Paulu Linckovi, který vůz dostal od nacistického režimu. Auto bylo vyrobeno přesně 2. 11. 1941. Paul Lincke se v roce 1943 přestěhoval do Mariánských Lázní a KdF si vzal s sebou. Tak se Brouk dostal do Čech.
VW KdF
Käfer, Beetle neboli Brouk nebyl původní název vozu, šlo o přezdívku, kterou získal díky svému typickému tvaru. Původní název zněl Volkswagen neboli "lidový vůz" a KdF jako zkratka "Kraft durch Freude" (Radostí k síle) podle stejnojmenné nacistické organizace.
Ta zaštiťovala mnoho sociálních programů, mezi nimiž byl i projekt lidového auta, tedy "volkswagenu". Lidé měli ukládat peníze na spořící knížku a režim sliboval, že si tak budou moci pořídit auto za 990 říšských marek. Z velkolepých plánů po válce pochopitelně sešlo a z naspořených peněz pak Němci neviděli ani vindru.
Jenže po válce, kdy byl Lincke spolu s dalšími sudetskými Němci odsunut, tu auto zůstalo, Ondřej Brom dokonce našel v archivech Mariánských Lázní zabavovací dekret. Auto pak po válce využíval úředník městských lázní, poté se dostalo dalším prodejem do Prahy.
Ondřej Brom je povoláním tiskař a nemá jen cit pro detail, především by se o něm s nadsázkou dalo říci, že je nadšený automobilový "pacient". Rozhodl se totiž svůj veterán, který se pojí se silným příběhem, zrenovovat tak, aby byl naprosto původní.
Na dlouhé roky se pustil do neúnavného shánění dílů a především řešení technických detailů. Zatímco k poválečným Broukům se plány dají sehnat poměrně snadno, technické výkresy válečných KdF k dispozici moc nejsou.
A ač základní tvar je shodný, mnoho detailů má válečný lidový vůz řešených jinak. Auto se navíc v průběhu výroby měnilo, a tak se nešlo ani inspirovat řešeními na mladších dochovaných KdF. Pro Ondřeje Broma nastala léta detektivní práce.
"Ohromně mi pomohl můj kamarád Jacek Krajewski, který mi dával Brouka dohromady. Já jsem sháněl díly a řešil různé postupy při renovaci, on pak ve své polské dílně na všem pracoval," říká Ondřej Brom.
Roky práce se ale zhmotnily v naprosto dokonalý výsledek. Tak pečlivě zrenovovaný vůz se jen tak nevidí, a to ani pouhý divák netuší, co všechno se během procesu dělo.
Třeba že látku na čalounění sedadel a obložení dveří Ondřej Brom nechal utkat, aby byla přesně taková jako na původních autech nejen strukturou, ale i barvami, anebo že ručně malovaná značka auta má na černých číslech přesně stejné nedokonalé puchýře, jako měla tehdejší auta. I to Ondřej Brom na mnoha verzích značky zkoušel dotáhnout k dokonalosti.
Perfektně vyleštěný černý lak zvenčí a matný na palubní desce uvnitř je dalším důkazem, že majitel při renovaci myslel opravdu na všechno.
Ondřej Brom spolu se synem, rovněž Ondřejem, se rozhodli nenechat si příběh auta a především cestu k náročné a pečlivé renovaci pro sebe, právě nyní vychází kniha KdF Typ 60L 1941, která by neměla chybět v knihovně žádnému nadšenci do aut nebo techniky obecně.
Obsahuje totiž desítky technických výkresů a popisů různých řešení. Na automobilové scéně nemá obdoby, Ondřej Brom se totiž rozhodl zveřejnit skoro vše.
"Mojí motivací je to, aby díky knize třeba někdo našel další válečný KdF, protože ne všichni ho umí od novějšího Brouka rozeznat. A třeba mu ulehčím i práci při renovaci. Je v ní zveřejněno mnoho věcí, ale pořád vím o několika detailech, které zůstaly tajemstvím," usmívá se Ondřej Brom.
Kniha vychází v limitované edici 500 kusů a lze ji pořídit jedině přes crowdfundingový projekt na stránce Kickstarter.com. Její vydání je tedy možné podpořit přispěním, které je odměněno třeba i kalendářem nebo dalšími upomínkovými předměty.
A pokud se o voze a jeho příběhu chcete dozvědět víc, mnoho zajímavých informací a videí se postupně zveřejňuje na facebookové fanouškovské stránce KdF41.
