Naftu dražší než benzin čeští motoristé tankovali poprvé na přelomu let 2008 a 2009. Tehdy se chladná zima a embargo na íránskou ropu střetla s rostoucí poptávkou.
Tu měla na svědomí jak houstnoucí kamionová doprava, tak osobní auta na naftu. Jejich podíl už od přelomu století strmě rostl v důsledku závazků na snížení emisí CO2 po podepsání Kjótského protokolu.
Od té doby v některých letech - lépe řečeno zimách - tankovaly diesely o korunu až dvě dráž. Souviselo to i s přechodem na zimní naftu. Pro splnění nízkoteplotních vlastností potřebuje vyšší podíl dražších petrolejových frakcí.
Dnešní situace je napjatější kvůli vztahům s válčícím Ruskem, vysoká poptávka však zůstává. Cenový rozdíl vzrostl na čtyři až pět korun. "V Evropě se dlouhodobě spotřebovává nafta a benzín v poměru 70 ku 30. V Česku podíl motorové nafty dosahuje 77 procent," vysvětluje mluvčí petrolejářské asociace ČAPPO Václav Loula.
Jako důvod zdražení se často zmiňuje poptávka po topném oleji coby levnější alternativě k zemnímu plynu. Tak jednoduché to ale není.
"V roce 2021 dosahoval podíl topných olejů na výrobě dálkového tepla v České republice 0,2 procenta. Jednalo se však převážně o mazut a nikoliv o lehký topný olej. Některé teplárny sice vyměnily plynové hořáky za hořáky umožňující spalování topných olejů a další se k tomu chystají. Nepůjde však o zásadní zvýšení spotřeby, které by mohlo významně ovlivnit cenu nafty ve střední Evropě," ujišťuje mluvčí Teplárenského sdružení ČR Pavel Kaufmann.
Dodává však, že v Německu topí lehkým topným olejem třetina domácností a v Rakousku jen o trochu méně: "Tyto domácnosti, ale i firmy se nyní předzásobují topným olejem na zimu podobně jako domácnosti v Česku uhlím. To už na cenu mít vliv může."
Lehký topný olej je z chemického hlediska velmi blízký motorové naftě. Čím více odebereme jednoho, tím méně zbude druhého.
Právě tady je na místě připomenout, že produkty ropné destilace mají pevně dané poměry. Přestože poptávka po benzinu klesá, nemůžeme ho z barelu ropy vyrobit méně a nafty víc. Pokročilé metody rafinace sice přidávají jistou míru variability, ale ne moc velkou.
Z toho plyne jeden z dlouhodobých problémů Evropy. Chceme-li víc nafty, musíme zpracovat víc ropy. Z ní zbude víc benzinu, který nespotřebujeme a musíme se ho zbavit. To je ekonomicky nevýhodné a celému řetězci rostou náklady, které platíme v ceně nafty.
Ve vývozu benzinu do Afriky konkurují Evropě státy Perského zálivu, v severní Americe klesla poptávka po nástupu frakování. Letos navíc zdražuje palivo do tankerů, takže drahá ropa dělá ropu ještě dražší.
Kromě toho se při výrobě benzinu i nafty používá vodík. "Hydrogenační rafinace slouží mimo jiné k odsiřování motorových paliv, nutné ke splnění ekologických předpisů," vysvětluje Václav Loula.
Dále je tu proces hydrokrakování, kdy se přidáváním vodíku získávají z dlouhých řetězců uhlovodíků řetězce kratší. To sice umožňuje z barelu ropy přeci jen vyrobit o něco víc nafty, ale problém zůstává stejný. Vodík získáváme ze zemního plynu, a tak jen od června zdražil trojnásobně.
Do třetice Václav Loula upozorňuje na povinný přídavek biosložek, který u motorové nafty dosahuje sedmi procent. "V současné době se stále více uplatňují vyspělá biopaliva, jež cenu zvyšují. Zdražují však i biosložky první generace, tedy estery mastných kyselin z olejnatých plodin." Olejniny mezi zemědělskými plodinami podražily vůbec nejvíce, proti loňsku o 65 procent.
Většina popsaných faktorů je tedy buď dlouhodobých, nebo postihuje benzin v podobné míře jako naftu. Jenže vše se násobí daleko vyšší poptávkou.
S palivy se obchoduje na burze na bázi termínovaných smluv. Ty se dnes uzavírají na dobu, během níž může nevypočitatelný Putin zavřít kohouty a prohloubit nedostatek. Kupující čelí nejistotě a začínají se vzájemně přeplácet.
Proto jsou dnes tržní mechanismy leckdy kritizovány jako bezohledné ke spotřebiteli. Ve skutečnosti však vyjadřují reálné dilema mezi drahou naftou a žádnou naftou.
Což výmluvně popisuje i českou situaci. Kapacity domácích rafinérií nestačí spotřebě, a tak ze šesti milionů tun motorové nafty musíme každoročně dva a půl milionu tun dovážet - z Německa, Rakouska, Slovenska i Ruska.
