Foto: Wikimedia Commons - Oldcam (CC0 1.0)

Skoro auto

Výraznou modernizací prošla vozidla pro invalidy z SMZ až v roce 1970. Tehdy se představil model S-3D, který už od pohledu klidně mohl suplovat běžná auta. Proč? Měl totiž celokovovou uzavřenou karoserii (její montáž byla možná díky modernizaci výrobního závodu v Serpuchovu), navíc poprvé s uspořádáním 2+2, které bylo vlastní třeba už zmíněnému polskému Mikrusu. Délka se natáhla na 2825 milimetrů, rozvor na 1700 milimetrů a váha stoupla až na necelou půltunu.

Pod kapotou byly znovu motocyklové jednoválce Iž, ovšem už s elektrickým startérem nebo lepším chlazením. Výkon byl zpočátku 8,8 kilowattu, později ale stoupl na 13 kilowattů. Ač výrazně automobilovější, ani tak se S-3D nevyvarovala výrazné kritice. Třeba kvůli stále slabému motocyklovému motoru, navíc s nepříliš komfortním řazením rovněž převzatým z jedné stopy. Na počátku výroby auto trápila špatná kvalita výroby i lakování, navíc se do něj hůře nastupovalo.

Zajímavé bylo, že invalida dostal SMZ S-3D na dva a půl roku, pak auto prošlo generální opravou, načež sloužilo dalšího dva a půl roku. Pak si majitel zažádal o nový kus. I proto vysoká výrobní čísla opět přes 223 tisíc kusů do roku 1987 (jiné zdroje udávají ještě o deset let delší kariéru). Testována byla i varianta kombi, do výroby nicméně nezamířila.