reklama
 
 

Historie budoucího Volkswagenu Brouk začala před 80 lety. Jeho příchod zvěstoval samotný Hitler

15. 2. 2016 8:47
Myšlenka lidového vozu s motorem vzadu a poháněnou zadní nápravou, což je základní koncepce Volkswagenu Typ 1 (pozdějšího VW Brouk), sice pravděpodobně původně nebyla z hlavy geniálního konstruktéra Ferdinanda Porscheho, nicméně nelze pochybovat o tom, že tento automobil se stal jednou z legend. Slova o přípravě jeho výroby pronesl právě před 80 lety Adolf Hitler.

Přesně před 80 lety začala historie jednoho z nejslavnějších vozů automobilové historie.

15. února roku 1936 při zahájení desátého ročníku berlínského autosalonu říšský kancléř Adolf Hitler oznámil, že se německý lid brzy dočká lidového vozu neboli volkswagenu.   

Za konstrukci byl zodpovědný původně československý rodák Ferdinand Porsche. O původnosti jeho myšlenek se nicméně dá s úspěchem pochybovat, protože auto bylo velmi podobné prototypu Tatra V 570 z roku 1933, který byl dílem Hanse Ledwinky. Také soud v roce 1961 nakonec Volkswagenu nařídil, aby Tatře vyplatil odškodnění.

"KdF-Wagen", nazvaný podle nacistické organizace Kraft durch Freude (síla díky radosti), se ale před vypuknutím druhé světové prakticky k žádnému z 300 000 Němců, kteří si na něj pravidelně spořili, nedostal. První majitelé se z netradičně tvarovaného vozu se vzduchem chlazeným motorem pohánějícím zadní nápravu měli radovat v roce 1939, plány ale překazila válka. A zbrusu nově vybudovaná továrna začala chrlit vojenské verze vozu, KdF 82 "Kübelwagen" a obojživelný KdF 166 "Schwimmwagen".

Při vývoji Volkswagenu Typ 1, který se později proslavil pod jménem Brouk, se přitom nešetřilo penězi ani lidskými silami. Pro auto, které mělo stát méně než tisíc marek (dodnes se vedou spory, zda jej bylo reálné za tuto cenu vůbec vyrobit), vznikala od roku 1938 u Fallerslebenu v Dolním Sasku nejmodernější automobilka svého druhu v Evropě. A nejen ona - také nové město, dnešní Wolfsburg. Obojí bylo vybudováno za využití válečných zajatců, nuceně nasazených i vězňů z koncentračních táborů.

V automobilce se vyráběly i součástky do zbraňových systémů a opravovala letadla - a jako většina jiných německých továren se stala cílem spojeneckého bombardování. V květnu 1945 tak ležela v troskách. O továrnu se sice zajímal Ford, nakonec ale byla ponechána ve správě britského majora Ivana Hirsta. Díky němu se výroba, a to přes velmi negativní posudky anglických odborníků, znovu rozeběhla a už v roce 1945 se vyrobilo 1800 Brouků; o rok později výroba dosáhla skoro 10 000 vozů.

Významná byla pro budoucnost automobilu premiérová účast na amsterdamském autosalonu v roce 1948. Na konci roku 1950 už jezdilo po celém světě sto tisíc volkswagenů, a o pět let později dokonce milion. Už koncem 40. let se model začal prodávat ve Spojených státech, odkud prý pochází i jeho přezdívka, jež se až koncem 60. let stala oficiálním pojmenováním vozu. Broukem - anglicky Beetle a německy Käfer - prý vůz poprvé nazvali novináři z listu New York Times v roce 1938. Ostatně design vozu, za který odpovídal Porscheho šéfdesignér Erwin Komenda, k této přezdívce přímo sváděl. 

Během let se Brouk stal kultovním vozítkem, nejvíc slávy získal jako auto amerických hippies. Přitom je dodnes trochu záhadou, proč vlastně získal takovou popularitu. Auto není extrémně hezké, prostoru v něm není nazbyt a motor vzadu je slyšet víc než dost.

Navíc vůz nebyl zpočátku ani nijak spolehlivý, v Americe dokonce koloval vtip, že Volkswagen dá pamětní medaili každému, kdo s Broukem dokáže najet přes 100 000 kilometrů.

Jak ale říkal český designér Václav Král, právě takové chyby a nedostatky jsou tím, co z auta dělá legendu. Skoro každý řidič aspoň jednou zatoužil vlastnit tohle kulaté vozítko. Brouk se stal i předmětem zájmu umělců, objevila se auta s karosérií ze dřeva, kovaných mříží nebo pokrytá záhonem. Brouk si zahrál i v několika filmech, třeba ve Spáči Woodyho Allena, kde hrdina zaspí 200 let a probudí se do světa plného násilí. Brzy narazí na Brouka, vezme klíčky - a bez potíží nastartuje.

Brouk ale nebyl a není jen věcí image, v mnoha zemích světa se osvědčil jako nezdolný pomocník a auto do nepohody a sloužil třeba jako taxík. V Evropě poslední vůz vyrobili v roce 1978 a o sedm let později byl do Německa oficiálně importován poslední exemplář z Jižní Ameriky, v Mexiku se ale auto vyrábělo ve skoro nezměněné podobě až do roku 2003. Celkem vyjelo z výrobních pásů přes 22 milionů Brouků, což tento typ řadí na druhé místo historické tabulky.

Volkswagen se po letech váhání nakonec rozhodl dát původnímu "Typu 1" nástupce. Po poněkud "zženštilé" druhé generaci se nyní vyrábí generace s pořadovým číslem 3. Její podrobný test čtěte zde.

autoři: Radek Pecák, ČTK | 15. 2. 2016 8:47

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama