Byl to velmi podivný pocit. Během mezinárodní jízdní prezentace nového SUV Seat Ateca mě instruktor odvedl k jednomu z vozů, který byl zaparkovaný uprostřed parkoviště u barcelonského přístavu. Vypadal jako každá jiná nová Ateca, jen okna měl zalepená fólií. Jakmile jsem usedl na sedačku řidiče, zjistil jsem, že ven se nepodívám. Fólie na oknech byla naprosto neprůhledná.
"Pojedeme podle kamer," oznámil mi prostě instruktor a jen na centrálním displeji nastavil režim zobrazování situace kolem vozu.
Na něj se přenáší elektronicky složený obraz ze čtyř kamer rozmístěných po obvodu auta. Jedna je v masce chladiče na přídi, druhá nad registrační značkou na zádi a zbývající dvě ve spodní části vnějších zpětných zrcátek. Software se pak postará o to, že má řidič pocit, jako by se vznášel přesně nad svým vlastním autem. Takový ptačí pohled má totiž k dispozici.
I když je mi pohled z oken naprosto k ničemu, protože vidím jen bílou plochu a označení vozu, v němž se nacházím, kupodivu se dá po vytyčené trase mezi kužely vcelku bez problémů pohybovat. Pravda, jen zhruba do rychlosti dvacet kilometrů v hodině.
Kamery v tomto nastaveném režimu zabírají totiž prostor jen přibližně dva metry před vozem a za ním, a kolem jednoho metru po obou stranách, takže času na reakci v náhle přicházející zatáčce není nazbyt. Poměrně rychle si na to však zvykám a žádné kolize s kuželem se nedopustím.
Občas mě sice vyruší pípání senzorů, které informují o tom, že jsem se příliš přiblížil k překážce - kuželu -, ale instruktor mě informuje o nastavení účinnosti senzorů. "Nic se neděje, máte ještě dvaceticentimetrovou rezervu," říká.
Chvilku si říkám, k čemu to vlastně je dobré. Napadá mě vlastně jen parkování ve stísněném prostoru garáží mezi sloupy, které se jako na potvoru často ocitají v takzvaných mrtvých úhlech. Jenže na konci dráhy přichází situace, se kterou bych si jinak bez asistence navigátora mimo vozidlo neporadil. Mám nacouvat s vozem k přívěsu s naloženým vodním skútrem tak, aby se takzvaná koule co nejvíce přiblížila tažné ose přívěsu.
Kamera (v tomto případě přední) se hodí také tehdy, když vyjíždíte například z garáže přímo na ulici a nevidíte, zda se ze strany neblíží chodec nebo jiné auto.
Skrze zadní okénko bych situaci rozhodně neviděl, také zpětná zrcátka nepomohou. Kamera je v takové situaci skutečnou spásou.
Ještě v jedné situaci tentýž den jsem se pak musel spolehnout na elektroniku v autě.
V rámci takzvaného městského parkuru jsme měli za úkol vyjet na strmou a poměrně úzkou ocelovou rampu. Špatné natočení kol by při stoupání mohlo snadno mít za následek pád vozu z několikametrové výšky.
Srze čelní sklo totiž řidič v takové situaci vidí pouze nebe. Offroadové ukazatele využívající data z příslušné řídicí jednotky mě pak informovaly, zda udržuji volant v žádoucím úhlu. Pokud bych tento ukazatel k dispozici neměl, musel bych se opět spolehnout na gesta navigátora a v nejhorším případě se jako za starých časů vyklonit skrze okénko a zkontrolovat polohu kol.
Podrobnou recenzi z prvních jízd s novým Seatem Atecou najdete zde.
O cenách vozu, který právě nyní vstupuje na trh, jsme psali na tomto místě.
