Co nabízel Citroën ve zlaté éře 50. až 70. let, nebylo jen hodně malé a hodně velké auto. Byly to úplně nesmiřitelné pohledy na život. Avantgardní a aerodynamická vlajková loď DS dala světu hydropneumatické pérování a její jízdní komfort i stabilita byly nedostižné.
Kachna měla blíž k Trabantu - vzduchem chlazený dvouválec řval, nejel a netopil, karoserie tenká jako skořápka se nejistě kolíbala a nedostižně nízká byla jen cena.
Nová C4 si bere z obojího něco. Na módu přizvednutých crossoverů roubuje odkaz klasických Citroënů se splývavou zádí. Povrch důsledně obsypává křivolakými elementy, až na karoserii téměř nezbývá klidné místo. Estetika je to lehce výstřední a jistě ne líbivá na první pohled. Hrdá neochota splynout s davem ale bude jistě části publika imponovat.
Nastoupení dovnitř ukazuje druhou tvář avantgardy. Tady se nehraje žádné "hogo fogo", funkčnost má přednost před formou. Šedý plast s nejobyčejnější povrchovou úpravu, tvary jako podle pravítka a před volantem se krčí displej ještě menší, než byl rychloměr v Kachně. Dohromady s odbytým a nepřehledným komunikačním systémem to dojem z auta zbytečně sráží.
Jinak se totiž v C4 žije příjemně. Přední sedadla mají dobře navržený tvar i tuhost čalounění a kabina je pohodlně široká. I v druhé řadě je díky dlouhému rozvoru hodně místa na nohy a sedák je pohodlně zakloněný, aby pasažérům podepřel nohy. Klesající střecha ovšem nechává nad hlavami pasažérů jen minimální rezervu. Kufr odpovídá standardu třídy - stejný objem 380 litrů má Golf i Mégane.
To nejlepší ale přijde po rozjezdu. V čem se totiž Citroën vrátil ke kořenům nejdůsledněji, je plavně pohodlné a tiché pérování. Pneumatiky s vysokou bočnicí, kvalitní tlumiče a jejich uložení do karoserie přes hydraulická lůžka izolují karoserii ode všeho zlého. Po panelové dálnici, záplatované okresce i městské dlažbě C4 jen lehce cupitá, znatelně se otřese až na mamutích dírách, jaké na našich silnicích nadělala letošní zima. V této třídě těžko hledat něco pohodlnějšího.
Ruku v ruce s tím jde tichý projev benzinového tříválce 1.2 PureTech. Testovaná varianta 96 kW zabírá srdnatě v tak nízkých otáčkách, kdy nevydává skoro žádný zvuk a vibrace jsou potlačeny ještě lépe než v předchozí generaci. Při klidné jízdě po městě a okolí motor za celý Boží den ani nezaslechnete, na dálnici jen spokojeně vrní.
Na sportovní jízdu takové auto samozřejmě neužije, ale dlouhý rozvor a dobře naladěné pérování mu dodává suverénní nadhled a stabilitu. V rychlých zatáčkách se naklání a při prudších manévrech brzy zasahuje počítačová stabilizace. Vyznáváte-li však plynulý styl, dostanete se do takové situace jen vzácně, zatímco konejšivě hladká jízda vás bude těšit každý den.
Také diodové světlomety odvádějí dobrou práci, jsou přitom standardem prostřední výbavy Feel, která dále obsahuje vše, co bychom od auta pro každodenní službu očekávali: kožený potah volantu, samočinnou klimatizaci, stavitelnou bederní opěrku u řidiče a zadní parkovací senzory.
Se základním benzinovým motorem o 75 kW to vše může být vaše za 414 900 Kč, tedy o 167 000 Kč levněji než srovnatelně vybavený Golf. Nad takovým rozdílem dostává francouzsky bohémský pohled na svět úplně jiné barvy. Čert vem plasty v interiéru, když celé auto funguje tak harmonicky, jezdí tak příjemně a vejde se do něj celá rodina.
Ostatně chtěli byste raději bydlet levně v Paříži, nebo okázale v takovém tom uměle vytvořeném městě uprostřed polí před Braunschweigem?
