Japonská automobilka Nissan se před časem vydala dobývat zákazníky jinými cestami než konkurence. Začala tedy nabízet model s obtížně vyslovitelným jménem Qashqai, což je "kříženec" klasického hatchbacku a sportovně užitkového vozu, a pak dokonce i menší vůz obdobného ražení (Duke), který má navíc velmi nekonvenční tvary.
Letos se ovšem vrátila na trh v klasické třídě rodinných hatchbacků, který je obvykle pojmenováván jako třída "golf".
I když se dlouho spekulovalo o tom, že značka ze země vycházejícího slunce vrátí do hry jméno Almera, které má dosud u evropských motoristů dobrou pověst, nakonec se přiklonila ke jménu Pulsar. To je totiž používáno pro kompaktní modely Nissanu například v Asii.
K týdennímu redakčnímu testu jsme získali Pulsar v nejvyšší možné výbavě. Byl tedy vybavený například systémem pro upozorňování na vozidla nacházející se ve vedlejších pruzích v takzvaném mrtvém úhlu, což je u podobně velkých a zaměřených aut zatím spíše výjimka.
Dostatek prostoru
Pod kapotou pracoval benzinový čtyřválec o zdvihovém objemu 1,2 litru, přičemž výkon je úctyhodných 85 kW (115 koňských sil). Je to ostatně třeba, protože Pulsar patří v této velikostní kategorii k největším zástupcům. Do délky měří 439 centimetrů a na výšku 152 centimetrů.
Nejzajímavějším parametrem Pulsaru je ale rozvor neboli vzdálenost mezi osami kol vpředu a vzadu. Činí plných 270 centimetrů, což zaručuje skvělý prostor pro nohy zadních cestujících. Redaktor s tělesnou výškou 186 měl po nastavení sedačky řidiče do ideální polohy po přesednutí dozadu před svými koleny ještě deset centimetrů prostoru.
Navíc, za kabinou zůstal ještě velmi dobrý prostor pro zavazadla. Objem kufru je vynikajících 385 litrů. Pod podlahou je navíc umístěno dojezdové rezervní kolo.
Spotřeba? Průměr
Většinu z 500 testovacích kilometrů jezdil ve voze pouze řidič. V takovém případě působí automobil dostatečně svižně, předjíždění pomalejších vozů není problémem a ani v táhlých dálničních stoupáních není nutno zařazený šestý rychlostní stupeň měnit za nižší. Navíc je zvuk tohoto agregátu velmi dobře utlumen, o své práci dá posádce vědět, až pokud se ručička otáčkoměru ocitne nad hranicí 4000. To ale příliš často nenastává, protože i při dálniční stotřicítce ukazuje přístroj pouze 2600 otáček.
Situace se ovšem poněkud změní, pokud se do vozu usadí čtyři dospělí a v zavazadlovém prostoru bude náklad. Pak je při předjíždění třeba podřadit i o dvě rychlosti. Řadicí páka se ve svých drahách pohybuje přesně a s přiměřeným odporem.
Spotřeba vozu se při téměř všech jízdních situacích pohybovala v rozmezí od šesti do sedmi litrů na sto kilometrů. To jsou hodnoty, které nejsou zklamáním, ale ani nenadchnou.
Zatímco dříve byli příznivci této značky zvyklí u osobních vozů na tvrději naladěné podvozky, které umožňovaly skutečně sportovní svezení, u Pulsaru na to šli konstruktéři jinak. I kvůli použití jednoduššího typu zadní nápravy vozu nadělili "rodinnější" nastavení. Díky tomu auto při menších rychlostech nerovnosti na silnici přejede s plavným přehoupnutím, ve větších rychlostech však dá posádce o výmolech vědět i kovovou "ránou".
Navíc se při snaze o rychlejší průjezd zatáčky automobil poměrně znatelně nakloní, takže řidič se rád brzy vrátí k poklidnějšímu tempu jízdy.
Bezpečnost na prvním místě
Pulsar není ani v základní výbavě úplně levným vozem. Jeho ceník začíná na částce 329 900 korun. Za tuto cenu však zákazník dostane zmiňovaný motor (jedinou další možnou variantou je zatím dieselový motor 1,5 dCi) a kromě toho šest airbagů, rezervu, světla pro denní svícení, manuální klimatizaci, tempomat s omezovačem rychlosti, elektricky ovládaná okna a zrcátka, centrální zamykání s dálkovým ovládáním a rádio s ovládáním na volantu.
V testované nejvyšší výbavě Tekna (lze ji získat od 465 000 Kč) je pak navíc auto vybaveno i sedmnáctipalcovými koly z lehkých slitin, dvouzónovou klimatizací, navigací a parkovací kamerou, startovacím tlačítkem a sérií asistenčních systémů. Mezi ně patří již zmíněný "hlídač mrtvého úhlu", upozornění na vybočení z jízdního pruhu, monitorování pohybujících se objektů a automatické nouzové brzdění.
Uspořádání ovládacích prvků v prostoru řidiče je logické a lze si na něj snadno zvyknout. Mírné výhrady bychom měli ke kvalitě použitých plastů a jejich zpracování.
Celkově jde nepochybně o vůz, který stojí za úvahu, pokud rodina s odrůstajícími dětmi bude hledat automobil pro každodenní i víkendové použití a nepotřebuje kombík s ještě větším zavazadlovým prostorem.
