Když se na dopravní hřiště dívá řidič auta, vidí na relativně malém prostoru "nahuštěnou" celou řadu dopravních situací, s nimiž se lze v provozu setkat vlastně každý den. Vše je samozřejmě zmenšeno, však se po silnicích pohybují jen děti většinou na kole, maximálně koloběžce. Když dětské dopravní hřiště u Základní školy Veronské náměstí v Praze 15 před osmi lety otevíralo, bylo nejmodernější v celé republice a obsahovalo prvky, které jinde nebyly. Za sedm let sice došlo k modernizaci i dalších hřišť, to pražské o rozloze necelých 2900 metrů čtverečních ale stále patří k nejzajímavějším.
Je tu zhruba stovka vodorovných i svislých dopravních značek, nechybí světelné křižovatky, kruhový objezd, železniční přejezd a také červené patníky - nebo lépe řečeno směrové sloupky. Ty označují připojení účelové komunikace, v tomto případě jde o improvizované nádraží. I maketa vlaku u něj stojí. Nejzajímavější prvek stojí ale o kus dále, a to radar ukazující okamžitou rychlost dětí na kole, případně koloběžce. Nikde jinde rychlost dětí tímto způsobem změřit neumí. Za její překročení tady ale naštěstí nikdo pokutu nedostane.
Za pozornost ale samozřejmě stojí i další dopravní situace. Tak třeba překážka na silnici, u níž musí děti na kole zastavit na správném místě, pořádně se rozhlédnout, dát znamení a zase se bezpečně zařadit do svého jízdního pruhu. Testuje se tam samozřejmě i správné najíždění do křižovatky se světelnou signalizací i bez ní. S tím, kde správně zastavit, alespoň částečně pomáhají nastříkané "body" na silnici. Nechybí ani takzvaná cykloobousměrka, cyklopiktokoridor, vyhrazené cyklopruhy, předsunutá stopčára nebo stezka pro cyklisty.
Dopoledne na hřišti probíhá výuka (pro teoretickou část nechybí ale ani učebna) pro žáky čtvrtých a pátých tříd základní školy, odpoledne je hřiště otevřené i pro veřejnost.
Nestandardní dětské dopravní hřiště je možné najít i zhruba 30 kilometrů od Prahy v Mělníku. Postavené bylo v roce 1977 a před devíti lety se dočkalo modernizace. Podobně jako v Praze 15 nechybí nejrůznější dopravní situace, zajímavé je ale především tím, že je na něj možné vyrazit i v autě nebo na motorce. Původně totiž bylo postaveno jako cvičiště autoškoly, které areál o rozloze 13 tisíc metrů čtverečných občas využívají dodnes, a je tam možné rovněž skládat závěrečné zkoušky z řízení motorky.
Jinak ale slouží především k výuce teoretické i praktické části dopravní výchovy třetí, čtvrté nebo páté třídy základních škol. Nechybí tam ani učebny s počítači či projektorem. Vedle škol je hřiště přístupné také veřejnosti.
V Karlových Varech je sedm let staré dětské dopravní hřiště součástí areálu Svět záchranářů, kde jsou kromě něj třeba i improvizovaná nemocnice nebo hasičská a policejní stanice. I proto je na dětském dopravním hřišti možné simulovat výjezd vozidel záchranných složek prostřednictvím specifických semaforů, které zná z běžného provozu asi každý řidič. Rozhodně ale nejde o jedinou dopravní situaci, s níž se děti mohou na hřišti setkat.
Nechybí světelné křižovatky, jednosměrný provoz, výjezd z parkoviště, železniční přejezd se závorami a světelnou signalizací (mimochodem reálný vlak, nikoliv maketa, u přejezdu slouží jako místo teoretické výuky), křížení hlavní a vedlejší silnice nebo kruhový objezd. Zkrátka celá řada situací, známá i z reálného provozu. Vedle klasických kol nebo koloběžek je možné vyzkoušet si i jízdu v provozu na elektrokole a také jízdu zručnosti na nezpevněné cestě.
Pro teoretickou část výuky, většinou pro nižší stupeň základní školy, pak nechybí samostatný pavilon vybavený počítači a další technikou. Spíše pro starší děti je určená část se simulátory nárazu nebo jízdy v autě. Reálný vůz pak slouží mimo jiné pro výuku postupu při dopravní nehodě. Vedle škol může hřiště navštívit i veřejnost.
Na opačném konci republiky, v olomouckém Centru Semafor, mají dopravní hřiště nadstandardní především poskytovanými službami. Hřiště je totiž na rozdíl od mnohých dalších přístupné i mimo provozní dobu, protože není oplocené, v takovém případě je však potřeba mít vlastní kolo, koloběžku nebo třeba šlapací káru. V provozní době je možné, podobně jako i jinde, dopravní prostředky i půjčit. V inventáři je dokonce handbike pro hendikepované. Kromě toho se na hřišti konají různé dopravně-bezpečnostní akce pro děti. Vedle dětí samotných pak probíhá na hřišti i výuka či osvěta dopravní výchovy třeba také pro seniory, cyklisty nebo studenty vysokých škol.
Na hřišti samotném nechybí řada specifických dopravních situací včetně světelných křižovatek, kruhového objezdu nebo už u hřiště vPraze 15 zmiňovaných červených patníků, kterými je označované připojení účelové pozemní komunikace. Železniční přejezd na hřišti pak má světelnou signalizaci. Celkem je v areálu vybudovaných 950 metrů asfaltových komunikací, zajímavostí je i mobilní dětské dopravní hřiště, které je možné rozložit prakticky kdekoliv a hodí se především na výuku dětí v předškolním věku.
Samotná výuka na dopravním hřišti je pak určená hlavně pro žáky čtvrtých a pátých tříd základních škol a tak jako jinde je rozdělená na teoretickou a praktickou část.
Poslední z vytipovaných nadstandardních dopravních hřišť je možné navštívit v Brně v městské části Pisárky. Vybudováno bylo v roce 2015 a od dalších hřišť se odlišuje mimo jiné tím, že má i zastřešenou část, takže výuku na něm je možné absolvovat i v zimě, kdy venkovní hřiště žáky základních škol přivítat nemohou. Zatímco nezastřešená část má rozlohu 1200 metrů čtverečních, zastřešená 2267 metrů čtverečních, přičemž je možné obě části navzájem propojit. Krytá část představuje město, zatímco nekrytá provoz mimo něj.
Z konkrétních dopravních situací je na brněnském hřišti provozovaném městskou policií možné najít všechny základní typy křižovatek, vyzkoušet si řazení před křižovatkou nebo i takzvané zipování. Nechybí zpomalovací prahy, překážky na silnici - podobně jako v Praze -, přechody a přejezdy pro cyklisty nebo železniční přejezd.
Podobně jako například v Olomouci se pak výuka dopravní výchovy nezaměřuje jen na děti a školy, jakkoliv ty tvoří základ struktury návštěvníků hřiště. Spíše pro dospělé - hřiště je samozřejmě přístupné i veřejnosti - jsou na hřišti k dispozici třeba auto- či cyklotrenažéry, simulátor nárazu nebo brýle simulující různé vady zraku nebo požití alkoholu či drog. V areálu nechybí ani vodicí linie k seznámení se a vyzkoušení pohybu nevidomých.
Těchto pět je samozřejmě jen zlomek z celkem 240 dopravních hřišť pro děti v Česku, z nichž je 217 stálých a 23 mobilních. Na 177 hřištích pak podle výukových plánů ministerstva dopravy probíhá výuka dopravní výchovy většinou pro žáky základních škol, především čtvrtých a pátých tříd. Ti po úspěšném absolvování získají takzvaný průkaz mladého cyklisty. Od deseti let totiž již nemusí děti jezdit po silnici za doprovodu rodičů či osoby starší 15 let.
